Ten stál před soudem kvůli tomu, že loni v září napadl svého nájemníka vidlemi. Podle jihlavského krajského žalobce Jiřího Moravy šlo o pokus o vraždu. Hospůdka se hájil tím, že se o vidle s nájemníkem jen přetahoval. Napadený pětatřicetiletý Jaroslav Fejta tvrdil, že ho chtěl Hospůdka zabít. Fejta měl ale jen banální zranění na nose 
a na pravé ruce. Hospůdka skončil ve vazbě a za pokus 
o vraždu mu hrozilo dvanáct až dvacet let vězení.

Soudce Žďárský rozhodl, že k útoku vidlemi sice došlo, ale rozhodně nešlo o pokus o vraždu. Čin překvalifikoval na přečin pokusu o těžkou újmu na zdraví z omluvitelné pohnutky a Hospůdku odsoudil ke třem letům vězení. Trest mu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Navíc musí zaplatit zdravotní pojišťovně necelé tři tisíce korun.

„Poškozený by musel být křišťálově věrohodným člověkem, abychom uvěřili jeho verzi, a to není. Existuje teoretická možnost, že poškozený chtěl svým tvrzení o vražedném útoku záměrně dostat obžalovaného do vězení 
a bydlet v jeho domě," uvedl soudce Žďárský jeden z důvodů, proč Hospůdka unikl trestu za pokus o vraždu.

Soudce Hospůdku propustil z vazby. Státní zástupce proti tomu nic neměl, a tak se František Hospůdka po půl roce dostal zpět na svobodu. Musel ale soudci slíbit, že se vyvaruje jakýchkoli konfliktů se svými nájemníky. Hospůdka totiž plánuje, že se vrátí do domu v Náramči, kde stále bydlí i Jaroslav Fejta.

„Je to můj dům," vysvětlil Hospůdka, který zřejmě kvůli nedoslýchavosti příznivý rozsudek ani pořádně neslyšel. Na to, že je volný, ho upozornil až obhájce Petr Nosek, když se s ním následně radil o podmínkách propuštění 
z vazby na svobodu. Rozsudek zatím není pravomocný. Státní zástupce se odvolal.

Důchodce Hospůdka pracoval jako cestář a lesní dělník. Před několika lety mu nejprve zemřela matka a poté i jeho žena. Podle sousedů byl podivínský a introvertní, čas od času prý něco ukradl, ale nikdy se násilnicky neprojevoval. Hospůdka byl soudně trestán pouze jednou, a to před padesáti lety za loupež.

Byli to příživníci

Před časem se seznámil s paní Jaroslavou. Začali spolu pobývat v Hospůdkově domě v Náramči. „Žilo se nám dobře," pochvalovala si u soudu Jaroslava. Vše bylo v pořádku až do doby, kdy se k nim přistěhoval její syn Jaroslav se svou přítelkyní. Hospůdkovi se to nelíbilo, ale souhlasil, aby na krátkou dobu zůstali. „Chtěli přijet jen na Vánoce, ale nakonec zůstali natrvalo," uvedla žena. Hospůdka 
s nimi nakonec loni v polovině roku podepsal roční nájemní smlouvu.

„Od té doby to bylo mnohem horší. Syn hrál automaty, nikde nepracoval, dávala jsem mu peníze. Z domu nechtěli odejít. Dokonce jsem slyšela, jak jeho přítelkyně říkala, že Jaroslava z domu dostanou, i kdyby měla říct, že ji znásilnil," řekla včera u soudu matka Jaroslava Fejty.

Hospůdka byl zoufalý a stále častěji pobýval mimo domov. „Zažil jsem s nimi peklo. Nechtěli mě pouštět domů. Byl příživník, lhář a vyžírka," popsal soužití Hospůdka.

Loni v pondělí 15. září večer šel Hospůdka do svého domu, aby si to s nájemníky vyříkal. Když Fejta uslyšel na verandě rachot, otevřel dveře 
a proti němu stál Hospůdka 
s vidlemi. Podle tvrzení Fejty ho chtěl Hospůdka dvakrát bodnout.

Fejta potřísněný krví běžel k sousedům, protože měl strach, že ho chce Hospůdka zabít. „Poškozený sice vedl příživnický život, ale i tito lidé jsou chráněni zákonem, 
a nelze jim sahat na život," uvedl žalobce Jiří Morava. Podle něj si Hospůdka vidle 
na verandu donesl, což svědčí o promyšleném jednání.

Obhájce Petr Nosek ale oponoval, že ani toto nebylo prokázáno, a případ označil za nešťastný od samého začátku. „Od začátku se pracuje s verzí, že se útočilo vidlemi na hlavu. Ale v tomto případě je podstatný závěr znalce, který řekl, že útok byl veden nižší až střední silou. Poškozený měl pouze povrchové zranění v podobě odřenin na kůži, to ale neodpovídá útoku vidlemi vedenému velkou silou s cílem někoho usmrtit," upozornil 
na hlavní rozpor obhájce Petr Nosek.

Paní Jaroslava na adresu syna uvedla, že jí řekl, že pokud bude svědčit proti němu, vyřídí si to s ní. Žalobce prohlásil, že může zvážit, zda nešlo o zastrašování svědka.