Krajská bezpečnostní pětka rychle vyhodnotila situaci. Nesmyslná akce Malého nabídla možnost zatknout 
a připravit soudní proces 
s nepohodlnými osobami na Moravskobudějovicku.

Zatýkat se tedy nemělo jen v Rokytnici nad Rokytnou. K realizaci byla připravena odbojová skupina Gustava Smetany z Litohoře do které se infiltroval agent StB Mareček, a to pod krycím jménem major Vašek. StB připravila rozsáhlou zatýkací akci, která začala 
v brzkých ranních hodinách 30. dubna a měla být vyvrcholením a ukončením akce Pavel. Vyšetřování bylo svěřeno VI. oddělení vyšetřovacího odboru KV StB Jihlava.

Jako první byl zatčen Gustav Smetana z Litohoře. Když se údajný major Vašek naposledy sešel se Smetanou u něj doma, zeptal se ho: „Smetano, jestli víte, pro koho jste v této věci pracoval?" Smetana nevěděl 
a provokatér Mareček mu slíbil, že mu v případě problémů určitě pomůže. Pak odešel. Smetana začal tušit něco zlého, ale bylo již pozdě. Po zatčení, v brzkých ranních hodinách, byl dopraven do vyšetřovací vazby v sídle StB v Jihlavě. Zprvu se snažil brutálním výslechům vzdorovat. Zlomili ho až v okamžiku, kdy při výslechu upadl na zem, kožené brýle se mu posunuly a on náhodou mezi vyšetřovateli zahlédl údajného majora Vaška. František Mareček byl odhalen 
a Smetana vše pochopil. Podle jeho spoluvězně Františka Kříže neměl od té chvíle klid, proklínal údajného majora a prosil o odpuštění všechny, kteří kvůli němu padli do pasti StB.

Antonín Plichta unikl

Policejní vozy jely také do Šebkovic, pro nejdůležitějšího člena Smetanovy skupiny, Antonína Plichtu. Ve Smetanově skupině měl krycí jméno Jirka. Na bývalém významném odbojáři 
a hrdinovi z války záleželo StB nejvíce. Plichta si však toho dne přivstal a navíc příslušníci, kteří přicházeli 
k domu, se hlasitě bavili. Chystali se obklíčit dům, 
ale spletli se a šli omylem 
k sousedům. Plichta stál 
v té chvíli u okna za záclonou a vše viděl. Neváhal ani vteřinu. Cestu už znal z dob války. Vyběhl na zahradu 
a přes sousedův pozemek 
se dostal z obchvatu. Trmácel se až do Cidliny nedaleko Babic, ke Stehlíkům. Varhaník Ludvík Stehlík znal Plichtu velmi dobře 
a postaral se o něj. Ukryl 
ho na půdě svého domu.

V Rokytnici nad Rokytnou byla 30. dubna provedena realizace Antonína Škrdly, Karla Němce starší, Jana Buly a Miloslava Hloucha. První zatýkací komando jelo v ranních hodinách na Březovou. Antonín Škrdla byl zatčen a podroben preventivnímu informativnímu výslechu.
V něm potvrdil, že Jan Bula, zmíněný již Kopuletou, měl vědomost o agentu CIC Ladislavu Malém. V půl třetí odpoledne zabušili příslušníci Bezpečnosti 
na dveře rokytnické fary.

Zatýkací akce se zúčastnili čtyři členové jihlavské StB a dva členové SNB. Jana Bulu zde nezastihli. Vystrašená hospodyně jim sdělila, že pan farář právě vyučuje vedle ve škole. Velitel zásahu Otakar Neckař rozdělil skupinu. Část příslušníků začala prohledávat budovu fary a zahájila výslech vyděšené hospodyně. On sám se ještě se dvěma vydal do školy zatknout nevinného kněze.

Po příchodu do školy se Neckař vydal do ředitelny 
a za přítomnosti ředitele zatkl Jana Bulu přímo ve třídě. Příslušníci StB mu nasadili pouta před užaslými žáky. Ti byli v šoku.

