Co když babičky kecají matkám do výchovy? Pomůže domluva nebo speciální kurz

Když se stanete matkou, musíte se nutně konfrontovat s tím, jaká byla vaše máma. A jaká máma byla její máma, a tak dál. To říká herečka Tereza Dočkalová, moderátorka televizního pořadu Protivný sprostý matky na úvod dílu Matky versus matky. Ten byl věnovaný krásnému, nebo leckdy i komplikovanému vztahu dcer a matek ve chvíli, kdy se dcera sama stane mámou.

Odlišný názor prarodičů na výchovu dětí:

Tereza Dočkalová sehrála na začátku dílu krásnou scénku, kde ztvárnila dvojroli – matku i dceru. „Nerozmazluj ho pořád! Když ho budeš pořád zvedat, tak si na to zvykne a bude tebou manipulovat!“ poučuje matka dceru. „Mami, nekecej mi do toho,“ pokusí se dcera o odpor, ale od té chvíle už vůbec není puštěna ke slovu. „Hele, já jsem tvoje matka. A jak dobře jsem Tě vychovala! A obleč ho, venku je zima. Obleč ho víc!“

Dcera v náručí s miminkem jen zoufale kouká. „A dáváš mu i čaj? Prosím tě, jak by bylo tobě, kdybys pila jen mlíko?! Počkej, počkej. Ty s ním spíš v posteli? Děláš si srandu? Co když ho zalehneš? Hele a neměl on by už chodit? Není trochu opožděnej?“ končí matka svou řeč, ruce výhružně zkřížené na prsou. Divačky u televize se asi hodně smály, zvlášť když jejich zkušenosti byly hodně podobné.

Dávání sladkostí dětem:

Psycholog Milan Studnička se specializuje na vztahy v rodině a na pomoc při výchově dětí.

„Mám zkušenosti se všemi možnými variantami vztahů dvou generací matek. Znám bezvadné prarodiče, kteří plně respektují pravidla výchovy rodičů a jsou velmi podporující. Znám také prarodiče, kteří se se svými dětmi soudí o výchovu vnoučat, nebo na ně posílají sociální pracovnice. Co rodina, to jiný přístup. Ale mám radost z toho, že jsou i rodiny, kde to funguje moc hezky,“ říká Milan Studnička.

Válečné roky vzaly výchově laskavost

Pokud jde o nevyžádané výchovné rady od babiček, psycholog se domnívá, že právě poslední generace matek by se bez nich poměrně dobře obešly. „Zrovna předchozí dvě generace poznamenané válkou, respektive poválečným obdobím, kvůli tehdejší době příliš kvalitních zkušeností s laskavě důslednou výchovou dětí neměly,“ sdílí svou zkušenost odborník.

Upiluj si zuby. Zkus se přiškrtit. Spolkni prací gel. Tohle internet radí dětem

Zdraví

V té době bylo podle Milana Studničky velmi náročné období a lidé se ohledně vnímání potřeb dětí úplně odpojili.

„Když si vezmu, kolik jsem, coby otec, dostával rad typu: Dítě se musí vybrečet… Dítě musí mít svou postýlku… Dítě pořád netahej, budeš jeho otrok… Dítě musí do školky… Dítě se musí odmalička socializovat…, tak bych raději hledal odpovědi jinde. Což ale neznamená, že by nebyly prarodiče pro děti důležití. Naopak,“ dodává psycholog.

Babička je učitelkou ve školce

Režisérka a producentka pořadu Protivný sprostý matky Lucie Macháčková přiznává, že pořad je vlastně audiovizuálním ztvárněním jejího rozhodování být, či nebýt matkou. A tou se během natáčení stala. Teď její dceři budou dva roky a je to její největší štěstí.

Zmatenost, smutek, strach i agrese. Při hospitalizaci seniorů s tím počítejte

Zdraví

„Moje máma je učitelka ve školce se čtyřicetiletou praxí, takže má logicky tendenci mi dávat spoustu rad. Je ale dost osvícená, žádná stará škola. Společně si o výchově hodně povídáme, jezdí na různé workshopy. A já se nedávno zapsala na výcvik terapeutického rodičovství. Ve spoustě věcí se shodneme, ve spoustě zase ne, ale k nějakým velkým střetům nedochází,“ vypráví režisérka.

Zpochybňujeme jejich vlastní rodičovství

Scénáristka a dramaturgyně Protivných sprostých matek Kateřina Krobová vypráví, že má štěstí – obě babičky ji respektují a byť si myslí své, celkem u vnuků dodržovaly to, co si přála.

close info Zdroj: Se svolením agentury Prest zoom_in Autorky televizního pořadu Protivný sprostý matky Lucie Macháčková (vlevo) a Kateřina Krobová při křtu stejnojmenné knihy.

„Jako vážně jim nesmim dát do tý vody sirup, ptaly se mne. Pak začaly trochu podvádět. Třeba s čokoládou… sirupem… tabletem… na druhou stranu to ale dost dokázaly vyvažovat,“ usmívá se scénáristka.

„Ono to asi pro ně není úplně jednoduché, když je jejich děti konfrontují s pro ně novým přístupem agresivně a ultimativně. Můžou mít pocit, že ony to dělaly špatně. Zpochybňujeme jejich vlastní rodičovství a to není úplně fér, protože ony žily a vychovávaly své děti jak nejlépe mohly v jiném kontextu, v jiné době, za jiných podmínek.“

Podle Kateřiny Krobové je důležitá vzájemná důvěra a respekt. „Babičky musí pochopit, že k určitým zjištěním si musíme dojít samy a že nám nemůžou neustále nakládat tím, jak to děláme špatně my. A platí to ale i naopak. I my bychom měly dokázat je respektovat a nechat je, aby byly pro naše děti autentické, své,“ doplňuje scénáristka.

