Oznámil totiž, že i kdyby se našlo 120 hlasů pro rozpuštění Poslanecké sněmovny, nic se nestane, neboť v Ústavě je řečeno, že prezident k němu přistoupit může, ale nemusí. To ovšem není pravda.

V článku 35 jsou skutečně vyjmenovány čtyři důvody, kdy hlava státu může sněmovnu rozpustit (nevyslovení důvěry vládě sněmovnou, tříměsíční nepřijetí usnesení k vládnímu zákonu, s jehož projednáním vláda spojila důvěru, přerušení zasedání sněmovny na nepřípustnou dobu, nezpůsobilost usnášení sněmovny po dobu delší než tři měsíce).

Protiústavní jednání? 

V bodě 2 téhož článku se ale píše: „Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“

Zde není žádný prostor pro prezidentovu libovůli. Učinit tak musí, neboť jsme parlamentní republika, kde je vůle zvolených zákonodárců nad vůlí hlavy státu. Tento výklad okamžitě podpořili ústavní právníci.

Kdyby Miloš Zeman konal v rozporu s článkem 35, bod 2, dopustil by se protiústavního jednání.