Kliknutím zvětšítePatřilo muži, jehož příběh byl donedávna téměř zapomenut. A který toho za 40 let svého života v nelehkých podmínkách přelomu 18. a 19. století stihl opravdu hodně.
Jeho kosti dodnes spočívají v gymnazijním parčíku v Moravských Budějovicích, kde dřív býval městský hřbitov a kam generála pohřbili dva dny po jeho úmrtí. Tedy dne 16. září 1809 po obřadu v kostele svatého Jiljí. Srdce tohoto odvážného bojovníka však spočívá jinde. V rodinné hrobce ve francouzském Bergeracu.
Dnes v Budějovicích, kdysi součásti Rakouska, připomíná Napoleonova generála už jen nenápadný pozůstatek kamenného náhrobku. „To by se mělo změnit. Je zájem na obnově pomníku. První impuls vzešel z francouzské strany, od francouzských důstojníků, kteří se před dvěma lety účastnili odhalování pomníků obětem napoleonských válek v Jaroměřicích nad Rokytnou,“ říká Klára Čudrnáková z nadačního fondu Ztracení lidé.
Společnost se podílí na organizaci obnovy pomníku. Uskutečnila se jednání s místostarostou Janem Kocábem, městská rada pak obnovu odsouhlasila. Ve spolupráci s Městským kulturním střediskem Beseda bude v září slavnostní program, který doprovodí odhalení pomníku. Vznikne zřejmě také publikace o Jeanu Boudetovi. A francouzská strana už si nechala zpracovat studii, ve které je úvaha, že by se pomník mohl stát součástí okruhu po napoleonských památkách v České republice.
„Na jeho obnově se bude z poloviny finančně podílet rodina prapravnučky generála Boudeta Isabelle Boudetové. Sídlí na zámku Lamonzie Saint Martin v oblasti Dordogne,“ přiblížila Čudrnáková. A prozradila, že v Bergeracu, městě, kde je uloženo Boudetovo srdce, je také gymnázium. A že se rýsuje možnost spolupráce budějovického a bergerackého gymnáziua. Protože obě města propojuje tato společná historická stopa.
„Ano, můžu to potvrdit, je to poměrně čerstvé, ale ne nereálné,“ uvedl ředitel gymnázia v Moravských Budějovicích František Dubský.
Kdo vůbec byl Jean Boudet? Narodil se na jihu Francie v Bordeaux dne 19. února 1769 do rodiny obchodníka s parfémy. “Otec zajistil, aby dostal vzdělání. Ve škole exceloval a rozhodl se pro kariéru v armádě,“ uvádí ve své bakalářské práci studentka floridské univerzity Monica Fouché, které zmapovala Boudetův život. Dva roky v armádě Ludvíka XVI. uběhly bez zajímavých událostí.
V revolučním roce 1789 se Boudet nejdříve aktivit revolucionářů neúčastnil. Posléze ho ale dění vtáhlo, když Národní shromáždění povolávalo dobrovolníky k obraně Francie. V roce 1792 se Boudet se zápalem přidal. Měl před sebou pestrých 17 let. Začínal na pozici poručíka. Rychlý vojenský postup byl ve vojenském systému té doby běžný, záleželo víc na zásluhách než společenské třídě.
„Boudet obstál jako jeden z mnoha. Stejně jako jistý Bonaparte,“ uvádí studentka Monica Fouché. Po několika měsících Boudeta povýšila jeho jednotka na kapitána.
Postupně se účastnil tažení do Pyrenejí, posléze armádní expedice na Guadeloupe, což je karibský department Francie. V té době mu byla udělena hodnost provizorního divizního generála a také potkal svou budoucí ženu, osmnáctiletou Mile Marie, původem z Toullousse. Roku 1798 se vrátil do Francie a koupil si krásný dům v Dordogne – usedlost Saint Martin. Brzy ovšem musel zpátky do boje proti rusko-anglické invazní síle. Boudet se stal brigádním generálem a krátce nato divizním generálem.
Dostal se do Itálie a posléze se léčil z už třetího zranění. Nevyhnuly se mu průstřely ramen. Roku 1801 opět zamířil s expediční armádou do vod Karibiku. Tentokrát do francouzské kolonie Saint-Domingo, dnešního Haiti. Francouzi tam odpluli potlačit povstání černošského obyvatelstva. O Boudetovi se dodnes ví, že se dobře choval k černochům, byl slušný i štědrý. A loajální. Vysloužil si respekt nepřátel. Roku 1802 těsně unikl smrti paradoxně ve chvíli, kdy byl zraněn střepinou do paty. Jakmile odplul zpátky do Francie, jeho druhy ve zbrani v Karibiku začala kosit epidemie žluté zimnice.
Jen co se doma zotavil, opět se zapojil do válečného dění. To už se psal rok 1803. Účastnil se tažení po Evropě, prošel Holandsko, Itálii, Švédsko či Německo, až ho osud roku 1809 zavedl do Rakouska. V bojích u Wagramu nedaleko Vídně utrpěl divizní generál Jean Boudet, který už tolikrát se svými vojáky triumfoval, dne 6. července dílčí neúspěch. Přišel o dělostřelectvo, za což ho Napoleon veřejně kritizoval. Později si tento moment mnozí vykládali jako příčinu Boudetovy smrti, spekulovalo se o sebevraždě.
Když však Jean Boudet, tento už hodně nemocný muž, dne 14. září 1809 naposledy vydechl v jednom z pokojů zámku v Moravských Budějovicích, městě, v jehož okolí se soustředila jeho divize, místní farář do matriky jako příčinu úmrtí zapsal: „Střevní kolika, střevní dna.“
Divizní generál Jean Boudet zemřel jako hrabě, titul obdržel rok před smrtí. Zanechal po sobě syna a dceru. Lékař, který se o něj do posledních chvil staral, vyňal z jeho těla srdce a nechal je nabalzamovat. Posléze bylo kurýrem doručeno do Bergeracu a uloženo v rodinné hrobce. Boudet byl mimo jiné nositelem titulu Rytíř Čestné legie - pro Francii hrdina, pro Rakousko okupant. Nakonec se stal jednou z nesčetných obětí válečného běsnění té doby. Jedním z milionů příběhů své neklidné doby.
35
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
