Popis tehdejšího kronikáře je tak silný, že navozuje atmosféru, o níž si naši předci museli myslet, že přišel konec světa. „Náhle v okolí Uhelné Příbrami strhla se průtrž mračen, spousty spadlé vody v okamžiku přeplnily potoky, rybníky, strhaly hráze i břehy a rozbouřené ječící spousty vod hnaly se do nížin a přikvačily tak rychle do Vilímova (tehdejší název obce, pozn. autora), že nezbylo obyvatelům při potoku bydlícím času něco z majetku svého zachrániti a stěží jen vyvázli holým životem,“ píše například kronikář o události z roku 1841. Ta předznamenala zkázu a smrt dvou lidí, kteří se snažili před velkou vodou zachránit most, jenž stál na tomtéž místě, který se 4. září 2014 zřítil na šest dělníků, z nichž čtyři na místě zemřeli.

Šlendrián inženýrů?

Soudy už se několik let zabývají, kdo je za pád mostu odpovědný. První pravomocný verdikt padl minulý týden u soudu v Pardubicích. Ten rozhodl, že na tragédii nesou vinu dva stavbyvedoucí, kteří nechali pod mostem dělníky pracovat, přestože mohli rozpoznat hrozící nebezpečí. Fatální pak podle soudu bylo odtěžení zeminy na jedné straně mostu, což mělo za následek závažné narušení statiky. Pak už bylo jen otázkou času, kdy most spadne. Stavbyvedoucí dostali podmíněné tresty a zákaz činnosti. Rozsudek je v jejich případě pravomocný.

Obviněno bylo původně deset lidí. Tři byli trestní odpovědnosti zproštěni. Pět obžalovaných bude ale muset znovu k soudu v Havlíčkově Brodě. Za obecné ohrožení z nedbalosti jim stále hrozí odsouzení.

Obžalovaní čekají na rozhodnutí soudu.
Pád mostu ve Vilémově: krajský soud zpřísnil tresty dvěma stavbyvedoucím

Dělníci v roce 2014 pod mostem pracovali na jeho podepření. Ač se zdá celá kauza složitým rébusem, pro soudce Aleše Holíka z Pardubic to zase tak složité nebylo. „Most se měl nejprve celý podepřít, teprve poté měla být odtěžovaná hlína na jeho okraji. Pokud to obžalovaní pochopily jinak, byla to chyba,“ konstatoval soudce Holík to, co od začátku věděli i místní lidé, kteří práce na mostě tehdy sledovali.

Jako konec světa

Úplně první most byl na tomtéž místě postaven už v roce 1782. Podle kronikářských záznamů šlo o klenutý most o dvou obloucích. Na svém místě vydržel až do již zmiňovaného roku 1841. Osudným se mu stala povodeň, která se do Vilímova přihnala 22. srpna. Velká voda tehdy protrhla hráz u mlýnu a smetla několik domků, po nichž podle dobových pramenů nezbyly žádné stopy.

„I ostatní blíže vody položené domky utrpěly značné škody, z bouřících kalných proudů čněly jen jejich střechy, na něž hrůzou chvějící se obyvatelé utekli a o pomoc volali marně, ježto nebylo pomyšlení přispěti jim na pomoc. Domky č. 97, 99, 142 a 143 zčásti zničeny a hrozily každým okamžikem sesutím i s rodinami na střechách jejich hledající útočiště,“ popsal kronikář řádění živlu v onen letní den.

Stavba kruhového objezdu v Přibyslavi už začala
Nohu z plynu. U Přibyslavi staví kruhový objezd za dvacet milionů

Pod dvou obloukovým mostem (tehdy nazývaným erárním), se utvořila hradba ze stromů, dříví a nářadí, které přinesl proud. Podle kronikáře se tehdy mnoho lidí snažilo zácpu uvolnit a zabránit zboření mostu. „…všechno jejich úsilí bylo marno proti hroznému tlaku zadržovaných proudů vody, jemuž ani most sám neodolal, začal pukati a dříve, než na něm stojící lidé utéci mohli, most s hrozným rachotem sesul se do kalného hrozivého živlu a strhl s sebou i tři na něm se opozdi vší osoby,“ stojí v kronice.

Dva lidé zahynuli ve vlnách a jejich zohavená těla (tak to popsal kronikář) byla nalezena až druhý den. Jan K. byl proudem stržen a zanesen na kusu dřeva, na němž se udržel až do chvíle, kdy mu lidé přišli na pomoc tím, že mu hodili provaz a vytáhli ho. „Po sesutí mostu rozlily se spousty nadržených vod po panských lukách, které z části strhány a z části kamením i pískem zaneseny byly,“ končí kronikář svůj záznam o této tragédii.

Vagony materiálu

Nový most byl postaven až od dva roky později v roce 1843 a stál až do 4. září 2014. Už tehdy se kronikář pozastavil nad jeho neobvyklou konstrukcí. Zatímco původní most měl dva oblouky, nový byl pouze o jediném oblouku, ale značného rozpětí, všiml si kronikář.

Deník se snažil ve státních archivech najít jakékoli dokumenty ke stavbě mostu z roku 1843, ale marně. V roce 1854 pak byla zbudována i nynější silnice mezi Vilémovem a Golčovým Jeníkovem. „V roce tom byla veliká drahota, a proto byla stavba této erární silnice vítaným pramene výdělku i obživy obyvatelstvu,“ poznamenává kronikář.

Na Kadlečák se vrátily horské káry.
Ženská prsa zůstanou, kde mají. Kadlečák hlásí nový povrch pro horské káry

Dohledatelnými dobovými prameny pak jsou záznamy o kontrole mostu z roku 1927. Tehdy se zjistilo, že je most částečně poškozený a v roce 1929 musel projít opravou.

„Poněvadž na obou stranách opěry i klenba sama, která byla zhotovena ze světelské žuly, počaly pukati a objevovaly se trhliny, byla provedena rekonstrukce tak, že veškeren násyp se štítem i štěrkem byl až na klenbu odstraněn a most ulit ze škvárového betonu,“ zaznamenal kronikář a přidal další podrobnosti: „K této opravě se spotřebovalo šestnáct vagonů labského písku, šest vagonů královodvorského cementu a čtrnáct vagonů škváry z jihlavské výtopny. Nejen most, ale i opěrné zdi po obou stranách silnice byly znovu vyloženy a částečně vyspárovány. Na opravě se odpracovalo od 19. října do 31. prosince celkem 1400 pracovních hodin,“ uvádí kronika. Rekonstrukce tehdy přišla na necelých 94 tisíc korun a provedla ji firma Ludvíka Mareše, inženýra z Golčova Jeníkova.

Rekonstruovat, nebo bourat

Na informace o poškození mostu i jeho rekonstrukci upozornil i projektant, který vypracovával projekt na opravu mostu v roce 2014. O možných rizicích tak věděli i stavbyvedoucí najatých společností. Zatímco příčina pádu mostu je dávno vyřešená, záhadou stále zůstává, zda se měl most pouze rekonstruovat, či postupně zbourat a postavit nový. Na úplném začátku bylo totiž vydáno stavební povolení na rekonstrukci. Co a proč bylo potom, už soudy v tomto směru příliš neřešily. Vedle pamětní desky, která je na novém mostě umístěna a připomíná úmrtí čtyř dělníků, by stálo za úvahu vytvoření podobné připomínky i na události v roce 1841.