Zločinci ženám za přepážkou tehdy připravili těžkou zkoušku nervů. Ze všech tří incidentů se vzpamatovávaly ještě hodně poté a pobočka nakonec musela být uzavřena. V tak rizikovém místě už nechtěl nikdo pracovat.

„Matka prožila už první přepadení 4. července v roce 2003. Ze začátku nebyla moc sdílná, ale po nějakém čase na ní bylo vidět, že o tom potřebuje s někým mluvit. Říkala, že je to strašný pocit, když na ni někdo míří pistolí. Trvalo týdny, než se s tím srovnala. Vždy, když šla do práce, měla strach z každého auta, které projelo kolem pošty," popsala tehdy deníku Vysočina dcera pošťačky, která byla současně vedoucí pobočky.

Přepadení z léta 2003 se podařilo kriminalistům velmi brzy objasnit. Měli ho na svědomí dva muži z Brna a Břeclavi, kteří tehdy objížděli republiku a jak se později ukázalo, měli na triku další podobné případy. Nakonec skončili ve vězení.

Tehdy se zdálo, že šlo o ojedinělý incident, který už se nebude opakovat a lidi v Dolní Krupé budou moci zase bez obav chodit na poštu i do obchodu. Jenže to nebyla pravda. Pobočka České pošty v Dolní Krupé byla tak trochu stranou až na konci návsi s velmi malou frekvencí lidí, zvlášť po ránu, kdy k přepadením docházelo.

„Víte, v tuto dobu je na návsi mrtvo a pusto. Autobusy, co jedou časně ráno na Chotěboř nebo do Havlíčkova Brodu, jsou už v tuto dobu pryč a autobus se školáky jede až po sedmé hodině. Proto ani na autobusové zastávce není ani noha. A za nákupem do nedaleké prodejny chodíme také později," okomentovala tehdy dění na návsi jedna z obyvatelek obce.

Drzí lupiči to zřejmě moc dobře věděli a měli tak klid na svou „práci“. Sotva se stačila vedoucí pošty vzpamatovat z prvního přepadení, musela do hlavně pistole hledět podruhé 22. ledna 2004 v půl sedmé ráno. Maskovaný muž pod pohrůžkou zastřelení ženu za přepážkou tehdy donutil, aby mu vydala padesát tisíc korun. Přepadení se navíc stalo v době, kdy k poště přijel poštovní vůz s penězi. Řidiče i úřednici lupič uzamkl ve vedlejší místnosti a utekl. Během incidentu nebyl nikdo zraněn a policie okamžitě rozjela intenzivní pátrání.

„O přepadení jsem se dozvěděla z matčina telefonátu. V jejím hlase byla znát nervozita. Je mi líto, že musela to samé prožít znovu, zvláště poté, kdy byl pachatel minulé loupeže dopaden. Asi nikoho nenapadlo, že k tomu dojde znovu a opět u toho bude ona,“ svěřila se tehdy její dcera.

Komentář tehdy přidal i starosta obce Zdeněk Grygar. „Vrtá mi hlavou, proč je zrovna poštovní úřad v Dolní Krupé už podruhé přepaden. Přece musí být každému zřejmé, že zde žádné velké peníze nebudou zůstávat přes noc. Hlavní je, že se nikomu nic nestalo."

K fyzické úhoně sice skutečně nikdo nepřišel, ale na psychice poštovní úřednice už to nějakou stopu zanechalo. Vedení pošty se rozhodlo poskytnout jí nezbytné volno na odpočinek, což se ukázalo jako velmi prozíravé a na místě. Je totiž otázkou, jaké následky by se na ženě zanechalo třetí přepadení, k němuž došlo jen o pár dní později 6. února.

Maskovaný muž oblečený do tmavých tepláků a šedé mikiny s punčochou přes hlavu a pistolí v ruce vtrhl do místnosti poštovního úřadu ráno v půl sedmé, těsně po příjezdu poštovního kurzovního vozidla. Na místě přepadení se v tu chvíli nacházeli dva zaměstnanci pošty. Podle další verze lupič čekal, až řidič poštovního auta vystoupí, a z ruky mu vytrhl pytel s penězi. Oba zaměstnance poté uzamkl v místnosti. Z auta pak ukradl ještě další pytel a z místa ujel v bílé Škodě 120. Při přepadení nebyl nikdo zraněn.

Takřka identickému přepadení z 22. ledna, při němž si z pošty neznámý zloděj odnesl 50 tisíc korun, přihlíželo tentokrát i několik svědků. „Občan, který natahuje místní hodiny, si všiml podezřelého pohybu u pošty a běžel to říct chlapům do dílny. Ti se mu smáli. Nakonec se tam šel jeden z nich podívat a s lupičem se setkal. Říkal, že se mu skrz kuklu leskly oči a přes rameno měl pytel s penězi. Lupič mu vyhrožoval, že ho zastřelí, a tak muž couvl," popsala tehdy deníku Vysočina místní žena.

Přepadení pošty poprvé ve svém životě tehdy prožila Hana B., která tehdy zaskakovala za kolegyni. Ta dostala kvůli prvnímu přepadení volno a stále nebyla schopná nastoupit do práce. Hana B. se tehdy svěřila, že jí tato událost stačí na celý život a zřejmě raději změní zaměstnání.

Svědci lupiče popsali jako 170 až 175 centimetrů vysokého muže, štíhlé až hubené postavy. Ukradl dva pytle z poštovního auta a odjel bílou Škodou 120, u které měl zakryté zadní číslo kusem látky. Ještě předtím však vyhrožoval, že bude střílet.

„On opravdu vystřelil, nebyla to nijak velká rána, ale vystřelil. Bylo to spíš takové plesknutí do vzduchu, aby nás zastrašil, což se mu také povedlo," popsal tehdy svědek. Tentýž svědek našel jen několik metrů za křižovatkou na silnici směrem na Horní Krupou odhozenou maskovací kuklu. Ležela na pravém okraji silnice, a byla v ní ještě dámská punčocha. Z Horní Krupé měl lupič prchat směrem Olešnou.

„Vozím ráno lidi dodávkou do práce, a když jsem se vracel do Olešné, potkal jsem bílou škodovku, která jela dost ostře. Bylo to jen pár metrů před obcí před tři čtvrtě na sedm ráno. Řidiče jsem si nevšiml, ale zdálo se mi, že to auto znám. U levého zadního blatníku měla fialový pruh," popsal tehdy deníku Vysočina muž z Olešné.

Všechna svědectví byla pro kriminalisty cennými poznatky a i díky nim se jim nakonec po několika týdnech podařilo lupiče dopadnout. Šlo o tehdy čtyřiadvacetiletého Jana Lebrušku z Havlíčkova Brodu. K oběma přepadením se přiznal.

Před soudem řekl, že to udělal v tíživé životní situaci, kdy ho vydíral nějaký muž. Soud v Havlíčkově Brodě ho poslal na tři roky a devět měsíců do vězení a Krajský soud v Hradci králové nakonec v srpnu téhož roku trest potvrdil, když zamítl Lebruškovo odvolání.

Mladík konečný verdikt přijal v klidu. Na lavici obžalovaných seděl celou dobu se svěšenou hlavou. Pouze jednou prohodil pár slov se svou obhájkyní, která do poslední chvíle doufala, že její klient dostane nižší trest.