Vaše nedávno vydaná kniha nese název Máme na víc. S tím by určitě souhlasil prezidentský kandidát Tomáš Březina, který tvrdí, že po revoluci Česko zamrzlo a zahnívá. Má pravdu?
Česká republika je na tom dobře, ale určitě by na tom mohla být lépe. Je řada oblastí, kde musíme zabrat. Naše země potřebuje řadu reforem a změn, které pomohou českým občanům a dostanou tuto zemi do čela pelotonu. Mě osobně nejvíc trápí, že neumíme podporovat kreativitu a talenty, jimiž jako země plýtváme. Klíč ke změně naší společnosti leží v systému školství, který v současné podobě vychovává mladé lidi k průměrnosti, a pokud někdo vyčnívá, neumí si s ním poradit. Je čas to změnit a dostat naše děti na špici Evropy.

Byla jste rektorkou Mendelovy univerzity a na její Provozně ekonomické fakultě nyní působíte jako profesorka. Víte, jak to zařídit?
Musíme se zaměřit na základní školství. Jsou regiony, kde kvalita škol velmi kolísá. Nejhorší ale je, že v České republice sociální původ dítěte předurčuje dosažený stupeň vzdělání. Pokud se narodíte do sociálně slabé rodiny, s velkou pravděpodobností nevystudujete vysokou školu. Tím by se mělo začít. Musíme dát rodinám naději na lepší budoucnost. Každá matka si přeje, aby se její děti měly lépe, než se má ona.

Český premiér Petr Fiala.
Premiér Petr Fiala: Tvrdé sankce ano, ale nesmějí nás zničit

Tuto větu ovšem slýchám asi dvacet let. Sociologové například uvádějí, že Česko patří mezi sedm zemí s nejvyšším vlivem ekonomického, sociálního a kulturního statusu rodiny na výsledky dětí v přírodních vědách. V populaci 20 až 64 let jen zhruba pětina Čechů dosahovala vyššího vzdělání než jejich rodiče. Proč politici na tato data nereagují?
To byste se musela zeptat jich. Potřebné studie a analýzy k dispozici nepochybně mají. Podle mě je chyba v nastavení základního a středního školství, kdy selekce dětí přichází velmi brzy, protože už jedenáctileté děti se musejí rozhodnout, jakou cestou půjdou. V případě osmiletých gymnázií tak jde často spíše o aspirace jejich rodičů než jich samých. A pokud je dítě ze sociálně slabší rodiny, která na vzdělání neklade takový důraz, na tento typ školy se nedostane, byť by bylo sebenadanější. Základní škola na náročné přijímačky nepřipravuje, na speciální přípravné kurzy takový žák nemá peníze a rodiče mu nepomohou.

Vy byste byla pro zrušení víceletých gymnázií, respektive návrat k jejich původnímu poslání, kdy měla sloužit zhruba dvěma procentům opravdu talentovaných žáků?
Nechala bych to na odbornících v oblasti vzdělávání. Existuje například organizace EDUin, která výrazně tlačí na změny v základním a středním školství. Jde pochopitelně o politicky velmi citlivé a nepopulární téma. Dnes ale víceletá gymnázia opravdu neslouží původnímu účelu. Jde o prestižní záležitost, kdy rodičům nevyhovuje kvalita základní školy, a proto ratolest vyšlou na elitní střední školu, byť třeba k jejímu absolvování nemá předpoklady. Sekundární efekt je v tom, že třídní kolektivy na druhém stupni základních škol zůstávají ochuzeny o tahouny, takže kvalita jde potom automaticky dolů. A naopak na víceletých gymnáziích se následně utvářejí výlučné skupiny dětí, které jsou zaměřeny na úspěch, neumějí se pohybovat mezi méně ambiciózními spolužáky a nenaučí se spolupráci a pomoci slabším.

