Obrovský strach ji v pátek 25. února přiměl k rozhodnutí vydat se s dalším krajanem na dlouhou cestu autem zpět do vlasti s cílem dostat děti co nejdříve do bezpečí. „Děti přijely na slovensko-ukrajinskou hranici autobusem ze Zakarpatské oblasti, kde bydlely s mou matkou. Na cestu si vzaly jen batoh s několika osobními věcmi a mobilním telefonem. Musely čekat asi tři hodiny, než jsem se s nimi setkala. Byla jim velká zima, ale jinak byly v pořádku,“ popsala Natalia šťastné shledání se svou čtrnáctiletou dcerou a šestnáctiletým synem.

Podle ní na hranici s Evropskou unií v tu dobu mířilo mnoho Ukrajinců, kteří se snažili dostat ze země. „Jde hlavně o matky s dětmi a starší lidi. Muži se s nimi loučí a odjíždějí zpět, aby bránili naši zem,“ svěřila se Natalia.

Cesta tam a zpátky jí trvala čtyřiadvacet hodin plus dalších sedm hodin čekání na hranicích při zpáteční cestě. „Hranice byla plná lidí. Hodně z nich plakalo, včetně dětí. Jakmile nám vrátili naše pasy a prošli jsme hranicí na Slovensko, dostali jsme čaj i jídlo. Na mě čekal řidič, ale těch, kteří tohle zařízené nemají, a je jich většina, se ujímá policie a pomáhá jim dostat se do různých center dál na západ,“ popsala Natalia.

Polovina domu, kde osmičlenná rodina žila, je zničená požárem, druhá polovina vodou.
Humpolecký záchranář Jan s šesti dětmi je bez střechy na hlavou, potřebuje pomoc

Její příbuzní včetně sourozenců na Ukrajině dál zůstávají. Pokud by se ale měl konflikt rozrůst po celé Ukrajině, není vyloučené, že i oni budou hledat bezpečnější místo.

Devětatřicetiletý Andrij, přítel Natalie, který v České republice žije a pracuje, má největší obavy o svou malou dceru. „Mám pětiletou dcerku, která se nemůže z oblasti, kde žije s příbuznými, dostat. Dvakrát denně musí běžet do krytu. Doufám, že se brzy otevře nějaký koridor, kterým budou moci zasažené místo opustit. Už tu se mnou měla být, ale nestačili jsme to zajistit, zhatila to válka,“ přidal se Andrij.

Podle něj se Ukrajinci na válku připravovali v podstatě už od anexe Krymu v roce 2014. „To, že se zatím dokážeme bránit, pro mě není překvapení. Věděli jsme, že to jednou přijde a byli jsme na to připravení,“ komentoval Andrij.

Oddělení nukleární medicíny získalo díky evropské dotaci nejmodernější a nejrychlejší hybridní gama kameru SPECT/CT. Na snímku jsou primář oddělení Milan Šimánek a vrchní sestra Zdeňka Šejnostová.
Pelhřimovská nemocnice dostane 150 milionů. Pořídí magnetickou rezonanci i lůžka

Dětem Natalie se zatím v České republice líbí a po seznámení s okolím a určité aklimatizaci, by rády šly na podzim do školy. „Chtěly by jet na výlet do Prahy,“ tlumočila přání svých dětí Natalia. Ona i děti mají v tuto chvíli vše, co potřebují. Natalia v České republice pracuje už zhruba tři roky a o děti i sebe se dokáže finančně postarat. Předtím pracovala na Slovensku. „My máme všechno, nic nepotřebujeme. Jsme rádi za podporu, kterou vaše země Ukrajině vyjádřila a vyjadřuje,“ vzkázala Natalia.

Podle Andrije potřebuje Ukrajina především peníze, jídlo a zbraně. „Vojáků máme dost, ty nepotřebujeme,“ naznačil Andrij, který je také hrdý na svého prezidenta. „Je to nejlepší prezident, jakého Ukrajinci za posledních třicet let měli,“ dodal s přesvědčením Andrij.