Pokud vás někdy zajímalo, co všechno jeho práce obnáší a jak se vlastně zachází s onou podivnou mašinou, čtěte následující řádky. Slovo má pan Zdeněk Krejčí.

„Sám jsem hokej hrál akorát v učilišti, ale vždycky jsem na něj chodil. Bavilo mě to a nějak jsem se k této práci dostal. Vždycky říkám, že tady to není o penězích, ale o srdci. Jedeme soboty, neděle, svátky, zkrátka pořád. Když je potřeba do deseti, jedeme do deseti, když do půlnoci, jedeme do půlnoci. Jsme na to tři, vždycky jeden den do práce, dva dny volno. A pořád dokola. Rozhodně jenom nejezdíme s rolbou. Musíme na zimáku zametat, vyvážet popelnice, zkrátka udržovat pořádek. Sem tam je potřeba umýt plexiskla, mantinel a další práce. Když uděláme rolbou led, zajede se do rolbárny, kde se musí napustit voda a všechno vyčistit. Až je hotovo, máme volno, nebo se opět něco uklízí, vyměňují se reklamy a podobné věci."

To už jsme v takzvané rolbárně, kde parkují stroje na úpravu ledu, kterým v anglicky mluvícím světě nikdo neřekne jinak než zamboni, podle vynálezce a zakladatele stejnojmenné firmy. V Třebíči jedna taková zamboni jezdí. „Rolby máme dvě. Jednu starou, která má už špatný motor, a tuhle novější, v listopadu jsme ji měli přesně deset let. Je to docela drahá záležitost, stojí přibližně dva a půl milionu. Nedá se říct přesně, jak dlouhá je životnost jedné rolby, záleží na tom, jak je o ni postaráno. Naše stará rolba jezdila přes dvacet let a má najeto 550 motohodin, to je přes půl milionu kilometrů."

A jak to vlastně funguje?

Vzadu za rolbou je nůž, který ledovou plochu seřízne. „Jak moc řeže, záleží na mně, podle toho, jak si to nastavím. Takzvané šneky sníh berou, házejí ho doprostřed do dalšího šneku a ten sníh posílá do korby. Po seříznutí se plocha uhladí do roviny teplou vodou, která má asi třicet čtyřicet stupňů. Rolba jede pořád na plný výkon, za jedno objetí ledové plochy se nahoblují dva až tři kubíky sněhu a vypustí se šest set až osm set litrů vody. Seříznutý materiál se vysype do jámy, kterou tady máme. Teplou vodou se rozmrazí, protože je to přece jenom seříznutý led, který občas znovu zamrzne a pomocí vody z řeky se vše posílá rourou do kanálu. V roce 1992 jsem byl s naší starou rolbou na mistrovství světa v Bratislavě dělat rolbaře. Jezdili jsme vždycky dva, plocha se tak lépe upraví. V Třebíči led upravujeme jen jednou rolbou, na poctivé upravení potřebuju asi deset minut, ale když spěchám, stihnu to i za sedm. Už jsem v důchodu, práce mě však pořád baví. Rád bych vydržel, dokud to půjde," končí Zdeněk Krejčí své vyprávění.

Až příště půjdete na hokej a o přestávce uvidíte pana Krejčího na jeho rolbě, zatleskejte mu. Za svoji dlouhou a poctivou práci si to jedině zaslouží.

TADEÁŠ MAHEL