Na jaká slabá místa kromě školství byste se zaměřila? Na byrokracii, digitalizaci?
Je evidentní, že za třicet let se z českého státu stal dinosaurus. Proto jsme i covidovou krizí prošli o trochu hůře než země, v nichž je státní správa flexibilní a zdigitalizovaná. Dvouletá zkušenost ukázala, že spoustu agend lze vykonávat elektronicky. Pevně věřím, že to bude impulz k systémové digitalizaci státní správy. Přitom nelze zakrývat, že to bude obtížné. Určitý stupeň digitalizace už totiž máme, ale agendy jsou velmi roztříštěné a nikdo je centrálně neřídil. Máme tak složitější situaci než třeba Estonsko, které před patnácti lety začínalo s elektronizací na zelené louce. My musíme vycházet z aktuálního stavu a já vítám, že je za to odpovědný jeden ministr, který by měl odstranit resortismus a přistoupit k tomu jako ke komplexnímu úkolu sjednocení informačních systémů. Určitě nesmí jít o překlápění papírových formulářů na elektronické, musí to být skutečná digitalizace procesů. Zatím to často vypadá tak, že občan pošle na úřad on-line vyplněnou žádost, úřednice si ji vytiskne a založí do šanonu. To není digitalizace. Stát nesmí být pro občany překážkou, ale partnerem.

Uprchlická vlna z Ukrajiny koneckonců ukázala, že když jde do tuhého, umíme reagovat. Žádosti o humanitární příspěvek se vyřizovaly okamžitě, stejně jako jejich výplaty elektronickou cestou. Neplatí tedy, že bychom nevěděli, jak na to.
Každý občan, který byl v kontaktu s úřady kvůli běžné životní záležitosti, sám nejlépe ví, jak by se řada věcí ze strany státu dala dělat jednodušeji a komfortněji. V případě uprchlické vlny šlo o naléhavou situaci, kterou jsme zvládli i díky dobrovolníkům. A hlavně to byla nová agenda, a proto to šlo rychle.

Ty staré politikům vskutku nejdou. Když minulá vláda po dlouhých debatách schválila stavební zákon, který měl mimo jiné veškerou agendu zelektronizovat, pětikoalice jeho účinnost o rok odložila a chce ho novelizovat. Byl to rozumný krok vzhledem k délce stavebního řízení, v níž jsme ve světě na 157. místě?
Pokud novela povede k urychlení stavebního řízení, chyba to není. Osobně ale o tom nejsem přesvědčena. Tato problematika nás pálí o to víc, že kvůli válce a uprchlické vlně bude chybět ještě víc dostupného sociálního bydlení než v současnosti. A to jsme na tom opravdu špatně. Vláda by měla co nejdříve předložit takovou úpravu, která nejen zaručí svižné tempo stavění, ale i to, že stavební úřady budou opravdu fungovat pro klienty a řadu potvrzení si zajistí samy.

Dlouhodobé úkoly se opravdu nedaří. Třeba o penzijní reformě se hovoří od roku 2000, kdy vznikla první sněmovní komise. O čtyři roky tu byla Bezděkova komise a naposledy se toho ujala skupina odborníků a politiků pod vaším vedením. Co se stane s jejími závěry, na nichž byla široká shoda?
Jsem velmi ráda, že nový ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka k tomu přistoupil tak, že závěr Komise pro spravedlivé důchody vezme jako základ pro svůj návrh, jenž předloží sněmovně. Je si vědom, že se to musí řešit hned na začátku volebního období, ne na jeho konci. Věřím, že do dvou let může český důchodový systém doznat změny k lepšímu.

Ivan Bartoš
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš: Podpoříme všechny druhy bydlení

Dodávám, že principem reformy je nultý pilíř v podobě základního důchodu a průběžný první, kde se zohlední zásluhovost. Vy jste pro první položku navrhovali deset tisíc korun. To už asi není reálné číslo, že?
Samozřejmě, vzhledem k inflaci a růstu životních nákladů se bude muset zvednout na podstatně vyšší částku. I proto, že aktuální hranice ohrožení příjmovou chudobou je 13 640 korun.

