Obsluze kamerového systému i strážníkům na služebně poslední den roku velí vedoucí směny Jan Milota. „Zatím jediný případ, který jsme tu tenhle večer měli, byla podnapilá paní. Kluci tam vyjeli, ukázalo se, že je už staršího věku. Pomáhali jí vstát, ale moc to nešlo, navíc z ní vypadlo, že má problémy s vysokým krevním tlakem. Tak k ní přivolali záchranku s lékařem,“ shrnuje Milota dosavadní průběh večera.

Minuty utíkají. Zatímco služebnou se tiše linou ty největší pecky z osmdesátých let, na monitorech je vidět, že se ulicemi pohybuje minimum lidí. „Je to zhruba stejný provoz jako v běžnou sobotu večer. Možná ani to ne. Když si vzpomenu, jaký dřív býval o silvestru binec na Karlově náměstí, nedá se to ani srovnat,“ podotýká Milota, který jako strážník už pracuje asi patnáct let. Situace by možná byla jiná, kdyby náměstí nebylo rozkopané. Nyní se ale lidé nemají kde srocovat.

Monika najednou zaměřuje kameru na zahradu u baziliky. Je tu osvětlená vánoční lavička, kolem níž se pohybuje skupinka lidí. „Sleduju, jestli to tam nedemolují, ale zdá se, že se jen fotí. Na to, že je silvestr, je opravdu klid. Měla jsem službu i na Štědrý den. To jsem viděla chlapa, který šel po ulici a zničehonic srazil k zemi jednoho starého pána. Naprosto bez důvodu. Naši kluci toho muže pak chytli. Někdy si říkám, jak lidi můžou být tak zlí,“ kroutí hlavou mladá žena a přepíná kameru na dění před vlakovým nádražím. U protější hospody postává několik lidí, ale jen pokuřují.

Před půlnocí se v ulicích objevuje přece jen více lidí. Důvod k výjezdu ale není, a tak nezbývá, než se vypravit na procházku. Na prostranství před Zadní synagogou asi desítka lidí odpaluje dělbuchy. „Pardóóón,“ křičí na kolemjdoucí, kteří je obcházejí v bezpečné vzdálenosti. Dotyční amatérští pyrotechnici ale nejsou natolik pod vlivem alkoholu, aby jejich počínání vůbec stálo za řeč.

Trochu rušněji je na nábřeží, kde skupina zdejších obyvatel odpaluje rachejtle – a aby bylo aspoň nějaké vzrušení, hází po sobě petardy. Ani oni však do své kratochvíle kolemjdoucí nezatahují.

42. ročník Klučovky se tentokrát běžel neoficiálně. Lidé se přihlásili online, zaběhli si stanovený limit v průběhu prosince a výsledek vložili do databáze. Na opravdový start se postavila jen asi třicítka největších srdcařů.
Třebíčští běžci opět oslavili Silvestr během ke Klučovské hoře. Neoficiálně

Zatímco ze sídlišť se občas nese nějaký ten výbuch, v centru je neskutečné mrtvo. Jako zjevení tak působí asi dvacetihlavý hlouček stojící se skleničkami před kostelem svatého Martina. „My byli na půlnoční mši a teď si přejeme do nového roku,“ vysvětlují většinou starší lidé, mezi nimiž korzuje farář a s každým prohazuje pár slov. Lze konstatovat, že největší rozruch v Třebíči během silvestrovské půlnoci způsobili zdejší věřící.

Na služebně je situace stále stejná. Monika se Zdeňkem sledují poklidné ulice a velitel směny vyčkává u telefonu. „Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že silvestr bude v Třebíči vypadat takhle, klepal bych si na čelo. Lidi se za ten rok a půl kvůli covidu odnaučili dělat brajgl. Ne, že by mi to vadilo, ale tohle vážně není normální,“ kroutí hlavou Milota.

Je čtvrt na dvě ráno, když se služebnou najednou rozezní tísňová linka. „Ano, rozumím, pošlu tam hlídku,“ hlásí do telefonu Milota. Že by se konečně něco dělo? „Kluci, zajeďte se podívat do Poušova. Prý tam po silnici pobíhá černý labrador,“ oznamuje velitel směny první výjezd roku.

Z novoroční noci uplynulo devadesát minut. Procházku liduprázdnými ulicemi zpestří pohled na zajíce vesele hopkajícího přes Vaňkovo náměstí ke Znojemské ulici – jindy jednu z nejrušnějších tepen v Třebíči. Druhé největší město na Vysočině vstoupilo do roku 2022 s obdivuhodným klidem.