Vedro je takové, že kdyby si člověk koupil krabici slepičích ovulací, domů dojde s vajíčky na tvrdo. Vzduch v dáli vlní, žár štípe v nozdrách a občasný vánek je jen krátkou úlevou. Přesto pravděpodobně nejstarší slavnost v republice zvaná Barchan přilákala do Jemnice na Třebíčsku stovky a stovky lidí.

Stará pověst vypráví, že v roce 1312 se vydal král Jan Lucemburský s velkým vojskem na Moravu proti loupeživým rytířům, kteří sužovali kraj. Svoji mladou choť Elišku Přemyslovnu svěřil do péče jemnickým měšťanům měšťanům. Jan na novomanželku během své výpravy neustále myslel a postupně vyslal čtyři posly s pergameny, kde popisoval úspěchy svého tažení.

Nejmodernější zázemí pro operace. Třebíčská nemocnice otevřela nový pavilon.
Nejmodernější zázemí pro operace. Nemocnice Třebíč otevřela staronový pavilon

Přesně tuto událost každý rok věrně rekonstruuje slavnost Barchan, jejíž hlavní program začíná vojenským průvodem. Bum bum bum. Bum. Bum bum bum. Bum. Dávají o sobě vojáci vědět bubny již zdáli. Pomalým tempem prochází Zámeckou ulicí, míří kolem náměstí Svobody až na Tyršovu ulici. „Přijeli jsme z Brna. Má to skvělou atmosféru, ale v těch mundurech bych se uvařila,“ komentuje průvod Lucie Nejezchlebová, utírajíc si z čela krůpěje potu.

Čtvrtý posel

Vojsko se zastavuje až na zeleném prostranství, kde na ně čeká natěšené a upocené obecenstvu, lačnící po oživlé historii. A také královna Eliška. Sličná slečna s jasnozřivým pohledem a elegantními pohyby…

První, druhý, třetí. „Čtvrtý posel! Přijíždí čtvrtý posel!“ křičí purkrabí, načež se před královnu vrhne uřícený jinoch, předávaje jí pergamen s radostnou novinou. „Král se vrací,“ vydechne s úlevou Eliška Přemyslovna. Obecenstvo-poddaní tleskají. „Sláva králi! Sláva králi“ křičí, co jim dech stačí. Přesně dle pověsti.

Křižovatka pod třebíčským Stop-shopem dostane další odbočovací pruh.
U Stop-shopu v Třebíči se rozšíří silnice. Budou zde zastavovat i autobusy

Královská družina jde z dálky slyšet i cítit, neboť obsahuje mnoho koní. Téměř všechny krky se natahují, aby Jana Lucemburského spatřily jako první. Kromě dětí, které jsou zcela zaneprázdněny lízáním zmrzliny nebo rýpáním se v trávě. „Král se vrací!“ křičí tentokrkát purkrabí. Bumbumbumbumbumbumb, duní bubny. Zlověstně. Plny očekávání. Skloňte zbraň! Řve jako když práskne bičem velitel vojska. „A poklekněte, přijíždí král!“ namíří výhružně prst na obecenstvo.

“…A my kvůli tomu máme zdechnout,“ ucedí bez respektu jeden z klekajících poddaných. Jeho slova jako by slyšel královský kůň, z něhož právě Jan sesedá. Drzému poddanému dává zapravdu vykonáním opravdu velké, převelké potřeby přímo před pódiem. Spokojeně si odfrkne a odchází.

I prostořeký poddaný však utichá a klopí oči k zemi, jakmile Jan děkuje hrdému a statečnému lidu. „Milost králi, milost! Mám velkou rodinu. Všichni hladoví! Cokoli je lepí než hladovět!“ křičí lapka, jehož v zápětí táhne jeden z vojáků. Provinil se krádeží bochníku chleba. Nyní se třese strachy tváří tvář svému osudu. „Milost, milost. Co je to za způsoby! Zatracení lapkové, ani prosit neumí,“ mává rukou purkrabí.

Bavte se!

Jan Lucemburský prokazuje velké srdce. Nebohému zlodějíčkovi uděluje milost pod podmínkou, že budou měšťané dohlížet na jeho poctivost. Lapkovo ponížení však ještě není u konce. Chudáka za potlesku nakládají do dřevěné klece na s hambou jej vezou kolem trestu chtivého publika. „Prosím, rodina hladoví, dejte mi peníze!“ natahuje skrze mříže ruce k dvěma chichotajícím se postarším dámám. „Ženský jedny. Ženský jedny lakomý! Pro groš…“ utichá jeho hlas ve všudypřítomném smíchu. „Lide jemnický, lide odvážný,“ bere si slovo opět král. „Ohlídali jsme mou milovanou choť. Za to vám zde přenechám něco z peněz, které jsem uzmul loupeživým rytířům. Bavte se!“ rozkazuje Jan. Lucemburský.

A skutečně. Obecenstvo se baví. V dáli zní hudba a na každou hlavu připadá pivní čepice. Stánkaři křičí, nabízí domácí brambůrky, cukrovou vatu, zmrzlinu. Mnozí dle skleněných pohledů a kolébavé chůze na královo požehnání nečekali a slavit začali mnohem dříve. Ani slunce nedovede zastavit radovánky v Jemnici. Děvčata tancují, děti se pískotem pobíhají sem a tam, koně smrdí, pivo teče proudem. Barchan.