Se žlutočernou Jawou 23 Mustang dorazil místní Zdeněk Špaček. „Tu mi koupily děti k životnímu jubileu. Sehnaly ji, protože věděly, že jsem měl stejnou v patnácti. Láska k motorismu se v naší rodině dědí,“ říká Špaček a sundává z hlavy retro helmu. Je plná vlastnoručních podpisů závodníků.

Znalcům musí při pohledu na ni srdce zaplesat. „Frank Mrázek – Čechokanaďan, slavnej závodník, Heinz Rosner - dvojnásobný vicemistr světa, Peter Baláž - slavný československý jezdec, Phil Read - mnohonásobný mistr světa, Tim Reeves - vítěz Tourist Trophy na sajdkárách a Jim Redman - šestinásobný mistr světa silničních motocyklů,“ vyjmenovává, otáčí při tom helmu a je vidět, jakou má pro něj cenu.

Helma je v designu Františka Šťastného. „Toho jediného nemám a mít už nebudu. Náš nejlepší jezdec, ale už není mezi námi,“ podotýká.

V davu je nepřehlédnutelný další Třebíčan Radek Veleba. Oblékl originál uniformu francouzské cizinecké legie. Dokonale ladí se svým vozidlem, což je terénní vůz Hotchkiss M201, rok výroby 1961. Diváci tento typ teréňáka znají ze snímků o četníkovi ze Saint Tropez, v podobném před kamerami defilovali Louis de Funès a jeho parta. „Toto auto jsem si před šestnácti lety dovezl z jihu Francie. Původně bylo ve výzbroji francouzské armády,“ upřesňuje Veleba.

V pelotonu přijíždějících se objevuje rovněž vozidlo s nápisem Velorex, které jako klasický velorex vlastně vůbec nevypadá. Je šedivé, hranaté a má čtyři kola. Vystupuje z něj Radek Kittler z Luk nad Jihlavou. „Je to čtyřkolový Velorex s označením 435 D, rok výroby 1973, nástupce tříkolových atraktivnějších velorexů. Už je jich hrozně málo. Když přijedu na sraz vozidel této značky, z počtu dvou set kusů se objeví tak desítka čtyřkolových, co mám já,“ vysvětluje.

Jde o klasickou koženku kombinovanou s laminátem. Málo je jich proto, že se jich jednak vyrobilo nemnoho, lidé si z nich pak dělali domácí stroje a na socialistickém trhu se víc objevovaly trabanty. „Můj velorex je jeden z posledních vyrobených, koupil jsem ho v Budišově na Třebíčsku v roce 2004. Komplet jsem ho zrenovoval. Na první sraz jsem jel ještě před opravou, dojel jsem tam naprosto zmoklej a zmrzlej. Všudy do vozidla teklo a foukalo,“ vzpomíná.

Při sobotní veteránské vyjížďce z třebíčského Karlova náměstí do Boskovštejna ale může být Radek Kittler klidný. Do auta už neteče a počasí se snad umoudří. Desítky opečovávaných veteránů se postupně dávají do pohybu, zařazují se do běžného silničního provozu mezi městské autobusy a soudobá auta. Naleštěná veteránská krása a design ze starých časů jsou nepřehlédnutelné. Tak šťastnou cestu!