Uvedla jste, že pokud by se s důchodovým systémem něco zásadního neudělalo, v roce 2030 by penze plošně klesly o šestnáct procent a mnoho lidí by nedosáhlo ani na těch deset tisíc korun. Je to takhle zlé?
To ale není žádná temná budoucnost. Před rokem bylo zhruba 180 tisíc důchodců, kteří měli nižší důchod než deset tisíc korun. Řada z nich se styděla žádat o sociální dávky a snažila se s touto velmi nízkou částkou vyžít. To je neudržitelná situace. My se teď zcela správně staráme o ukrajinské uprchlíky, ale vláda také musí udělat maximum pro informovanost těchto nízkopříjmových seniorů, aby věděli, na co mají nárok a že mají právo na vylepšení své finanční situace. Když se vrátím k vaší otázce, tak teze, že nebude na důchody, je trochu mediální zkratka. Penze jsou mandatorní výdaj státního rozpočtu, takže na ně stát mít musí. Otázka ale je, za jakou cenu. Čím víc se vyplatí na důchodech, tím méně bude na jiné oblasti. Pokud nedojde k reformě důchodového systému, v důsledku stárnutí populace – loni poprvé zemřelo o 28 500 lidí víc, než se narodilo – může nastat problém. Já ale vnímám současnou běženeckou vlnu i jako příležitost. Ukrajinci tady budou pracovat, platit daně a sociální pojištění. Propočty říkají, že pokud by se jen půlka z nich uplatnila na trhu práce, odvedli by do systému důchodového pojištění zhruba dvanáct miliard korun.

V České republice je důchodový systém navázaný na sociální odvody, což je ale spíše rarita. Vy říkáte, že je třeba najít nové zdroje nad rámec důchodového pojištění. To znamená zvyšování daní. S tím ministr Jurečka počítá?
O tom jsem s ním nehovořila. Ale v minulosti říkal, že vyšší příjem důchodového systému zajistí růst ekonomiky v následujících letech, takže se zvyšováním daňové zátěže obyvatelstva nepočítá. Osobně se domnívám, že vláda bude muset v jednom okamžiku přiznat, že daně se zvýší, neboť bez toho by nešlo realizovat masivní sociální program. K němu se přitom bude muset přistoupit, protože jedna třetina domácností bude ohrožena chudobou. A bude se to týkat i střední třídy, tedy učitelů, zdravotních sester, hasičů.

Jste zastánkyní progresivního zdanění ve třech pásmech od devatenácti do dvaatřiceti procent. Zároveň vámi vedená komise navrhla zvýšit daňové odvody živnostníků, a to z poloviny rozdílu mezi příjmy a výdaji na pěta-sedmdesát procent. Tyto dvě změny na příjmové straně rozpočtu by stačily?
Tento závěr důchodové komise pan ministr Jurečka nepřevzal. Návrh ovšem vznikal před covidem, který zasáhl právě živnostníky. V tuto chvíli tedy zvyšování jejich odvodů rozhodně na stole není. Naopak k diskusi je zavedení progrese. Nemusí jít o zavádění třetího pásma pro nejbohatší zaměstnance, ale třeba o zvýšení základní slevy na poplatníka, která by se chovala stejně jako bonus na dítě. Pokud má poplatník tak nízký základ daně, že si nemůže odečíst celou slevu, rozdíl by mu vyplatil finanční úřad. Taková progrese by pomohla nízkopříjmovým skupinám, ale částečně i střední třídě.

Podporujete zrušení elektronické evidence tržeb (EET), které avizovala vláda?
Ano. Potřebujeme se dostat do stavu, kdy lidé budou důvěřovat státu, a k tomu je nutné, aby stát důvěřoval lidem.

Českou společnost trápí vysoká inflace, která by se mohla vyšplhat až k patnácti procentům. Andrej Babiš tvrdí, že za to může mizerná vládní politika, protože on z premiérského úřadu odcházel s pětiprocentní inflací, zatímco teď je skoro třináct. Pravda je, že v tomto ohledu jsou před námi jen Moldavsko, Turecko, Estonsko a Litva. Čím to je?
Pokud to je špatnou vládní hospodářskou politikou, pak tou, kterou dělala vláda Andreje Babiše. Chovala se rozpočtově extrémně nezodpovědně. Nejvyšší kontrolní úřad dal ekonomům za pravdu, když ve své zprávě uvedl, že velkou část deficitu nepředstavují náklady související s covidem. Dokonce hovoří o devadesáti procentech. Když nastupovala Fialova vláda, byly veřejné finance v rozkladu. Na třináctiprocentní inflaci tedy zadělala Babišova vláda svojí plýtvavou politikou. Výchozí inflace v České republice tak byla podstatně vyšší než v ostatních státech. Proto jsme dnes mezi nejhoršími.

