Práce se mi stala koníčkem, říká Ladislav Harvánek

Práce se mi stala koníčkem, říká Ladislav Harvánek Celý život Ladislav Harvánek pracoval u dráhy a zamiloval si ji natolik, že i nyní, když už je pár let v důchodu, dokáže o vlacích a kolejích vykládat hodiny a hodiny a z rukávu sype jednu zajímavost za druhou. „Ke dráze jsem nastoupil v roce 1969. Moje první domovská stanice byla ve Žďáře nad Sázavou. Nastoupil jsem tam jako výhybkář. Tehdejší náčelník mi slíbil, že když nebudu úplně natvrdlý, tak mě doporučí do nějakého kurzu, abych nezůstal na úplném dně, ale abych mohl postoupit a začít dělat něco lepšího,“ vzpomíná na své drážní začátky Ladislav Harvánek. close info Zdroj: Archiv zoom_in Kurz opravdu absolvoval a nebylo to právě jednoduché. Technika tehdejší doby ani zdaleka nebyla tak vyspělá, jako je dnes. „Museli jsme se třeba naučit osobní pokladnu, to abychom uměli spočítat kilometry a prodat lístek ve vlaku. Dnes je to brnkačka. Všechno jeelektronické, stačí jenom vyťukat odkud a kam,“ říká Ladislav Harvánek, který následně v letech 1977 až 1983 působil coby přednosta nádraží v Novém Městě na Moravě. „Zpočátku tam byly ještě parní lokomotivy. Parní provoz skončil v roce 1972. Všechno, co se dnes vozí nákladními auty, se dříve všechno vozilo po železnici. Bylo to vlaků a vlaků. Nákladních jezdilo mnohem více, než osobních. Těch jezdila tak čtvrtina,“ říká Ladislav Harvánek. close info Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová zoom_in „Občas jsem vypomáhal také po různých dalších stanicích. Nejčastěji to byla Sázava, Ostrov nad Oslavou nebo Pohled. To byl pro mne takový nový, velmi zajímavý poznatek,“ přiznává žďárský přednosta stanice. close info Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová zoom_in Pak následoval další nádraží – Tišnov - kde Ladislav Harvánek na pár let zakotvil. A to až do doby jeho odchodu do důchodu v roce 2004. „Tam už bylo vlaků víc. Nejvíce práce bylo s nákladními vlaky. Musel jsem v době jejich odjezdu volat cílovou stanici a hlásit přesný rozbor vlaku, co tam je za zátěž. Posunu jsem zase musel hlásit to, co přijede k nám. A taky všechno dobře spočítat, aby se mi to vešlo na kolej. Musel jsem vědět počet vozů, a kolik to bude vážit. V Tišnově byly nejdelší koleje, celých 840 metrů. Jednou tam jel vojenský transport, který se mi na tu kolej ani celý nevešel,“ popisuje tehdejší těžkosti Ladislav Harvánek. close info Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová zoom_in "Taky s vlaky s uranem bývaly problémy. Zpočátku se uranová ruda vozila na zpracování do Mydlovarů. Vozila se v otevřených vagónech, v Novém Městě se to vážilo a pak to jelo dál. Když se postavilo Diamo, tak tam tu rudu pak začali zpracovávat sami. Nakládali do vagónů už jen koncentrát, poslední den v měsíci, a vozilo se to do Sovětského svazu na další zpracování. Koncentrát se převážel v kontejnerech. S vlakem mohl jezdit jenom prověřený strojvedoucí a lokomotiva musela být po technické prohlídce. Vlakvedoucí museli být taky prověření, ti dělali i posun. K vlaku byl připojený jeden služební vůz se stráží. Ze zaměstnanců se k vlaku mohl přiblížit jenom výpravčí a údaje o vlaku měl k dispozici jenom náčelník stanice, náměstek pro civilní obranu a patřičný výpravčí. Po uskutečnění přepravy se musely všechny pokyny vrátit náměstkovi civilní obrany,“ vysvětluje Ladislav Harvánek. close info Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová zoom_in A jak vidí nestor Českých drah jejich dnešní stav? „Dnes se prosazuje hlavně z důvodu personální úspory dálkové řízení. Má to určité výhody, protože jeden člověk řídí několik stanic a má přehled o dopravní situaci a lépe může reagovat. Jenže nastane-li porucha vyžadující přítomnost pracovníka na místě, provoz stojí do doby, než se na místo poruchy dostaví a převezme řízení provozu,“ podotýká Ladislav Harvánek, který si dění na železnici nenechává ujít ani dnes. Zvláště když do Nového Města na Moravě zavítá zvláštní vlak tažený parní lokomotivou. Dokonce byl jedním ze zakladatelů Tišnovského železničního spolku. „Pomáhali jsme organizovat různé drážní oslavy a vydávali jsme také publikace. Dnes už je činnost spolku značně omezena,“ připouští Ladislav Harvánek. close info Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová zoom_in Své zkušenosti a znalosti ale předává dál. „Mám okolo sebe partu kluků z novoměstské železniční školy. Setkáváme se jednou měsíčně a já jim povídám o tom, jak to na dráze fungovalo dříve,“ usmívá se Ladislav Harvánek. close info Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová zoom_in

Práce se mi stala koníčkem, říká Ladislav Harvánek