Cylindr, šosatý kabát a špacírka – to je poznávacím znamením třebíčského gymnazisty Huga Vostala. Toto oblečení není póza. Je to vyjádření jeho filozofie. „Od Františka Josefa I. až po Masaryka. K této době jsem odmala vždycky tíhl. Jako malému mi to připadalo pouze hezké, později jsem ale zjistil, že ta doba měla naprosto jiné tempo, byla poctivější, přinášela hlubší prožitky,“ vysvětluje student třetího ročníku. Chce si to prožít se vším všudy. I proto doma chodí v županu a holí se břitvou.
Zajímavosti o Hugu Vostalovi
* Jeho oblečení buď vážně pochází z doby přelomu 19. a 20. století, nebo si šije vlastní podle dobové módy. Límečky má připínací a škrobí si je.
* Doma píše perem, které namáčí v kalamáři, ve škole plnicím perem.
* Na slavnostní akademii při 150. výročí Gymnázia Třebíč ztvárnil Františka Josefa I. a básníka Jana Zahradníčka. Také pro tuto příležitost navrhoval kostýmy a rekvizity.
* Už odmala kreslil technické věci a zajímal se o přírodu.
* V roce 2020 měl v Třebíči premiéru jeho první film Případ továrníka z Manchesteru. Ukázku lze zhlédnout ZDE
Při procházkách městem v oblečení, které už na dálku budí pozornost, si jej lidé často fotí mobilem. „Už to ani nevnímám. A taky už se mi daří nevnímat ty negativní reakce, kdy na mě někdo vyloženě křičí. Třeba, že by mě chtěli vidět s lopatou v ruce. Ale v životě jsem už udělal tolik věcí, že si to ti lidé ani nedokážou představit,“ vypráví Hugo.
Neumí totiž jen tak sedět a nic nedělat. Vyrobil si měchový fotoaparát, s nímž pořizuje snímky Třebíče. Kreslí vzducholodě, sestrojil dobové auto, dokonce i letadlo. „S tím autem jsem zatím ještě moc daleko nejel, trochu na něm zlobí pár věcí, takže spíš popojíždím. Ale ani jinak nepojede, protože ten vůz samozřejmě nemá technickou,“ upřesňuje s úsměvem.
Někdo by si mohl myslet, že to bude mít u spolužáků těžké. Opak je ale pravdou. „Spolužáky jsem přijímán. Ke gymnáziu a jeho novoklasicistní budově se moje vzezření hodí víc než cokoli jiného,“ potvrzuje student.
Jeho oblíbeným předmětem je chemie, což koneckonců dokládá i fotoaparát, pro který si vyrábí světlocitlivé desky. Nebrání se ale ani pohyblivým obrázkům. Se svým kamarádem Václavem Klementem natočil film Případ továrníka z Manchesteru, v němž si zahrál Sherlocka Holmese.
Na ten ale použil moderní techniku. „U ní je potřeba zůstat ve fázi, kdy technologie člověku slouží. Nesmí ho ovládnout a převládnout v jeho činnosti. Film jsem musel stříhat na počítači, materiál je totiž strašně drahý. Zkoušel jsem točit na starou kameru, ale je to velice finančně náročné, zejména pokud se něco nepovede,“ přiznává s tím, že vlastní i mobil. Jen se mu občas nedá dovolat. „Lidé mi říkají, že při používání mobilního telefonu jsou svobodní. A já jim na to odpovídám, že je to otročina svobody. Já ho mám z povinnosti. Známí by řekli, že se mi nedovolají, já ale říkám, že se mi dovolají ve správný čas,“ usmívá se.
Gymnazista má také jasný pohled na dnešní hyperkorektní dobu. „Mně připadá, že muži na přelomu 19. a 20. století byli mnohem mužnější. Tedy ve smyslu, že byli schopni udělat, co je potřeba. Snad teď nepůsobím jako šovinista, ale muž je prostě muž a žena je žena. Neznamená to, že mají nějaké role, které musí plnit. Jsou ale věci dané přírodou,“ poukazuje s tím, že sufražetky se snažily do společnosti prosadit ženu, což se zdá logické. „Ale dnes jako by se lidi snažili z ženy udělat muže, aby se prosadila v mužské společnosti,“ zamýšlí se. Každá funkční kultura má podle něj jasno alespoň v tom, kdo je muž a kdo je žena. „Samozřejmě jsou na světě lidé, kteří v tom jasno nemají, ale přiznejme si, těch je tak málo, a my je přitom v dnešní době řešíme tak moc, že je až s podivem, jak se můžeme – a teď mi to promiňte – věnovat takovým podružnostem,“ uzavírá a vytahuje z fotoaparátu desku. Půlminutová expozice, kterou odměřil na kapesních hodinkách schovaných v kapsičce své vesty, by měla stačit na to, aby se snímek třebíčské baziliky povedl na výbornou.
1
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
