Záhada: Měl se most ve Vilémově bourat, či opravit?

Podle obžaloby panoval na stavbě organizační chaos a selhala komunikace mezi firmami, jejichž odpovědní pracovníci podcenili bezpečnostní rizika. Všem obžalovaným hrozí za trestný čin obecného ohrožení tři až deset let vězení.

Ve čtvrtek se soudu podařilo ukončit výslech všech obžalovaných. Jako první předstoupil před soud Milan Macura z firmy Strabag. Tehdy zastával pozici vedoucího provozní jednotky. Jeho přímým podřízeným byl spoluobžalovaný stavbyvedoucí Roman Bednařík.

„Odmítám jakoukoli vinu a s podanou obžalobou nesouhlasím,“ zdůraznil Milan Macura. Stejně jako dalším obžalovaným mu žalobkyně Zdeňka Tománková mimo jiné klade za vinu, že včas nerozpoznal nebezpečí, jež vedlo ke zřícení mostu.

Zrádce, nebo oběť? Lidé se vydali po stopách Hnáta

„Odkopána tehdy byla jedna čtvrtina zeminy. Když jsem byl na místě přítomen, tak se tam nic nedělo a nic nenasvědčovalo nějakému nebezpečí,“ řekl Macura.

Zřícení mostu podle obžaloby zapříčinilo několik faktorů. Tím hlavním bylo odtěžení zeminy od paty mostu ve směru od Golčova Jeníkova. V kombinaci se špatně podepřenou klenbou, podmáčeným terénem po několikadenních deštích a trhlinami v klenbě kamenného mostu byly následky fatální. Trhliny byly zjištěny už v roce 1927 a byly zmíněny v projektové dokumentaci. K destabilitě mostu přispělo i to, že jen několik desítek minut před zřícením se po něm pohybovala těžká technika. I přes tato rizika pod mostem pracovali dělníci firmy Bögl a Krýsl. Stavbyvedoucí Josef Spour ale už u prvního hlavního líčení odmítl vypovídat.

Ve čtvrtek slyšený Juraj Nosko z Bögle a Krýsl, který měl podle obžaloby také zodpovědnost za dění na stavbě, řekl, že ani on žádné nebezpečí nerozpoznal.
Na místě byl den před tragédii 3. září.

„Byli jsme se podívat pod mostem, ale bylo to na opačné straně mostu než z té, kde se odtěžovala zemina. Žádné nebezpečí jsem proto nemohl vidět.
Kdyby ano, tak bych pod ten most nikdy nevlezl. Tehdy jsem byl navíc pod tlakem nadřízených, protože jsme museli odjet na kontrolu jiného místa,“ hájil se Nosko.

Státní zástupkyně se Noska mimo jiné zeptala, zda dělníci, kteří pod mostem podpírali klenbu dřevěnými kůly, měli dostatek kulatiny. K dispozici měli asi patnáct kubíků dřeva. „Nezajímal jsem se o to, zda je to dostatečné množství, měl jsem na starost důležitější zakázky,“ řekl Nosko.

Vypovídat se rozhodla také koordinátorka bezpečnosti práce Marie Hubková z Pelhřimova. Ta u soudu shrnula své dvacetileté zkušenosti v oblasti bezpečnosti práce. Dohlížet na bezpečnost práce měla na základě smlouvy se zadavatelem stavby, což byl Kraj Vysočina.

Obžalovaným je i její kolega a synovec Martin Vodák. K odpovědnosti je hnán, protože Marii Hubkovou zastoupil na kontrolním dni den před zřícením mostu.
Vodák včera odmítl vypovídat. Pouze konstatoval, že s obžalobou nesouhlasí a plně se odkázal na výpověď kolegyně Hubkové.

I ona jakoukoli vinu odmítla a s podanou obžalobou nesouhlasí. „S možnými riziky byly firmy seznámeny a koordinátor nemůže dopředu předpokládat, že něco nebudou dodržovat. Také není pravda, že jsem nekoordinovala činnost firem s ohledem na bezpečnost práce. Na stavbu jsem dohlížela pravidelně při kontrolních dnech,“ argumentovala Hubková. Podle jejího názoru není kompetentní třeba dohlížet na to, jak dělníci podepírají most.

Dospělost, to je peklo, zjišťují účastníci projektu Šance

„Pro mne bylo důležité, že byl most podepřen. Jestli dobře, nebo špatně, to nedokážu ze své profese posoudit. Za to mají zodpovědnost stavbyvedoucí,“ řekla soudu Hubková. Jenže oblastní inspektorát práce zjistil v jejím případě určitá pochybení a udělil jí pokutu 96 tisíc korun. Hubková s pokutou ani závěry inspektorů nesouhlasila a věc musel řešit až soud. Podle informací, které včera u soudu zazněly, měla Hubková spor prohrát. V současné době je podána kasační stížnost. 

Vinu u minulých hlavních líčení odmítli i ostatní obžalovaní – Zdeněk Drtina, Roman Bednařík, Michal Hejkal, Irena Šedová a František Lízal. Jejich hlavní obhajobou je to, že buď oni žádná rozhodnutí dělat nemuseli, protože vlastně ještě ani bourání mostu fakticky nezačalo, nebo rozhodnutí nebylo v jejich kompetenci. Na místě vlastně vůbec nebyli, postupovali podle projektové dokumentace nebo si žádného nebezpečí nevšimli.

Kromě toho se ale celou kauzou táhne jedna velká záhada, a to, zda se měl most úplně zbourat a postavit nový, nebo měl projít pouze rekonstrukcí. Soudkyně Hana Doubková se na to včera zeptala Milana Macury. „Podle projektové dokumentace se měl zbourat. Jestli se tomu dá říkat i rekonstrukce či oprava, nevím,“ odpověděl Mucura.

V zákulisí se ale hovoří o tom, že most měl být původně pouze opraven, což měla být jedna z podmínek, aby kraj na celou zakázku – oprava silnice mezi Golčovým Jeníkovem a Chotěboří – dostal eurodotaci. Zda se na otázku ohledně bourání či rekonstrukce podaří najít během dalších soudní jednání odpověď, se teprve uvidí. Hlavní líčení bude pokračovat dalšími třemi dny na konci října a na začátku listopadu.

Stavební stroje se u Rouštan nezastaví