Na její krocení jsou různé recepty. Šéf hnutí ANO navrhl dvanáct opatření, z nichž většina má plošný charakter. Fialova vláda jde opačným směrem, tedy adresnou pomocí. Co radíte vy?
Těch Babišových dvanáct bodů rozpočtově vychází asi na 250 miliard (Andrej Babiš říká, že by to za rok stát vyšlo na 142, Petr Fiala mluví o 200 miliardách – pozn. red.). Zhruba deset bodů z jeho návrhu je naprosto absurdních, ačkoli mohou na první pohled vzbuzovat v lidech naději, ale třeba zvyšování příspěvku na bydlení smysl má a stávající vláda by se nad ním měla zamyslet.

Ministr školství Petr Gazdík
Ruština je také jazyk Puškina, nejen Putina. Nezakazujme ji, říká Petr Gazdík

Jste tedy pro cílenou pomoc?
Nacházíme se v okamžiku, kdy evropskou ekonomiku začíná obcházet strašák stagflace, tedy vysoké inflace spojené se stagnací ekonomiky. To jsme nezažili padesát let, naposledy to bylo v sedmdesátých letech minulého století při ropné krizi. Nyní opět máme výpadky na trhu s ropou a zemním plynem. Vláda má velmi omezenou možnost, jak takovou situaci řešit. Cestou je snižování objemu peněz v ekonomice, což se děje přes zásahy České národní banky, která zvyšuje úrokové sazby. Ministři by neměli podlehnout tlaku na plošné zvyšování mezd. Ty by se měly zvyšovat jen v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou a vysokou produktivitou práce. Znamená to ovšem, že při omezeném růstu mezd a patnáctiprocentní inflaci značně poklesne kupní síla. Proto je na místě velmi silný sociální program, který vláda musí připravit.

Ve zmíněné knížce jste uvedla, že v lednu 2022 se rozhodnete, zda budete kandidovat na prezidentku. Teď je konec dubna, takže prosím o slovo ženy.
Je pravda, že jsem mluvila o konci ledna jako termínu svého rozhodnutí. Avšak předávání Mendelovy univerzity a kauza nově zvoleného rektora, která začala někdy loni v říjnu a vyvrcholila letos v lednu jeho odstoupením, mě zcela pohltily a vyžádaly si mou plnou pozornost. Proto jsem v situaci, kdy se blížím rozhodnutí, které ve správný čas oznámím. Těší mě ale reakce mnoha lidí na mou případnou kandidaturu.

Nevyčítají vám fakt, že vaše mateřská Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity možná přijde o akreditaci, neboť udělovala doktorské diplomy zahraničním studentům plagiátorům?
Když se před rokem objevily první pochybnosti, jako rektorka jsem okamžitě podnikla všechny kroky k transparentnímu prošetření a nápravě. Podle zákona o vysokých školách nemá bohužel rektor žádný vliv na přijímání studentů do studijních programů. Tato pravomoc náleží výhradně děkanovi. To byl také důvod, proč jsem po svém nástupu do funkce usilovala o to, aby děkani nebyli členy Rady pro vnitřní hodnocení, ve které kontrolovali sami sebe. Na můj popud si tato Rada vyžádala od děkana Provozně ekonomické fakulty podklady k prošetření případu a uložila body k nápravě. Aktuálně probíhající řízení Národního akreditačního úřadu je logickou dohrou a je dobře, že bylo spuštěno. Jako rektorka jsem se k tomu postavila čelem i za cenu přímé konfrontace s mými kolegy, kterých si vážím.

