Architekt Marek Řičář, který figuroval jako klíčový svědek v takzvané kauze Budišov, má jít za dotační podvod za 15,5 milionu korun a za legalizaci výnosů z trestné činnosti, tedy praní špinavých peněz, na sedm let do věznice s dozorem. Rozhodl o tom Městský soud v Praze. Řičářův majetek má propadnout státu, soud muži také na pět let zakázal vykonávat funkce například statutárního orgánu ve společnostech zabývajících se projektovou činností.

Ze stejných trestných činů uznal soud vinným i Jiřího Bažanta, jemuž za to vyměřil pět let vězení s dozorem. Josefu Kamenskému uložil za dotační podvod tříletý trest podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, Václav Vít dostal za praní špinavých peněz osmnáctiměsíční trest podmíněně odložený na dva roky. Všichni vinu odmítají. „Ve vztahu k obžalobě, tak, jak tady byla projednávána, se cítím zcela nevinen,“ prohlásil Řičář.

Předseda trestního senátu Alexander Sotolář při odůvodnění verdiktu upozornil na to, že v případu zaznamenal nestandardní chování některých lidí z Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), které dotaci poskytlo. Jmenoval například tehdejšího náměstka ministra Jaroslava Krále. Vyzval proto státního zástupce Borise Havla, aby kroky těchto lidí prověřil a zvážil, zda by nebylo na místě je obvinit.

Škoda ve výši 15,5 milionu korun byla podle Sotoláře způsobena státu. Protože se však nepřipojil k řízení s nárokem na náhradu škody, nemohl o ní soud rozhodnout. Při své závěrečné řeči se nad tím pozastavil i Havel. „To se mi při mé patnáctileté kariéře skutečně ještě nestalo,“ uvedl. Verdikt je nepravomocný. Bažant se proti němu na místě odvolal, zbylí obžalovaní i Havel si nechali lhůtu k případnému odvolání.

Plán na vylákání dotace 15,5 milionu korun od MMR vymysleli podle soudu bývalý ředitel a společník obecně prospěšné společnosti Bono Publico (BP) a bývalý jednatel společnosti Atelier Habitat Řičář, bývalý předseda Sdružení obcí Podještědí (SOP) Kamenský a někdejší člen správní rady BP, bývalý koordinátor projektů v Atelier Habitat a jednatel společnosti Synergie Bažant na přelomu let 2004 a 2005.

Podle verdiktu jej zrealizovali v roce 2005. Bažant a bývalý manažer společnosti BP a někdejší pracovník Krajského úřadu v Liberci Vít se poté podle prvoinstančního senátu na sebe navazujícími převody podíleli na praní získaných peněz. Finance prý přitom putovali do rukou Řičáře nebo na účty společností, které ovládal. Řičáře označil Sotolář za organizátora.

Žádosti o dotace

Dotace měla být podle žádosti na zpracování dokumentace k projektu Bono Publico Čechy, jehož náklady měly dosáhnout 311 milionů korun. Podle Řičáře šlo mimo jiné o vybudování multimediálních komunikačních center v regionech. Podle verdiktu však SOP nemělo zajištěny potřebné peníze na financování projektu a obvinění MMR předložili nepravdivé a zkreslené podklady. Přes 15 milionů korun ministerstvo podle spisu poslalo na účet žadatele - SOP. Žádosti o dotace a další dokumenty podle Sotoláře zpracovával Bažant. Soudce uvedl, že nemá pochybnost o tom, že jednal podle pokynů Řičáře. Proto dostal trest na spodní hranici trestní sazby. Řičář i Bažant před soudem popírali, že neměli v úmyslu projekt nikdy realizovat. Vše bylo podle nich legální a transparentní.

Finance pak byly podle verdiktu převedeny na účet BP, odkud část peněz Řičář vybral nebo dále převáděl, například na účty společností Atelier Habitat nebo Synergie. Firmu Synergie sice tehdy vlastnil Bažant, Řičářovi, od něhož ji převzal, však podle žalobce umožnil neomezený přístup k jejímu bankovnímu účtu. Část peněz, 1,1 milionu korun, Řičář podle spisu převedl i na účet Víta, který dle verdiktu většinu z nich vybral a předal Řičářovi. Nechal si 50 tisíc korun.

Kamenský před soudem tvrdil, že skutečným žadatelem o dotaci byla BP, která prý měla navíc podle dohody uhradit sedmimilionovou spoluúčast, což se nestalo. Postupem času měl údajně problémy spojit se se zástupci BP. Řadu informací se prý dozvěděl až z médií nebo při vyšetřování. „Že bych byl takový lidumil, že bych to pro pana Řičáře udělal, aby se napakoval, tak to teda nejsem,“ řekl sedmdesátiletý Kamenský.

Senát mu ovšem neuvěřil. „Obžalovaný Kamenský byl od počátku zapojen do realizace celé operace,“ uvedl Sotolář. Dodal, že nelze zpochybnit, že řada listin nese jeho podpis. „Představa, že by Řičář a Bažant podali žádost o dotaci bez vědomí Kamenského, je neudržitelná,“ uvedl předseda senátu. Při ukládání trestu šel ovšem pod sazbu i s přihlédnutím k věku Kamenského a k tomu, že nebyl iniciátorem podvodu.

Nejmírnější trest dostal Vít. Sotolář to odůvodnil tím, že na jednání měl nejmenší podíl. O poskytnutí dotace však podle Sotoláře věděl, a když mu přišla na účet více než milionová částka, měl si uvědomit, že může pocházet z trestné činnosti.

JIŘÍ HARDOŠ (ČTK)