Propadák českých hokejistů na olympijských hrách v Pekingu nyní hýbe sportovní scénou Česka. O své postřehy nad vystoupením našich barev v Číně, ale také nad příčinami současné mizérie se pro Deník vyjádřil kouč druholigových hokejistů Žďáru nad Sázavou Martin Sobotka. Vzhledem k tomu, že ve městě pod Zelenou horou vychoval současné hráče NHL, patří k osobám povolaným. „Oproti současné světové špičce zaostáváme v řadě dovedností,“ přiznal sedmačtyřicetiletý kouč.

Co dalšího ještě řekl?

ČEŠI NA OLYMPIÁDĚ
Nechci říkat, že to byla ostuda, ale je to určitě neúspěch, nepostoupit mezi nejlepších osm týmů. Byly zápasy, které od našich hokejistů nebyly špatné, bylo to ke koukání, ale klíčový zápas jsme opět nezvládli. Navíc to není poprvé. Náš největší problém posledních let je v koncovce, to všichni vidíme. Hráči soupeřů jsou v tomto směru lepší, pohotovější. Naopak od nás je to upracované a těžkopádné.

SVĚT NÁM UTÍKÁ
Hokej se v posledních dvaceti letech hodně změnil. Třeba za úspěšné generace okolo Nagana se hrálo trošku jinak. Dnes se všechno děje v daleko větší rychlosti a dynamice, naopak v té době to pro nás nebylo tak rychlé, navíc byla i větší hřiště. Další věcí je rychlost reakce a individuální schopnosti. Naši hráči v samotné rychlosti na bruslích nezaostávají. Jenže když je potřeba do té rychlosti ještě zařadit kličku, stahovačku či střelu, tak máme problém. Při hře je vidět, jak moc nám chybí překvapivá a přesná nahrávka, puky si posíláme na paty.

O PRÁCI S MLÁDEŽÍ
Všechno začíná už v žákovských kategoriích. Je potřeba, aby už ty úplně nejmladší děti vedl zkušený trenér, který jim dá kvalitní základy. Je to stejné jako u stavby domu. Pokud máte špatné základy, v tomto případě návyky, tak je to špatně. Když v šesti letech kluk s hokejem začne, ve dvanácti už musí něco umět a měl by být připraven na dobu kdy přijde tlak na výsledky. A pak už to samozřejmě začne být rovněž o dřině, začne to bolet. Navíc se do toho přidávají další věc okolo, třeba různí agenti a to pak není jednoduché. Nemohu posoudit, nakolik se u nás hokej do těch řekněme patnácti let věků hráčů dělá dobře, ale pravdou je, že výsledky v mládežnických kategoriích dobré nemáme.

ZMĚNY VE VTM
U projektu Výchovy talentované mládeže (VTM) jsem osobně byl, proto mě zaráží, že tento čtyřletý cyklus, který fungoval, se zrušil. Měli jsme hokejisty ročníků 1999 a 2000 a z nich se jich více než deset propracovalo do profesionálního hokeje. Díky VTM jsme měli hráče na Vysočině perfektně zmapované. Troufám si říci, že byl tento projekt velice úspěšný a bylo by jen dobře, pokud by se, alespoň třeba na Vysočině znovu obnovil.

KLIENTELISMUS V HOKEJI
Nemyslím si, že je situace tak špatná, jak to kolikrát podle zpráv z médií vypadá. Pokud je hráč šikovný, tak se podle mého prosadí i bez toho, aby měl za zády bohatého tatínka. Stejně tak si myslím, že hokej není jen pro bohaté. Vím, že není laciný, ale opět je to jen o tom, zda rodiče pro své dítě chtějí něco udělat.

MLADÍ NECHTĚJÍ?
Určitě jsem pro to, aby se do extraligy co nejvíce zapojovali mladí hráči. Má to však i druhou stránku věci. Ten kluk musí totiž sám chtít. Jenže těm mladým se dnes příliš nechce. Mělo by být vidět, že se mladý hráč snaží, něco pro to, aby dostal šanci skutečně dělá. Ti by měli dostat šanci. Nedivím se ale trenérům, že nestaví ty, kteří se v první řadě starají o peníze a až pak myslí na svůj výkon. To není jen o trénincích, ale také o tom, dělat pro tělo něco navíc.

KVANTITA VS KVALITA
Určitě by pomohlo, pokud by došlo ke snížení počtu účastníků dorostenecké i juniorské extraligy. Juniorská už má nyní čtrnáct týmů, ale klidně by podle mě mohla jít jen na deset. V dorostenecké se šlo z třiceti týmů na čtyřiadvacet, což je pořád vysoké číslo.

NÁVRAT DO ŠPIČKY?
Přál bych si, aby to bylo co nejrychleji. Je to však spojená nádoba právě s mládeží. Pokud jsme v ní za posledních dvacet let udělali jen dvě medaile, je jasné, že pravděpodobnost úspěchu mezi muži je výrazně nižší.