Radomír Dvořák je sochař z Havlíčkova Brodu. Je autorem pomníku spisovatele Jaroslava Haška s názvem

Hlava XXII, na svědomí má i známý památník odposlechu v Lipnici nad Sázavou.

V současné době pracuje na sochách, které budou umístěné v zahradě Domova důchodců ve Ždírci. „V

zimě se tady vykácely stromy, které jsem dostal k dispozici. S prací jsem začal v květnu a skončit bych měl

v listopadu," uvedl sochař Radomír Dvořák.

Hotové dílo bude sloužit seniorům z domova, kteří trpí převážně Alzheimerovou chorobou. Záměrem

umělce je vytvořit pro pacienty cíl pro jejich putování zahradou, aby pokaždé přišli ke zcela jiné a odlišné

věci. Podle Dvořáka nejde o vytvoření závažných uměleckých děl, ale aby sochy, které budou lidem blízké,

jim zároveň pomohou a budou funkční. Na většinu z nich si budou moci sednout. „Do zahrady chystám

spoustu rozcestníků, mohou být i fiktivní. Jde o to, aby lidem s touto nemocí udržovaly paměť a rozvíjely

jejich asociační vlastnost. Tyto prvky jim mají připomínat zážitky z jejich života, aby si udrželi co nejvíce

vzpomínek a paměť se tak nezhoršovala," vysvětluje Dvořák účel soch.

Prozradil také, jak budou hotová díla vypadat. Pacienti i rodiny se mohou těšit na patnáct velkých soch a

spoustu drobností. Do prostoru se zavěsí dřevění ptáci a motýli. Autor se inspiroval převážně v přírodě, to

dokazuje i připravovaná zvonice ve tvaru ryby, stejného tvaru bude i zvon a jeho srdce. V zahradě budou

umístěné i různé hrací prvky, například počitadlo.

Domov ve Ždírci zřejmě nebude mít prostředky k tomu, aby se nátěr na sochách udržoval, nechají se tedy

zčernat. Dvořák dodal, že některá díla budou barevná, aby byla veselejší. Červený nátěr dostanou

například jeřabiny. „Barva se musí po třech letech obnovovat, jinak nevydrží. Sochy budou vystaveny

napospas počasí, takže během dvaceti let zaniknou," naznačil smutný osud svého výtvoru sochař.

Hrubě vysochané tvary teď mají měsíc na vyschnutí a pak se budou brousit a dodělávat. Ale ani během

měsíčního volna si Dvořák neodpočine. Chystá se totiž na sochařské sympozium do Dobřichovic. „Je to

významná událost, která se koná jednou za dva roky, pokaždé se zvou pouze čtyři sochaři. Jeden rok se

tvoří a ten druhý se hotová díla vystavují u Berounky poblíž Karlštejna. Na akci se moc těším, mám na ni

připravený mnohatunový blok mramoru," vysvětlil umělec.

Při své práci se neobejde bez motorové pily. „To by opravdu nešlo. Třeba figuru dělám měsíc a půl,

kdybych pracoval pouze dlátem, tak je to na tři roky. I ve středověku pracovali sochaři se sekerou a pilou.

Neměli sice motor, ale zato učedníky, kteří ho nahrazovali," sdělil Dvořák.

Kromě dřeva pracuje také s kamenem. Ten má prý výhodu v tom, že déle vydrží, žula i deset tisíc let, ale

práce s ním je hlučná a prašná, v tomto ohledu vyhrává dřevo. Práce s bronzem nebo plastem ho nijak

nenadchla. „Raději materiál odebírám, než přidávám," řekl na vysvětlenou sochař.

MARKÉTA JELÍNKOVÁ