Mladí často ani neví, že musí jít na pracovní úřad a že patnáct tisíc, které mají k dispozici, není až tak moc. Nikola z dětského domova v Humpolci půjčila peníze rodičům a sama pak neměla z čeho žít. „Buďte v děcáku co nejdéle, dokud to půjde. A studujte,“ vzkázala lidem s podobným osudem.

V Nové Vsi u Chotěboře se snaží mladistvé připravit na přechod tím, že jsou umístěny do bytu mimo dětský domov, ale mladí neví, jak trávit čas, bojí se sami a utíkají zpět za vychovatelem. Ve větších městech lze spolupracovat se studenty různých škol, ale ve vesnici toto možné není.

Spolek Mimo domov, který besedu v Jihlavě uspořádal, se snaží zlepšit systém odcházení mladých z dětských domovů. Chce prosadit i změny na legislativní úrovni. „Tlačíme na to, aby byl povinný psycholog do dětských domovů, protože dětské duše jsou více či méně zraněné,“ uvedl Roman Hrůza ze spolku Mimo domov.

S jeho slovy souhlasí ředitelka Dětského domova Jemnice Jiřina Kühnelová. „O psychology prosíme už několik let. Děti potřebují člověka zvenčí, který si s nimi popovídá,“ potvrdila. V rámci různých projektů už měla k dispozici odborníky, ale ne dlouhodobě. „Když už psycholog získá důvěru dítěte a začíná s ním pracovat, projekt skončí a jsme opět na začátku,“ podotkla.

Přijeli také síťaři
Jihlavské besedy se zúčastnili také síťaři z Ministerstva práce a sociálních věcí. Jednalo se o dívky, které během tří let sledovaly sítě sociálních služeb po celé republice za účelem následného zlepšení.

Zatímco celorepublikově zvládne odchod z dětského domova jen zhruba třetina mladistvých, v Jemnici je poměr opačný. „Sedmdesát procent se chytne do života, mají práci, rodiny, jezdí za námi. Bohužel zhruba třicet procent skončí špatně,“ odhadla ředitelka.

Jedním z těch, kteří mají dobré předpoklady odchod z dětského domova zvládnout, je Michal. Podařilo se mu dostat se do projektu Symbios Brno, který začne fungovat letos v červnu. V jeho rámci budou v osmi bytech domu v Brně ubytováni vždy vysokoškolák a jeho vrstevník z dětského domova. „Všichni obyvatelé domu se mohou bavit a navazovat přátelství,“ řekla vedoucí projektu Tereza Vlčková.

Michal si uvědomuje, že mít kde bydlet bude velká pomoc do začátku. „Umožní mi to lepší start do života, nebudu muset nic hledat,“ podotkl s tím, že by chtěl začít pracovat jako kadeřník. „Mám už teď brigády a nemám problém s prací,“ dodal.

Příběhy šesti osob, které se po odchodu z dětského domova museli postavit na vlastní nohy, přineseme ve středu v Jihlavském týdnu.