Ústavní soudci stížnost označili za zjevně neopodstatněnou, zjistila ČTK z usnesení publikovaného v soudní databázi.

Ve stížnosti, kterou za hocha podal opatrovník, například stálo, že škola měla vybrat jinou lokalitu nebo zpřísnit dozor, protože středobodem areálu byla velká vodní plocha. Stížnost také poukazovala na to, že pokyn pedagogů "neskákej tam, je to mělké", lze přirovnat téměř k pokynu, aby to pubescent navzdory autoritám udělal. Hoch navíc podle stížnosti vzhledem ke komplikovanému rodinnému zázemí potřeboval zvýšený dozor.

Podle ústavních soudců jsou však v nešťastné kauze naplněny takzvané liberační důvody, a tedy škola nenese za úraz odpovědnost. „Podle důkazních zjištění zejména soudu prvního stupně, ale i dovolací instance, bylo k předmětnému zákazu doplněno třídní učitelkou i instruktorem na místě samém přiměřené poučení," stojí v usnesení.

Neštěstí se stalo v září 2008 v rekreačním středisku na Třebíčsku. Chlapec z pražské střední školy skočil do mělkého rybníka šipku v situaci, kdy se měl odebrat do chatky k polednímu klidu. Následky byly vážné, někdejší aktivní sportovec je po úrazu plně invalidní.
Obvodní soud pro Prahu 4 nejprve žalobu zamítl a náhradu mladíkovi nepřiznal. Vycházel ze zjištění, že studenti byli dostatečně poučeni jak ze strany školy a třídní učitelky, tak ze strany instruktorů rekreačního střediska. Součástí pravidel bezpečnosti v areálu byl také zákaz koupání bez dozoru.

Městský soud v Praze rozhodnutí zrušil a vrátil kauzu k doplnění dokazování. Podle odvolacího soudu se sice prokázalo, že mezi pravidly chování na kurzu byl i zákaz koupání bez dozoru, ale není jasné, zda studenti věděli o důvodu - tedy mělké vodě a nebezpečí zranění. Poučení o tom, že voda je mělká, možná nebylo "natolik důrazné, aby si ho studenti takto pamatovali". Škola prý měla vzít v potaz to, že hoch spadal do věkové skupiny s rizikovými vzorci chování.

Nakonec ale Nejvyšší soud loni vyhověl dovolání školy, dal za pravdu obvodnímu soudu a jeho rozsudek definitivně potvrdil. Podle verdiktu není nutné při pokynech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví uvádět podrobné odůvodnění. „To platí zejména, je-li obsahem pokynu absolutní, srozumitelně vyjádřený, zákaz určitého chování, který adresát musí bez dalšího respektovat," stálo v rozhodnutí NS.