Celkem již devětapadesátkrát se dostal jeden muž na krajskou protialkoholní záchytnou stanici v Jihlavě. Jedná se o jednoho z několika lidí, které policie pro nevhodné chování v opilosti přiváží na záchytku opakovaně.

O jakého člověka se jedná? A jaký život vede muž, který byl policií v desítkách případů odvezen na záchytku?

Je to proto, že ten člověk je nemocný,“ vysvětluje vedoucí krajské záchytky Tibor Levák, když hovoří o lidech závislých na alkoholu, kteří navíc žijí v sociálně znevýhodněném prostředí.

Na záchytku se opilec dostává ponejvíce proto, že budí veřejné pohoršení nebo ohrožuje vlastní život a zdraví.

Záchyty lze podle Tibora Leváka rozdělit do dvou kategorií. „Jedny jsou příležitostné. To znamená, že dotyčný se tady objeví proto, že ho někde zapomene společnost, nebo se zapomene někde sám. Přitom třeba páchá trestnou činnost. A druhá kategorie jsou ti, kteří jsou nemocní. Tím, že popíjejí, ztrácejí zábrany, soudnost nebo se dostávají do situací, kdy zůstanou ležet někde na veřejném prostranství. A policie je sem proto přiváží.“

Neúspěšná léčba

U lidí, kteří vydrží pít mnoho let, počet záchytů postupně narůstá. „Člověk, o kterém hovoříme, má za celou svou „pijáckou kariéru“ 71 záchytů,“ uvádí Tibor Levák s tím, že uvedených 59 záchytů platí pro jihlavskou protialkoholní záchytnou stanici. Člověk, jenž strávil na jihlavské záchytce největší počet nocí, pochází ze Žďáru nad Sázavou.

„Pije hodně let, je to přibližně padesátník. Podstoupil mnoho neúspěšných léčeb. Měl problémy v rodině se svými rodiči. Poté, co propadl alkoholu, tak se s ním akorát trápili. Zpočátku za něj platili dluhy, ale pak už to nebylo možné,“ popisuje ve stručnosti vedoucí záchytné stanice životní příběh závislého muže.

„On se dnes chová takovým způsobem, že pobere důchod, pak hurá do prvního obchodu, kde se opije, a pak skončí tady. Takto si ten svůj důchod propije a následně odsud jde do nemocnice, protože se cítí celý rozbolavělý.“

Pro přijetí do záchytné stanice je několik zákonných důvodů. Jedině na jejich základě může být člověk přiveden k vystřízlivění v malých, nepříliš útulných, nicméně hygienicky vzorných celách. Kromě již zmíněného veřejného pohoršení a vlastního ohrožování, například spánkem na nebezpečném místě, může být důvodem i opakované řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Pokud člověk v opilosti slovně či fyzicky napadá jiné osoby, ruší noční klid, ničí majetek nebo páchá trestnou činnost, může být na záchytku taktéž převezen.

Podle vedoucího krajské záchytky je víc lidí, kteří mají opakovaný záchyt. Tito lidé pochází většinou ze sociálně narušeného prostředí. „Páchají například nějakou trestnou činnost, poté jsou dva tři roky zavření, a až je propustí, dostanou se znovu k pití a objeví se vzápětí znovu i u nás. Je jich takových víc. Souvisí to s tím, že ti lidé jsou sociálně slabší a pocházejí ze „závadové“ části společnosti,“ říká Tibor Levák, podle něhož takoví lidé mezi klienty záchytky převládají.

Lidé bez práce stále vedou

Je jich tady převaha. Naopak těch někde zapomenutých „slavičů“ bývá jen pár.“ Tato slova potvrzuje i statistika pracovního zařazení lidí, kteří v uplynulém půlroce na záchytce skončili. Nečastěji byli hlášeni na úřadu práce (193 případů), dalších 97 lidí však ani na pracovním úřadu evidováno nebylo. Poměrně velký byl i počet invalidních důchodců (65) a starobních důchodců (39).

Z uvedených údajů je zřejmé, že většina zachycených lidí pochází ze sociálně slabého prostředí. Tam je konzumace alkoholu vcelku častým jevem.

„Spoustu těch lidí znám, protože jsem pracoval řadu let na protialkoholním oddělení. Některé mám na očích od doby, kdy začali pít, a od jejich prvních pokusů o léčbu. Postupně vidíte, jak dotyčný člověk degraduje a jak mu ubývají hlavně psychické síly. Hodně těch lidí si pamatuji z léčeben, znám jejich příběhy. Není tady velký prostor pro nějaké debaty, ani pro psychologickou práci, protože práce na záchytné stanici v tomto nespočívá,“ dodal Tibor Levák.