Jejich revírem jsou jezera, rybníky nebo nádrže. Jejich posláním pak záchrana posádek a vyprošťování letecké techniky z vody. Tak by se dala charakterizovat činnost speciální čtyřčlenné potápěčské skupiny, kterou mají na základně vrtulníkového letectva u Náměště nad Oslavou. Funguje tam jakou součást vojenské hasičské jednotky.

Energetici v rámci cvičení vyzkouší jak reagovat v případě požáru v otevřené jímce radioaktivních odpadů se zahořením obalových souborů.
Jadernou elektrárnu Dukovany zahalí kouř: nácvik hašení radioaktivního odpadu

Než se ale zapojí do akce, čeká vojenské potápěče výcvik. „Jedná se o více než dvouměsíční kurz, během kterého musí absolventi prokázat znalosti ze světa potápění a složit praktickou zkoušku zaměřenou na psychickou odolnost jedince. Výcvik probíhá pod dohledem instruktorů z vojenského výcvikového střediska ve Vyškově,“ vysvětlila mluvčí vrtulníkové základny Štěpánka Tříletá.

Právě tvrdý výcvik má budoucí potápěče připravit na složité situace, které pod hladinou mohou nastat. „Na mateřském útvaru si pak vojenští potápěči udržují kvalifikaci plánovaným výcvikem a takzvaně si musí „odpotápět“ určitý počet hodin pod vodou,“ přiblížil kurz nejzkušenější člen potápěčské skupiny a zároveň cvičitel Martin Vystyd z náměšťské vojenské hasičské jednotky.

Potápěčská jednotka na letišti v Náměšti

- jde o čtyřčlennou skupinu
- spadají pod vojenské hasiče
- je to jediná potápěčská jednotka v rámci vzdušných sil Armády České republiky
- než nastoupí do akce, musí absolvovat speciální výcvik a mít odpotápěný určitý počet hodin

O existenci potápěčů se přitom moc neví. „Slyším o tom poprvé. Vůbec by mě nenapadlo, že na letišti mají potápěče, ale vzhledem k tomu, že jsou kousek od Dalešické přehrady, je to vlastně docela logické. Jen jsem tedy nikdy neviděla nikoho v neoprenu ve vrtulníku,“ usmála se Eliška Novotná z Náměště nad Oslavou.

Jednou z posledních akcí, kde si hasiči potápěči z Náměště procvičili svůj um, byl zásah v zatopeném lomu Hostěradice na Znojemsku. „Pod hladinu jsme nejprve uložili autovrak za pomocí zvedacích vaků a hasičského jeřábu. Po celou dobu cvičení jsme využívali i nornou stěnu k ochraně vodního zdroje v případě, že by z vozidla unikaly zbytkové provozní kapaliny,“ informovala Štěpánka Tříletá.

Jakmile se vrak potopil, vrhly se do akce dvě dvojice potápěčů. Žabí muži vrak lovili z jedenáctimetrové hloubky. „Jelikož se úkoly většinou plní v kalných chladných vodách, je pravidlem, že každý potápěč má svého „buddyho“ neboli parťáka, na kterého se může pod vodou vždy spolehnout," doplnil Martin Vystyd.