info Zdroj: Deník

Retro Deník
Jak se žilo v osmdesátkách? Připomeňte si s Deníkem výrazné události, k nimž došlo právě před 40 lety. Redakce ho připravuje ve spolupráci se známým dokumentaristou Michalem Petrovem, autorem knižní řady Retro ČS a také bezmála dvousetdílného televizního magazínu Retro.

Konec pekla

Do března 1983 měl u nás málokdo zdání o tom, že v Angole zmítané občanskou válkou existuje průmyslové středisko jménem Alto Catumbela. To zásadně změnili povstalci z protivládního hnutí Unita, kteří se právě tam zmocnili 66 československých mužů, žen a dětí. Šlo především o experty, již se v Angole podíleli na obnově papírenského průmyslu, jejich rodiny a zdravotnické odbornice.

Unita si chtěla únosem vymoci mezinárodní uznání a ve snaze dostat rukojmí na území, které měla pod kontrolou, rozehrála drama vyčerpávajícího pochodu, kterému jeden ze zajatců podlehl.

Ženy, děti a nemocné nakonec povstalci propustili v červnu 1983, zbývající dvacítka mužů se vrátila do vlasti až o rok později, jeden ale námahu pochodu neunesl. Oficiálně se děkovalo do ciziny jen Mezinárodnímu červenému kříži, mlčelo se třeba o papežově přímluvě i intervenci Jiřího Pelikána, kterého se naopak snažil stranický tisk očernit nehorázným tvrzením, že prý vybízel dokonce k zabití rukojmí.

Na událost vcelku rychle zareagovala i tehdejší kinematografie – ještě v roce 1984 vznikl v režii Vladimíra Kavčiaka film Angolský deník lékařky. Titulní roli ztvárnila Jana Brejchová.

Klíče od Prahy pro Kima

Obrovská bezpečnostní opatření provázela návštěvu severokorejského vůdce Kim Ir-sena v Praze. Cestoval z Pchjongjangu samozřejmě vlakem, a tak po kolejích objel celou komunistickou Evropu, aby se to vyplatilo. První nařízené ovace u nás sklidil už v Děčíně, další v hlavním městě.

close Návštěva severokorejského vůdce Kim Ir Sena v Praze znázorněná na známkách info Zdroj: se svolením, archiv Michala Petrova zoom_in Při všem tom humbuku se o smyslu návštěvy nedozvěděla veřejnost nic. Československá televize jen informovala diváky o tom, že s Kimem přicestovali předseda vládní rady Kang Song-san, viceprezident Ri Džon Ok, a dále soudruzi Kim Čong-nam, Jong Hjem Huk, Hjong Mu Gvang a Kom Džin Tche.

Kimův příjezd si vynutil vcelku dramatické změny v železničním jízdním řádu, způsobil zavření nejen pražského hlavního nádraží, ale i zablokování Severojižní magistrály. Ovšem i přesto se diktátor dočkal vcelku cenného daru – symbolického klíče od bran metropole.

Nad mrtvým městem

O první nedělní půlnoci června 1984 začal provoz na nové železniční trati po takzvaném Ervěnickém koridoru, mohutném náspu pojmenovaném po obci, která už v šedesátých letech musela ustoupit těžbě uhlí na severu Čech. Šlo vlastně o názvový paradox, protože jméno Ervěnice bylo původně odvozené od výrazu pro příkop.

Po víc než desetikilometrovém náspu od Jirkova po Komořany u Mostu vede vedle železnice i silnic. Na kolejích zkrátila cestu mezi Mostem a Chomutovem o víc než třetinu. Dodnes jde o unikát, protože kvůli projektu muselo být přemístěno přes 500 milionů kubíků zeminy (některé prameny uvádějí ale až dvojnásobek) a bylo nutné zregulovat řeku Bílinu, která byla částečně svedena do potrubí dlouhého 3 kilometry. Stavba byla plně dokončena až v roce 1985.

Sportovní radosti

Ve sportu se u nás někdy mohou radovat všichni jako po letošním hokejovém šampionátu, někdy jen někdo. V červnu 1984 by se daly najít příklady pro obojí. Sparťanští fanoušci se mohli těšit z toho, že na pražskou Letnou po dlouhých 17 letech putuje titul mistra ligy – dokonce s rekordními 46 body, což byl důstojný závěr sparťanské kariéry trenéra Václava Ježka, který vzápětí odešel trénovat do Curychu.

close Sparťanští fanoušci se v červnu 1984 radovali z mistrovského titulu info Zdroj: se svolením, archiv Michala Petrova zoom_in

Před 40 lety nevyšli naprázdno ani příznivci motosportu. V novinách se totiž dočetli, že se zlínská (tehdy gottwaldovská) Barum Rallye totiž poprvé pojede jako Mistrovství Evropy jezdců.

Návrat z Himálaje

Dlouhé roky trvalo, než se podařilo restartovat československé expedice na „střechu světa“. Rok 1984 se ale mohl do dějin našeho horolezectví zapsat jako pravděpodobně nejvýznamnější, protože do nejvyššího pohoří odcestovalo celkem pět výprav. Před 40 lety se vrátila první z nich, která jižní stěnou zdolala štít Lhoce Šar, dobyla tedy kótu 8383 metrů. První na vrcholu stanul Zoltán Demján, po něm Peter Bóžik, Jozef Rakoncaj a Jaromír Stejskal.

Mototechna bez Juga

Komerční ředitel „pézetky“ Motokov Andrej Barčák junior (syn tehdejšího ministra zahraničního obchodu, kterým se později stal i on) dal v červnu 1984 Rudému právu rozhovor, ve kterém jednak pochválil Škodovku za úspěchy v exportu, protože dosáhla předešlý rok rekordu při vývozu do kapitalistických států, ale také zklamal všechny, kteří snili o tehdejším hitu socialistického automobilového průmyslu, autíčku Jugo z kragujevacké (tenkrát ještě) Crvene Zastavy. Zatímco na normálně fungujících trzích platilo Jugo za jedno z nejlevnějších aut, dovozu do Československa podle Barčáka bránil fakt, že si Jugoslávci řekli o cenu, která by pro tuzemského zákazníka byla nepřijatelná.

Město perníku na italský způsob

Pardubice slavily v roce 1984 dvacetileté výročí partnerství s italským městěm Rosignano Marittimo, a tak uspořádaly Týden italského filmu s hvězdnou třešničkou na dortu. Přijel totiž i šarmantní Marcello Mastroianni, tehdy asi nejpopulárnější herec italského filmu, který festival zahájil.

close Týden italského filmu v Pardubicích. Festival zahájil herec Marcello Mastroianni info Zdroj: se svolením, archiv Michala Petrova zoom_in

Pardubice mu udělily čestné občanství a Československý filmový ústav v témže roce vydal i monografii. A když už byl tady, zajel si také do Prahy.

Partaj tleská Werichovi (opravdu)

Až překvapivě příznivé recenze se dočkal enfant terrible tehdejší kultury Jan Werich, na jehož motivy natočil Oldřich Lipský filmovou pohádku Tři veteráni. Však také už před běžným uvedením v kinech stačili Servác, Pankrác a Bimbác posbírat pěknou řádku cen, na plátnech je pak sledovala vyprodaná hlediště.

Bylo to velice dobré finále tvůrčího snažení, kterému osud nastražil překážky – tou hlavní byla smrt původního scénáristy Jiřího Brdečky, po němž se práce ujal Zdeněk Svěrák. Rudé právo označilo pohádku za moudrou a veselou. Divákům dala nejen příběh, ale i spoustu nezapomenutelných hlášek, které Svěrákův rukopis nezapřou.