Soudce táborské pobočky Krajského soudu v Českých Budějovicích je uznal vinnými ze zvlášť závažného zločinu pojistného podvodu, který spáchali jako členové organizované skupiny. Vladimíra Vovsa poslal soud do věznice s ostrahou na šest 
a půl roku. Navíc dostal desetimilionový peněžitý trest. Pokud by ho nezaplatil, hrozí mu dalších osmnáct měsíců nepodmíněně. Kromě toho musí pojišťovnám vrátit bezmála sedmatřicet milionů korun, které dostal na pojistném plnění. Pavel Pardus má jít do věznice 
s ostrahou na pět let a devět měsíců. Trest dostal jako souhrnný za zpronevěru, které se dopustil na Královéhradecku.

Rozsudek není pravomocný. Oba obžalovaní se ihned odvolali. Případné dovolání zváží i státní zástupkyně. Kauzou se tak bude muset zabývat ještě Vrchní soud v Praze. Voves 
i Pardus obvinění odmítají.

„S rozsudkem nesouhlasím. Je postaven na základě naprosto nesmyslných závěrech. Vůbec jsem tam nebyl," řekl po rozsudku Pavel Pardus.

VOVES SE DOSTAL 
DO FINANČNÍCH POTÍŽÍ

Podle soudu si založení požáru naplánoval a objednal třiapadesátiletý Vladimír Voves, tehdy majitel firmy I.B.C., a. s, nyní Nová výrobní, protože se dostal do finančních potíží.

„Obžalovaný v té době přišel o dominantního odběratele, čímž docházelo ke snižování výroby a finančním ztrátám. Důsledkem činu bylo i to, že propustil většinu zaměstnanců," uvedl jeden z hlavních motivů činu soudce Petr Černý.

Vladimír Voves podle soudu požár dopředu plánoval. Důkazem je například to, že odmontoval kamerový systém, připravil v hale vysokozdvižný vozík či vyřadil zabezpečovací zařízení. Na založení požáru v hale se podle soudu Voves domluvil s Pardusem, který za to měl dostat sto tisíc korun. Pardus si na navezení hořlavin najal dva dosud neznámé muže. V osudný den pak do továrny navezli dvě plastové nádoby o objemu tisíc litrů, se směsí benzinu a nafty. Pomocí vysokozdvižného vozíku pak obsah vypustili po celém prostoru výrobní haly.

Kromě toho po hale rozlili ještě dalších šest kanystrů 
o obsahu pětadvacet litrů. Pardus na místo přivezl dvacet metrů dlouhou zápalnou šňůru. Jenže se mu 
ji nepodařilo zapálit. Další 
z mužů se pak údajně odhodlal zapálit pyrotechniku, od níž pak hala chytla a lehla popelem. Žháři ale podle soudu měli v úmyslu nechat halu vyhodit do vzduchu, protože kromě akcelerantů uvnitř továrny přestřihli několik plynových přípojek k vytápěcímu systému.

„K výbuchu nakonec nedošlo, protože tomu zabránil pojistný ventil. Pokud by ale přestřihli o jednu přípojku víc, k výbuchu by určitě došlo," upozornil soudce Černý. Kvůli této okolnosti byli oba obžalovaní původně obviněni z obecného ohrožení se sazbou až patnáct let.

Jenže soudce Černý dospěl k jinému názoru.

„Podle senátu o obecné ohrožení nejde, protože měli v úmyslu poškodit pouze majetek obžalovaného Vovse, nikoli někoho dalšího," vysvětlil Černý. Soudní znalci navíc nedokázali s jistotou říci, jaký dopad by případný výbuch měl na okolí.

Soudce Černý v odůvodnění uvedl, že závěry o vině jsou postaveny pouze na jediném přímém důkazu, a to DNA. Jinak jde o uzavřený řetězec nepřímých důkazů. Vyšetřování požáru bylo od začátku komplikované. Přestože bylo jasné, že byl požár založen úmyslně 
a kriminalisté podezřívali Vladimíra Vovsa, neměli proti němu dostatek důkazů. Proto pojišťovny asi po dvou letech pojistku vyplatily.

K významnému posunu ve vyšetřování došlo v roce 2014. Policie tehdy Pavlu Pardusovi odebrala DNA kvůli úplně jinému případu. Když pak jeho vzorky srovnali s databází jiných případů, vyšlo jim, že Pardusova DNA byla na jedné ze zápalných šňůr v Pacově. Pardus se ke všemu přiznal a potvrdil, že si u něj zapálení haly objednal Voves. Později své přiznání odvolal, protože ho prý učinil pod nátlakem kriminalistů. Tomu ale soud neuvěřil.