Některé věci dál předávat nechci

Jakou matkou je sama herečka Tereza Dočkalová?

„Myslela jsem si, že až se stanu rodičem, budu číst všechny ty knížky o dětech a jejich výchově, ale záhy jsem zjistila, že jsem to já, o kom si ještě budu muset pár věcí zjistit. S odstupem času vidím, jak příchod dítěte do rodiny nasvěcuje naše stinné stránky. Jak dokonale zrcadlí všechny trable a chyby a pak je vsakuje jako houba. A některé věci fakt dál předávat nechci, takže je musím řešit u sebe. Nemyslím si ale, že je možné to úplně vyřešit. Duševně uzdravit celé pokolení v sobě. Dokonce si myslím, že výsledek bude velmi nepatrný. Ale za pokus to stojí,“ říká herečka.

Narážíme na sebe, ale i to má smysl

Také nás zajímalo, jak se na výchově dcery Terezy Dočekalové, Berty, podílejí babičky a dědečkové?

„Nechávám rodičům široké pole působnosti, no… do určité míry se do jejich vztahu s vnučkou nechci plést. Chci jim nechat prostor. Samozřejmě, že máme na mnoho věcí jiný názor a často na to narážíme. Ale z toho se přece dá taky mnoho vytěžit, snad,“ zamýšlí se herečka.

close info Zdroj: Shutterstock zoom_in Babička hraje v životě dítěte důležitou roli.

„V každém z nás to od té doby vidím, všechny životní fáze, kterými si ten dotyčný prošel nebo teprve projde. Naskládané za sebou tady a teď, jako by čas neexistoval. A některým těm raným fázím v nás třeba bylo ublíženo a třeba stále čekají na svůj moment odpuštění,“ říká Tereza Dočekalová.

Naši rodiče jsou fajn, ale…

Zrcadlo, které příchod vnoučka do rodiny nastaví celé rodině, a to, jak se novopečeným maminkám rozjedou vzpomínky na doby, kdy samy byly vychovávány, si stejně jako Tereza Dočkalová uvědomuje i pětadvacetiletá Karla: „Sama zatím děti nemám, ale snahy o zásahy do výchovy směrem od prarodičů vidím u dětí své starší sestry. Moji rodiče jsou fajn, a tak nás ani jednu nenapadlo, že narození dětí může znamenat pro vztah s rodiči opravdovou zkoušku.“

Toxický vztah? Zkušená koučka Lucie radí, kdy má smysl to ještě vydržet

Zdraví

Babička podle Karly vidí nebezpečí na každém kroku a pro cokoli, co je u dětí běžné, má vysvětlení ve špatné výchově a péči: „Málo jsi ho oblékla, nemáš ho nechávat v zimě hrát si na zahradě, to máte z těch vašich herniček.”

Karle se sestrou tak postupně dochází, jak ony ve skutečnosti vyrůstaly a začíná jim to celé zapadat do vzpomínek o tom, jak musely všude chodit za ruku, v dešti se muselo být doma, v zimě taky.

Je osvobozující měnit výchovné vzorce

„S takovými příklady bych mohla pokračovat donekonečna. Ale je velmi osvobozující si to v dospělosti uvědomit a mít možnost tyhle vzory výchovy měnit nejdříve na sobě, pak na svých dětech. I v zimě totiž může být člověk na zahradě, a i v lehkém dešti se dá jezdit na kole. A je to skvělý,“ dodává mladá žena.

Vzdor všem generačním rozdílům ale mají prarodiče ve výchově vnuků své místo. Mají obrovský význam, pokud jsou schopni ohledně výchovy dětí vést alespoň dialog a vyslechnout si mladé rodiče, jaký je cíl a postup jejich výchovného snažení.

Malý tyran versus poslušný pes

„Mám zkušenost, že mnozí rodiče mají zájem o respektující přístup, ale nakonec to dopadne tak, že se z dítěte stane malý tyran terorizující celou rodinu. Rodiče si totiž ve snaze o respektující přístup nechají od dítěte šéfovat. Pak může být intervence dědy či babičky pro dítě obrovsky ozdravná, protože s nimi dítě pochopí, kde je jeho místo v rodinné hierarchii. Také znám ale případy, kdy rodiče vedli dítě k dialogu a prarodiče naprosto nesnesli, že s nimi dítě vedlo dialog a nenechalo si všechno líbit… Prostě dítě neposlouchá jako pes na povel, a to mnohé prarodiče může iritovat,“ vysvětluje Milan Studnička.

Místo prášků na uklidnění vědci radí: Duši vyléčí už dvě hodiny týdně v přírodě

Zdraví

Bolestivých příběhů je podle psychologa nepočítaně. Zejména maminky otců, tedy tchyně maminek, dokážou se vztahem mladých rodičů pěkně zamávat. Mnoho mužů se totiž bojí vymezit vůči svým matkám. Tato tchyně pak přebírá otěže a dokáže na mladou maminku vytvořit ohromný tlak.

Zárodky konfliktů vznikají v hluboké minulosti

A jak se naopak na výchově domluvit? „Klíčový je vztah prarodičů a rodičů. Pokud vztah funguje a mladí rodiče mají s prarodiči důvěru, pak si mohou o výchově společně povídat a hledat optimální cesty, jak se na ní domluvit. Pokud je ale vztah z jakéhokoli důvodu nabouraný, pak je komunikace o výchově dítěte velmi náročná,“ říká Milan Studnička.

„Bohužel, zárodky nefunkčnosti vztahu se rodí mnohem dříve, takže babičky a dědečkové pak jen sklízí to, co sami před mnoha lety zasely, když byly jejich děti ještě hodně malé.“