Po Masarykově první pozemkové reformě, která v letech 1923-25 zámek odebrala hraběnce Clotildě Festeticzové, tato významná stavba půl století bez údržby chátrala, až stála před demoličním výměrem.

Zásluhou obětavé práce dobrovolných hasičů z celého tehdejšího Československa byl zámek zachráněn a proměněn v Centrum hasičského hnutí, naše ústřední hasičské muzeum a archiv světové organizace hasičů CTIF, která dokumenty ze své dlouhé historie uchovává od svého založení v Paříži v roce 1900.

Stavební buňky, v nichž na brigádách spávali hasiči od Aše až po slovenské Medzilaborce, byly před několika lety smeteny a na jejich místě vyrostl hasičský Hotel Přibyslav s jedinečnou ubytovací a stravovací kapacitou.

Nejpočetnější občanský spolek v zemi nyní hodlá ještě jiným způsobem přispět k vyšší občanské vybavenosti Přibyslavi, k posílení návštěvnosti města a jeho republikové i mezinárodní prestiže.

Podle nádherného plánu architekta Milana Stejskala z vyhlášené architektonické tvůrčí dílny Atelier 2 Havlíčkův Brod chceme, aby na pozemku, který je našim vlastnictvím, vyrostla specifická hala pro přípravu reprezentantů České republiky v požárním sportu. P
Požární sport je vedle kopané nejmasovějším tělovýchovným vyžitím, prakticky u nás není obec, kde by se od jara do podzimu nepořádaly soutěže mužů, žen i dětí. Má proto velký význam pro zvýšení základní brannosti lidí i budování jejich domovské a obecní pospolitosti. Tento sport ve vrcholové fázi ovšem také potřebuje podmínky pro trénink reprezentačních družstev mužů, žen a dorostu.

Bez nich naše republika neudrží vydobyté pozice v silné světové konkurenci.

Čeští hasiči již několikrát po sobě byli nejúspěšnější zemí na světových hasičských olympiádách, mistrovstvích světa a Evropy. Ze všech světových her v posledních 15 letech přivezli domů zlaté medaile a jiné cenné kovy. Do české dorostenecké reprezentace se nedávno probojovali také sourozenci Apolena a Prokop Kasalovi z místní části Přibyslavi – Dobré.

Není tajemstvím, že části občanům, kteří si v okolí bývalé bramborárny, u níž má hala vyrůst, postavili nové rodinné domy, se myšlenka stavby haly nezamlouvá, své okolí brání, chtějí ho zachovat jako oázu. Zřejmě jde o nepochopení toho, že hala nebude ani zdaleka tak velká, jak velká je sportovní hala v centru města v České ulici, že prakticky nebude využívána v létě, ale pouze v zimě, že se v ní budou konat jen občasná soustředění přibližně dvou desítek reprezentantů, kteří na tréninky nebudou přijíždět auty, ale docházet pěšky z velmi blízkého hasičského hotelu Přibyslav, že trénink běhů po kladině a přes překážky a výstupy na věž neprovází halas.

Stojíme před otázkou – co bude pro majitele několika vilek v okolí lepší – máme potřebnou halu postavit na jiném místě v Přibyslavi a zde máme oživit hlučný provoz bramborárny, vrátit ji původnímu určení, pronajat ji na dnes vyhledávané skladiště brambor, zeleniny a ovoce, do něhož budou ve dne v noci přijíždět traktory a kamiony, nebo máme k podélné zdi bramborárny přistavět vcelku úzký pruh prosklené sportovní haly a uvnitř bramborárny zřídit sprchy a šatny?

Soudím, že odpověď je nasnadě. Našim záměrem samozřejmě je, že v hale budou moci sportovat i přibyslavští občané.

Ing. Jan Aulický, ředitel Kanceláře SHČMS