V okolí Sobíňova na Havlíčkobrodsku vzniklo asi šest bunkrů. „Dva jsou na kraji lesa na Babíně a další dva lze nalézt u Kominíku podél staré vojenské silnice. Nejzachovalejší se pak nachází u Bílku,“ popisuje starosta Sobíňova Miloš Starý.

Právě poslední zmíněný bunkr je jako jediný stále průchozí. „Vzpomínám si, když jsme byli v okolí Chotěboře na výletě a podívali jsme se i k bunkrům. Překvapilo mě, jak je vlastně dlouhý, protože zvenku rozhodně nevypadá a navíc perfektně splývá s okolím,“ přidává postřeh Anna Šulcová ze Žďáru nad Sázavou.

Zajímavý je i jejich typ. Jak se uvádí na webu nedaleké Oudoleně, pěchotní bunkry jsou totiž typické spíše pro pohraniční oblasti České republiky a ve vnitrozemí se až na okolí Prahy vyskytují jen velice výjimečně.

Stavba bunkrů začala v roce 1932, několik měsíců po jejich dokončení ale byly využívány jen jako zásobárny hospodářských produktů. Zbraněmi a municí je prvorepubliková armáda zaplnila až v první polovině roku 1938, kdy už bylo jasné, že válka mezi Československem a Německem je nevyhnutelná.

Svému účelu však nikdy nesloužily. „Poté, co Československo přistoupilo na podmínky Mnichovské dohody, byly vojenské zásoby v Bílku postupně omezeny zpět na mírové hodnoty a po německé okupaci v březnu 1939 pak byly sklady obsazeny a využívány nacistickými vojáky. Po druhé světové válce se pro obranné objekty už nikdy žádné praktické využití nenašlo,“ stojí dále na oudoleňském webu.

Nesměli tam chodit

Postupně tak začaly chátrat, nicméně ještě v devadesátých letech minulého století byly poměrně zachovalé. „Chodili jsme tam jako malí. I když nám samozřejmě rodiče kladli na srdce, že tam nemáme co dělat,“ vzpomíná s úsměvem sobíňovský starosta.

Zhruba před šesti lety se to ale změnilo a objekty podle některých místních byly zničeny. „Byly tady na to různé odezvy. Některým se nelíbilo, že se bunkry bourají, ale to nebyla pravda. Jen se zasypal vstup do nich protože už byly životu nebezpečné,“ vysvětluje Starý.

Tu dobu si dobře vybavuje i bývalý revírník tamních lesů Josef Pilař. „Jeden zničila lesní kalamita, ale torzo tam je vidět dodnes, a do druhého lidé začali vozit nepořádek a stalo se z něj takové skladiště všeho možného. Abychom to pořád nemuseli řešit, tak jsem jednou oba vchody nechal zavést hlínou, ale zničený není a dá se kdykoliv obnovit,“ podotýká.

Kromě bunkrů se v okolí Sobíňova nachází ještě muniční sklad a vojenský areál na Bílku. Oba zmíněné prostory armáda dodnes využívá.