Ve městě Togliati byl vybudován mamutí komplex, který chrlil statisíce nových automobilů, z nichž velká část putovala i na západní trhy. Vzhledem k úspěchům nového sovětského automobilu začala automobilka rozšiřovat paletu nabízených vozů.

Mezi roky 1971-1972 se začala rozbíhat výroba vozu VAZ 2102 s karoserií kombi, jehož tvary byly opět převzaty z Fiatu 124, tentokrát z verze Familiare. Těchto vozů se však k nám dováželo jen omezené množství a sehnat kombíka bylo ještě složitější, nežli obyčejného sedana. „Nuladvojka" u nás soupeřila především s kombíky značky Wartburg a Moskvič. A kdo byl v téhle trojici vítězem, snad nemusíme zdůrazňovat. Žigulík ve verzi kombi měl navíc „silnější" převod diferenciálu, což v praxi znamenalo, že byl při jízdě ještě o něco svižnější, nežli sedan.

Luxus z Tojliati

V roce 1973 přišel na trh luxusní Žigulík s označením VAZ 2103 s motorem 1500 ccm. „Patnáctka" byla ve své době i v evropském měřítku velice atraktivní auto se zdařile provedeným designem. Příď i záď vozu byly mírně prodlouženy, kapoty dostaly nový tvar, chromovaná přední maska obsahovala čtyři světlomety, zadní čelo pak větší svítilny. Celá karoserie překypovala chromovanými lištami a doplňky. Změny se dotkly i interiéru, kde byla zcela nová luxusně vybavená přístrojová deska s mnoha přístroji, imitací dřeva a dalšími zlepšeními. Novinkou bylo například takzvané odtahové větrání, prodloužená vnitřní madla u všech dveří a sklopná loketní opěra uprostřed zadního sedadla. Díky silnějšímu motoru byla navíc „nulatrojka" skutečně svižné auto. Díky tomu bylo také s oblibou využíváno dopravními hlídkami Veřejné bezpečnosti.

Jednu z „patnáctek", které můžeme potkat v Třebíči, vlastní Jaroslav Houžvička. Ten ji zakoupil v roce 1977 jako novou. Jak už ale víme, tak získat nového Žigulíka nebylo zrovna lehké. Pro toho svého musel Jaroslav Houžvička až do Benešova a ještě k tomu navíc zaplatit 5000,- Kčs, za „vystání" místa ve frontě před Mototechnou místními lidmi! Když si uvědomíme, jaký byl v té době průměrný měsíční plat, nejednalo se zrovna o malé peníze. Ale, taková byla doba. Houžvičkům od té doby Žigulík věrně slouží a co nevidět se dočká nových blatníků a nového laku. Vždyť VAZ 2103 je auto, které si to rozhodně zaslouží!

V příštím díle se pomalu dostaneme až do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy došlo k razantnímu omlazení karoserie Žigulíků.

JAN KOTLÍK