„Ano, přátelé moji, jsme zde v slzavém údolí a naše cesta je cesta křížová – ale netrpíme, před námi jde Kristus Spasitel a my jdeme v jeho šlépějích – a kříže, které na nás posílá, trpělivě a pokorně neseme, abychom jedenkrát skrze umírání jak z kříže ke slávě vzkříšeného přivedeni byli," řekl dne 25. září 1949 při slavnosti svěcení obrazu Ukřižovaného v chrámu sv. Petra a Pavla v Ledči nad Sázavou na závěr svého kázání katolický kněz Josef Toufar.

Jiřina Štěpničková před rokem 1941, tedy v časech své největší slávy
Jiřina Štěpničková jako "exemplář". Režim věděl, proč musí zničit život právě jí

Přesně pět měsíců poté, 25. února 1950, zemřel v důsledku krutého mučení příslušníky Státní bezpečnosti. Pohřben byl v hromadném hrobě na ďáblickém hřbitově v Praze pod falešným jménem, aby režim zakryl stopy. Jeho ostatky byly exhumovány a řádně pochovány až v roce 2014.

Událost z přelomu let 1948 a 1950 tvoří dodnes i v dějinách komunistického bezpráví výraznou a v mnohém se vymykající kapitolu, která do jisté míry dodnes vzdoruje normálnímu chápání.

Od zázraku k propagandě

Vše začalo tím, že na 3. adventní neděli roku 1949 se ve vsi Číhošť na Vysočině vychýlil v tamějším kostele při kázání místního faráře Josefa Toufara křížek nad svatostánkem na hlavním oltáři. Tajemný pohyb pozorovalo 19 svědků (farář sám si ho nevšiml). Zpráva o tzv. číhošťském zázraku se rychle rozkřikla a Toufar byl v sobotu 28. ledna 1950 po setmění zatčen příslušníky Státní bezpečnosti a ještě téže noci převezen do valdické věznice u Jičína.

Jaroslav Lamr (vpředu) s kolegy s StB
Konec StB: všemi způsoby zametala stopy. Cesta k dnešní BIS pak nebyla snadná

V následujícím měsíci byl pak podroben opakovanému mučení, jehož cílem bylo přimět jej k přiznání, že pohyb křížku úmyslně zinscenoval. Výslechy včetně týrání řídil sadistický vyšetřovatel StB Ladislav Mácha, Toufar však vytrvale popíral, že by měl s pohybem kříže něco společného (tento záhadný pohyb není mimochodem vysvětlen dodnes, žádný z mechanismů, jimiž se StB pokoušela kývání kříže vysvětlit, reálně nefungoval, nebo byl jasně patrný. Kutnohorský deník před časem zmínil zajímavou souvislost, podle níž leží obec Číhošť v jednom z možných geografických středů České republiky, konkrétně ve středu geometrickém, jenž byl zaměřen geodety – není však prokázáno, že by to mělo na dávný jev nějaký vliv, pozn. red.).

K nejkrutějšímu Toufarovu mučení a bití došlo v pondělí 20. února 1950, údajně poté, co vyšetřovatel Mácha obdržel zprostředkovaný rozkaz ministra národní obrany Alexeje Čepičky, že má faráře všemi prostředky donutit k přiznání. Surově zmlácený Toufar nakonec manipulaci s křížem údajně přiznal, později však své doznání odvolal. Nakonec byl přinucen k podpisu předem sepsaného přiznání, které neodpovídalo jeho verbálnímu projevu.

Po Klementu Gottwaldovi byl Rudolf Slánský druhým mužem ve státě. Gottwald byl jeho přítel, přesto ho nakonec obětoval
Generální tajemník Slánský: K jeho zatčení přispěl záhadný dopis Velkému metaři

Ve zuboženém stavu byl ještě převezen zpátky do Číhoště, kde v režii Přemysla Freimana vznikal podle scénáře Jana Klimenta propagandistický a lživý film „Běda tomu, skrze něhož pokušení přichází“. Toufara kvůli tomuto snímku vynesli 23. února na kazatelnu, kde s ním však mohlo být pro jeho zbědování natočeno jen pár záběrů. Podle některých svědků měl na nohách bačkory, protože jeho chodidla, ovázaná zkrvavělými obvazy, se už nedala nazout do bot.

Krátce po natáčení sedmačtyřicetiletý farář zemřel na prasklý žaludeční vřed v důsledku mučení. Film byl dotočen s dvojníkem, v některých záběrech suploval kněze i prokurátor Karel Čížek. Kromě tohoto snímku využila případ i tisková propaganda a „číhošťský zázrak“ zesměšňovaly i alegorické vozy na 1. máje.

Chystá se řada akcí

V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení, v současnosti probíhá tzv. diecézní fáze procesu se shromažďováním podkladů a výslechy svědků. Ta by měla trvat ještě pár let a v případě kladného výsledku budou podklady předány do Říma.

Kníže Jaromír byl v roce 1003 přepaden konkurenčním rodem Vršovců, kteří ho na vrchu Velíz svlékli a přivázali k pohanskému (Velesově) dubu (podle jiné verze přes něj nechali skákat koně)
Nejdivnější atentát českých dějin: vykastrovaný kníže našel smrt na záchodě

Letošní 70. výročí Toufarovy mučednické smrti připomene celá řada akcí. Želivský premonstrátský klášter připravil na 21. a 22. února celodenní program s přednáškami, koncerty a mší za oběti totalitních režimů. Dne 24. února proběhne vzpomínková akce v pražském Rudolfinu a 2. března v Knihovně Václava Havla v Legerově ulici v Praze. Tam by se měla u někdejšího Borůvkova sanatoria uskutečnit ve výroční den Toufarovy smrti 25. února i umělecká intervence Otakara Duška. Ve stejný den roku 1950 právě tam ztýraný farář zemřel.