Upozorňuje že, sládkování byla historicky ženská profese. „Napřed vařily pivo ženské," říká.
Pivo měla ráda už od dospívání. „Poprvé jsem viděla na vlastní oči, jak vzniká pivo v plzeňském Prazdroji. Pak jsem začala zjišťovat, kde bych mohla studovat. Přihlásila jsem se na Technologii potravin na Mendelovu univerzitu. Věděla jsem, že se tam vaří školní piva," přibližuje Dolníčková.
Původně studovala pedagogiku na Masarykově univerzitě, ale na oboru jí vadilo hodně teorie. „Moc mě nebavilo jenom sedět v lejstrech. Snové povolání podle mých rodičů byla učitelka na základní škole," vzpomíná mladá žena, která pochází z Velké Bíteše na Vysočině.
Soukromý výčep
První pivo začala vařit s přítelem doma, ale přiznává, že s domácí výrobou už skončila. „Je z toho mnohem větší nepořádek a i více hodin práce než v pivovaru. Ale nestalo se, že bychom něco vylili," usmívá se Dolníčková.
Kladný vztah k pivu podle svých slov zřejmě zdědila po otci. „Má soukromý výčep ve stodole. Podporoval mě. Zato mamka se s tím nemůže smířit doteď," říká.
Snové povolání
Před svým příchodem do Brna už pracovala v pivovarech v Praze, Tišnově i Olomouci. „Můj cíl byl původně jít vařit po plzeňského Prazdroje. Považovala jsem to za snové povolání. Ale pak jsem v Olomouci přičichla k řemeslným pivům. Člověk má být více na co hrdý," přibližuje Dolníčková.
Při vaření piva je jako žena věčně nespokojená. Zářným příkladem i světlý ležák Born. „Pořád jsem to ladila a měnila chmelení. Jsem ráda, že na něj byly pozitivní ohlasy," je spokojená Dolníčková.
V hlavě už má recepty na další piva. Má vymyšlených i spoustu speciálů. „V létě by to mohl být třeba kyseláč na způsob aperolu," naznačuje absolventka Mendelovy univerzity.