Soudce Horna se ji ale snažil k pohledu na fotografie opakovaně přimět. „Víte, že jsem vám to už v minulosti vyčítal, že se na ty fotografie nechcete podívat. Vyčítali vám to i jiní soudci,“ prohodil k Orlové Horna. Ta odpověděla: „Stále je to pro mne veliké trauma.“

Barbora Orlová i přesto ve čtvrtek 21. července uspěla se žádostí o přeměnu svého pobytu v zabezpečovací detenci do mírnějšího typu psychiatrické nemocnice. I tak ale bude v izolaci ústavní léčby. Rozhodnutí zatím není pravomocné, protože si proti němu podal stížnost státní zástupce.

Během jednání ale bylo patrné, že okolnost s fotografiemi z místa činu, kde po ráně nožem zemřel student žďárské střední školy Petr Vejvoda, bude pro soudce důležitá v tom, aby žádosti Orlové vyhověl. „Můžete zůstat stát tam, kde jste, já vám na dálku ukážu dvě fotografie ze spisu a vy se na ně podíváte. Souhlasíte? Jste na to připravena?“ zeptal se znovu v pozdější části veřejného zasedání soudce.

Fotky vidět nechtěla

Orlová se sice postavila, ale v její tváři byly znát rozpaky. „Můžu to zkusit, ale…,“ zarazila se. V tu chvíli obhájce Lukáš Rosenberk zažádal o možnost poradit se s klientkou. Orlová pak řekla, že se na fotografie dívat nebude. Soudce ji napomenul, že porušila jeho poučení, když se radila s obhájcem na již položenou otázku, což není přípustné. Diskusi přiživoval i státní zástupce, který namítl, že s podobnými fotografiemi se v budoucnu určitě setká a oni chtějí vědět, jak se s tím, co udělala, vyrovnala. Jestli o tom dokáže mluvit ve všech souvislostech.

Orlové se ale zastala psychiatrička Marta Holanová z Brna. „Já bych v její odmítavé reakci neviděla nic špatného. Prostě má takovou povahu a nelze z toho vyvozovat jakékoli závěry a důkazy něčeho,“ řekla soudu Holanová a dodala, že z jejího odborného pohledu není nutné, aby fotografie viděla. „Mohla by také říct, že se na ně podívá, a simulovat tak něco, co by třeba přetrpěla,“ dodala Holanová s tím, že to nemá žádný smysl.

Žalobce namítal, že Orlové připravená řeč o tom, jak má dokonalý náhled na svou paranoidní schizofrenii, kvůli čemuž byla soudem uznána nepříčetnou, není úplně upřímná a připomněl, že v minulosti už dokázala mnoho lékařů oklamat a léčbu nedodržovat. Podle žalobce Orlová spíš stále lituje jen sama sebe.

Holanová na to však měla trochu jiný názor. „Má takovou sebestřednou povahu a měla ji i před činem. Povahu člověka nikdo žádnou léčbou nezmění,“ upozornila. Podle ní je nyní důležité, aby byla pod kontrolou a pravidelně dostávala účinné depotní injekce, které dokáží utlumit její hlasy v hlavě. Ty jí říkaly, co má dělat, a ona jim věřila. Orlová pak soudu řekla, že si konečně uvědomila, že je nemocná a musí se doživotně léčit.