Co vás vůbec přimělo zvažovat zapojení do souboje o Pražský hrad?
Souvisí to se stejnou motivací, jakou jsem měla při kandidatuře na rektorku Mendelovy univerzity. Nerada se dívám na věci, které jsou zjevně chybné, ale nemohu je nijak ovlivnit. Taková pozice není pro mě komfortní. Vždy jsem se snažila jít příkladem, přiložit ruku k dílu.

Samotné odhodlání podle vás stačí?
Určitě ne. Kromě něj musíte mít i vizi. Začít ve správnou chvíli, mít dobrý tým a také peníze na kampaň. A hlavně jistotu, že jste dobře připravená na rozhodnutí, které zcela změní život váš i vaší rodiny. Také vím, že kdo oznámí kandidaturu jako první, nemusí být vítězem. Česká republika potřebuje prezidenta, který provede naši společnost touto několikanásobnou krizí a dostojí výzvám, jež před námi stojí.

Téměř jistě bude kandidovat generál Petr Pavel, jenž se zdá být pro současnou situaci ideálním uchazečem o Hrad. Nevnímáte prezidentskou volbu v tuto chvíli jako danou věc?
Jsem daleka hodnotit šance ostatních kandidátů. Já říkám, že kvůli současné situaci ve společnosti výrazně poroste sociální napětí. Velmi důležitým tématem bude ekonomický a sociální dopad války na naše občany. Úlohou prezidenta je důsledně od vlády požadovat, aby nezapomínala na žádné skupiny obyvatel, na samoživitelky, důchodce i střední třídu, aby plnila sliby, jež dala voličům.

Ministr zahraničí Jan Lipavský
Ministr Jan Lipavský: Bezletová zóna je vstupenka do třetí světové války

Kdybyste se rozhodla kandidovat, brala byste to jako impulz pro ženy, že žádná meta pro ně není nedosažitelná?
Myslím, že naše společnost potřebuje pozitivní vzory, jedno, zda ženské, či mužské. Potřebuje naději, vizi a čerstvý vítr. A prezidenta s empatií, který bude schopen nechat své ego za dveřmi. Bude průvodcem a mediátorem diskusí s vládou při vytváření stabilního ekonomického prostředí. Bude na ni naléhat, aby nejpostiženějším skupinám obyvatelstva, které jsou často v dluhových pastech a zažívají složité časy, vrátila důstojnost. Poslední dva prezidenti byli předtím premiéry, takže se logicky snažili v prezidentském úřadu osvojovat větší pravomoci, než jim dává Ústava. Náš systém ale není prezidentský. My potřebujeme hlavu státu, která vrátí úřad tam, kam patří. Podle mě by to měl být prezident civilní, který nejenom Pražský hrad, ale i své srdce otevře lidem, bude chápat jejich problémy a vracet je zpátky do hry. Nepotřebujeme prezidenta, jehož cílem je plnit si svoje sny.

Neobáváte se, že v kampani by v souvislosti s vámi dominovala otázka, jestli zvládnete prezidentskou i mateřskou roli?
Těchto otázek se nebojím, čelila jsem jim i ve funkci rektorky. Bohužel v naší zemi jim čelí každá žena, která vstoupí do veřejného prostoru. Jsem na ně připravena.

Dělala byste to jako americký exprezident Barack Obama, který kromě zahraničních cest vždy večeřel se svou rodinou?
Ano, určitě. Setkání u společné večeře je velmi důležité. Rodina je nejcennější, co máme. Během covidu si to uvědomil asi každý z nás.

Kdo je Danuše Nerudová: 
* Narodila se 4. ledna 1979 v Brně.
* Vystudovala obor hospodářská politika a správa na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Ve své vědecké práci se specializuje na problematiku daní a jejich harmonizaci s Evropskou unií či dlouhodobě udržitelným důchodovým systémem a jeho financováním.
* V lednu 2018 ji prezident Zeman jmenoval rektorkou Mendelovy univerzity v Brně.
* V témže měsíci se stala předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody.
* V dubnu 2020 spolu s dalšími ekonomy založila občanskou iniciativu KoroNERV-20.
* Je vdaná a má dva syny.