Jana Bulu měli velmi rádi a celou situaci vůbec nechápali. Někteří začali vzlykat. Jan Bula sebral síly 
a rozechvělým hlasem se je snažil uklidnit: „Doufám, že se brzy vrátím, nic špatného jsem neudělal."

Na zatčení Jana Buly 
ve škole vzpomíná dodnes Marie Bartáková: „Bylo mi tehdy sedm let. Měli jsme právě náboženství ve třídě nahoře v patře. Přišel pan ředitel a nějací chlapi. Měli klobouky a dlouhý kožený plášť jak gestapáci. Co nám říkal pan ředitel, už nevím, ale jak pana kaplana odvedli, hned jsme celá třída běželi do vedlejší třídy 
k oknům ke kostelu, abychom ho ještě viděli. Později mi doma říkali, že jsem tehdy moc plakala. Měli jsme ho moc rádi."

Facky a brutalita

Když příslušníci Jana Bulu přivedli na faru, byla již celá budova vzhůru nohama. Hospodyni odvedli do kuchyně a Jana Bulu posadili na židli uprostřed kanceláře. Neckař zahájil výslech, jehož cílem bylo zatčeného ponížit, využít jeho šoku 
ze zatčení a za pomoci násilí ho donutit k výpovědi. Jan Bula zatčením a příjezdem příslušníků Bezpečnosti šokován nebyl, ale překvapila ho brutalita příslušníků. Od začátku výslechu se snažil nejmenovat 
a nekompromitovat další osoby, především Miloslava Hloucha a Václava Vejmelku, ale hospodyně jejich jména zmínila a příslušníci poznali, že farář Bula zapírá. Byl zbit, zfackován a výslech započal znova.

Zatýkání pokračuje

Otřesený Jan Bula tentokrát již jména svých přátel zmínil. Přiznal i návštěvu Malého, ale uvedl ho jako neznámého muže. Jan Bula věděl, že Malý svým nerozvážným chováním může přivést do podobných problémů řadu dalších lidí 
a z tohoto důvodu ho zapíral. Do neštěstí nechtěl přivést ani Drahoslava Němce, a tak ani toho nejmenoval. Že je to zbytečné, Jan Bula nemohl tušit. O Němcovi věděla již Bezpečnost od Kopuleté, která při výslechu vyslovila i domněnku Malého, že Drahoslav Němec utekl od Malého zřejmě 
k rodičům, kde se skrývá.

Velitel zásahu Neckař vydal rozkaz k zatčení Miloslava Hloucha a odvozu Jana Buly do Jihlavy. Václava Vejmelku uvedl do protokolu a doporučil k dalšímu rozpracování. Pak poslal zatýkací komando ještě na Veverku k Němcům. V ten den StB zatkla pouze Karla Němce st., jeho syn Drahoslav byl zatčen až druhý den.

O průběhu výslechu Jana Buly na rokytnické faře pak vyprávěla farní hospodyně některým ženám v obci. Marie Svobodová vzpomíná: „Chodila jsem tehdy již 
do práce a šla jsem od autobusu a zrovna jelo kolem mne takové tmavé auto, myslím značky Tudor, 
a tam seděl páter Bula. 
Pak jsem přišla domů, kde jsem se dozvěděla, že tady 
v Rokytnici byla nějaká akce a zatkli pana kaplana. 
Šla jsem do vsi a tam mi sousedé řekli, že ho vyslýchali na faře a byli na něj velmi zlí. Farní hospodyně 
a kuchařka z Jaroměřic říkala, že jí nedovolili ani mu podat kapesník, když mu 
od ran tekla krev. Po zatčení Buly odešla jeho kuchařka zpět do Jaroměřic. Myslím, že byl již před zatčením sledován."

Když policisté a členové StB vedli zmláceného a zakrváceného Jana Bulu od fary k autu, zahlédla ho Jiřina Svobodová se svou spolužačkou: „Pamatuji si, že jsme se s kamarádkou Boženou Skřivánkovou vracely ze školy, a když jsme přijely ke kostelu v Rokytnici, viděly jsme, jak nějací chlapi vedli pana kaplana k autu. Byl v hrozném stavu. Zrovna scházeli po schodišti dolů."

FRANTIŠEK KOLOUCH