Na tuto skutečnost od samého začátku upozorňovali i rodiče zavražděného šestnáctiletého studenta Petra Vejvody. Podle znalců ale byla Orlová v době útoku nepříčetná, a za své jednání proto nemůže nést trestní odpovědnost.

Ti, kdo s ní přišli loni 14. října do kontaktu, byli také přesvědčeni o tom, že mají co do činění se šíleným člověkem, který je schopen všeho. Nyní se však ukazuje, že tehdy šestadvacetiletá Barbora Orlová měla svůj plán, kterého se držela. Počítala s tím, že se domů už nikdy nevrátí a během svého činu sama zemře. Policie ji ale zabít nechtěla. Mohl by to být totiž návod pro jiné šílence.

Odhodlanost Barbory Orlové nejlépe ilustruje samotná její výpověď, ale také svědectví studentů. Jejich vzpomínky přečetl v pondělí soudce Krajského soudu v Brně z policejních protokolů.

Jejich svědectví se tak vůbec poprvé dostalo na veřejnost. Tentýž den poslal soud Orlovou zatím nepravomocně do ochranné zabezpečovací detence.

Orlová se proti rozhodnutí zřejmě odvolá. „To ráno jsem si v šatně sedla na botník a poslouchala ve sluchátkách hudbu. Všimla jsem si pohybu lidí i nějaké postavy, která proběhla kolem šatny. Pak se ten někdo vracel směrem k naší šatně. Do šatny, kde jsem byla, vešla nějaká holka. Měla dlouhé vlasy a vypadala starší. Neřekla vůbec nic a hned mě začala mlátit. Mlátila mě pěstmi do hlavy. Říkala jsem jí, co dělá, ale ona mi odpověděla, ať držím hubu. Na kamarádku ve vedlejší šatně křičela, že jestli chce, abych přežila, tak ať hned zavolá policajty. V tu chvíli mě držela pod krkem. Nevšimla jsem si, jestli měla v ruce nějaký nůž," popsala útok vůči své osobě studentka Nikola.

Její kamarádka Orlovou poslechla a volala na policii. „Stále mě držela pod krkem a táhla mě ze šatny ven. U dveří byli nějací kluci, asi se jich lekla a na chvíli mě pustila. Stály jsme proti sobě tváří v tvář. Běžela jsem k šatně a zavřela jsem za sebou dveře. Až v té chvíli jsem si všimla, že mi z ruky teče krev. Ona se dobývala do šatny, ale nemohla se k nám dostat. Vstříkla mi pepřový sprej do obličeje, a já jsem se stáhla dál do šatny," vzpomínala Nikola. Byla poraněná na malíčku ruky. Ránu ji museli lékaři zašít pěti stehy.

Běsnění Orlové v prostoru šaten gradovalo. Začala se dobývat do dalších šaten, kde byly schované další dvě dívky. „Když jsem si dával věci do skříňky, zaslechl jsem z prostoru drátěných šaten volání o pomoc. Když jsem se tam šel podívat, šla proti mně holka v tmavém oblečení, v pravé ruce držela nůž a v levé pepřový sprej. Aniž by něco řekla, tak mi z ničeho nic nastříkala sprej do obličeje," popsal student Michal.

Mladík se otočil a běžel na sekretariát, aby vedení školy řekl, co se v šatnách děje. „Mezitím přišla nějaká paní učitelka a říkala, že na zemi leží zraněný Petr Vejvoda," uvedl Michal. Petr Vejvoda byl na místě mrtvý. Orlová mladíka bodla přímo do srdce.

Svědectví o vraždě poskytla policii studentka Lucie. „U šaten jsem zaslechla hádku. Jedna holka říkala, že nic neudělala. Ta s tím nožem jí řekla, ať si klekne. V té chvíli vešel do dveří Petr Vejvoda. Na pachatelku začal křičet, ať ji nechá a pustí ji. To byla jeho poslední slova. Pachatelka s nožem od něj stála asi jeden metr. Pak Petra bodla někam do hrudníku. Skutečně jsem viděla, jak ho bodla přímo do hrudníku. Nůž vytáhla a otočila se na nás. Petr se mezi tím svezl na zem. Ta žena něco říkala. Když se k nám blížila, zaběhla jsem do vedlejší kóje a zabouchla za sebou dveře," popsala Lucie.

Přišla. A proměnila se v rukojmí

Mezitím přišla do školy jiná Lucie. V tu chvíli ještě netušila, že se stane rukojmím šílené ženy, která jí způsobí vážně bodné poranění břicha. „Když jsem přišla do školy, tak mne zarazilo, že tam byl cítit pepřový sprej. U šaten někdo řval, a nevěděla jsem, co se děje," popsala Lucie.

Orlová poté dívku napadla, vzala si ji jako rukojmí a bodla ji do břicha. „Pořád seděla za mnou a nůž měla v ruce. Po nějaké době přijel na místo policejní vyjednavač. Začal s ženou komunikovat a říkal jí, že jsem hodně zraněná, aby mne pustila. Ona mu odpověděla, že mě nepustí. Vyjednavač na ni neustále naléhal. Ona mi řekla, že dokud si vyjednavač nesundá pásek a boty, tak mne nepustí. Vyjednavač to udělal, šel k nám do šatny a musel si kleknout. Řekla mi, že mě teda nechá, ať si lehnu na zem, že půjde k tomu vyjednavači. Slyšela jsem, jak vyjednavači říká, aby mi zavolal záchranku. Šla k němu, nůž měla stále v ruce. Vyjednavač klečel před ní a nůž mu držela pod krkem," popsala Lucie, jež se stala svědkem policejního zásahu, který teror Orlové definitivně ukončil.

„Po chvilce přišli dva záchranáři. Jeden z nich mi ukázal, že má za pasem taser. Řekl mi, abych se uklidnila, já se otočila, on po té ženské vystřelil. Ona se složila na zem. Víc jsem neviděla. Pak mne odnesli na nosítkách do sanitky a odvezli do nemocnice, kde jsem byla operovaná," vylíčila dívka.

Podle informací Deníku nechtěli policisté Orlovou zastřelit, přestože je během zásahu opakovaně vyzývala, aby ji zastřelili. Nechtěli dávat návod podobným lidem, jak se nechat zabít a ohrozit při tom nevinné lidi. Kdyby policisté Orlovou zabili, zřejmě by se nikdy nezjistilo, že byla v době činu nepříčetná. Z léčebny v Opavě totiž byla propuštěna jako vyléčená.

Barbora Orlová navíc čin plánovala. Na internetu si našla město i školu, kam si půjde vzít rukojmí. Přes internet si také pořídila repliku vojenského bodáku. Z kabelky si na zbraň dokonce udělala popruh, který měla na těle. Vybavila se i pepřovým sprejem. Ten měla na zastrašení toho, kdo by jí chtěl vzít rukojmí.

Měla jasno i v tom, že půjde do školy. Rukojmí na veřejném místě vzít nechtěla, protože by tam mohlo být hodně lidí a mohla by o rukojmí přijít.

Orlová u soudu řekla, že měla v plánu rukojmí zranit, protože byla přesvědčena, že jí policisté okamžitě zastřelí. Na cestu si vzala i minimum peněz, aby se nemohla vrátit domů. Vše co měla, asi 1500 korun, utratila za cestu vlakem, taxík a ubytování na hotelu.

Podle matky Orlové navíc její dcera před činem napsala dopis na rozloučenou. Dopis ale matka nikdy nečetla, a neví, jestli se v něm její dcera svěřila s tím, co má v plánu.