Kliknutím zvětšíte„Platí pro nás trošku jiná pravidla, budeme testovat jen zaměstnance. Počítáme s tím, že děti se otestují ve školách. Je to trošku nedomyšlené, protože na školách jsou děti většinou v systému rotační výuky. Ale k nám budou chodit i ty, které jsou zrovna na distanční,“ říká ředitel Základní umělecké školyv Hrotovicích na Třebíčsku Jakub Lojda.
Jakub Lojda
* je mu 36 let
* vystudoval Hru na housle na Konzervatoři Brno
* ředitelem hrotovické ZUŠ je od srpna 2019
* má tři děti
* mezi jeho koníčky patří fotbal a jízda na kole
Existují ještě nějaké další odlišnosti v testováni na ZUŠkách?
Ano, u nás budeme testovat pouze jednou týdně. Zatím nejsou obnovené kolektivní předměty a hromadné výuky. Dalším rozdílem je, že testy nedostáváme, jako základní školy, ze Státních hmotných rezerv. Nikdo nám je neproplácí a pokud by tato situace měla trvat dlouho, byl by to velký zásah do našeho rozpočtu.
Jak bude výuka vypadat?
V tuto chvíli máme povolenou výuku jeden na jednoho. Chtěli jsme teď umožnit hlavně to, aby se žáci mohli s učitelem vidět.
Musí dodržovat nějaká další opatření?
Regule na tyto hodiny nejsou. Dokonce mohou být i bez roušky, protože mnohdy charakter nástroje prostě roušku neumožňuje. Není možné, aby dítě troubilo do trubky přes roušku. (smích) Výuku jsme přeskupili do největších prostorů, které máme, a budeme hodně větrat. Děti i učitelé budou otestovaní, takže by to snad mělo být v pořádku.
Někteří rodiče testování dětí odmítají. Setkali jste se s tím i na vaší škole?
Zatím ne. Myslím, že se vše vykrystalizuje. Možná, že je to pro některé rodiče trochu obava z neznámého. I přesto si myslím, že tohle je volba menšího zla, protože obnovení výuky za to stojí. Mám pochopení pro ty, kteří žijí ve společné domácnosti s někým ohroženým. Sice nemáme už povinnost poskytovat distanční výuku, ale myslím, že budeme vstřícní a bude záležet na vzájemné domluvě.
Které děti se do výuky vrátí? Týká se to všech oborů?
Výtvarný a taneční obor budou pokračovat distančně, nicméně máme možnost osobních konzultací, kterých budeme využívat maximálně. Budeme chtít, aby k nám děti chodily, protože jsou ohroženy neúspěchem a ztrátou motivace. Sice nebudou dělat skupinové choreografie, ale mohou se zlepšovat individuálně.
Když došlo loni k přerušení výuky, přešla vaše škola na distanční formu?
Musím říct, že jsme byli všichni minulý rok na jaře zaskočení. Sám jsem to zpočátku bagatelizoval, ale po třech týdnech jsem začal chápat, že brzký návrat do normálu jen tak nebude. Přešli jsme na online výuku velmi improvizovaně. Na začátku jsme měli pouze dva počítače a v budově nebyl rozvedený internet. Postupně jsme se do toho ale dostali. Všechny předměty jsme vyučovali online. Když to šlo, pořádali jsme osobní konzultace.
Jak vlastně probíhá distanční umělecká výuka na dálku?
Převážná část výuky je založená na videohovorech. Co se týká výtvarného oboru, tak paní učitelka zadává jednotlivé návody, je to dobře propojené. Děti mají možnost vyzvedávat si u nás výtvarné pomůcky. Co se jedná tanečního oboru, tam paní učitelka volá individuálně i skupinově. Jsou to polní podmínky, ale dámy to zvládají skvěle. Co se týká hudebních oborů, tak nám žáci začali nahrávat skladby přímo na počítač, přes kvalitnější mikrofony, aby byly slyšet nuance.
Přece jen, v důsledku uzavření vznikla určitá mezera. Podaří se ji nějak dohnat?
Nemáme situaci jako základní školy, kdy musíme látku hrnout. Navíc máme obrovskou výhodu, že většina našich žáků je i za normálních podmínek v individuální výuce. Děti k nám přichází jako pětileté a odchází buď po sedmi nebo mnohdy čtrnácti letech, takže myslím, že rok je v tomto případě zanedbatelná doba, kterou v průběhu studia doženeme. Velkou pozornost věnujeme absolventům.
Přesto, že distanční výuka fungovala, stalo se vám, že to někteří žáci vzdali?
Čekal jsem, že to bude větší počet. Stalo se to. Nikomu to nezazlívám a plně to chápu. Dokonce jednou to bylo hrozně hezky od rodičů napsané, že se snaží dětem dělat tak podnětné prostředí, že na ZUŠku nezbývá čas. Je to fantastické, že se rodiče natolik dětem věnují, že zaskočili i roli pedagogů. Jako škola se s rodiči nesmíme přetahovat o to, kdo bude u dítěte vítězem.
Proč je podle vás důležité učit dětí umění?
Teď bych se hrozně rád poslouchal. (smích) Je to široké téma, ale myslím, že je to možnost, jak se naučit chovat v určitých příležitostech, umět si získat zdravé sebevědomí a rozvinout své motorické dovednosti. Je to o tom, že pohled na svět skrze umění přináší další obrovský rozměr. Hlavně tohle vše je o radosti. Dává vám to povznášející pocit. Osobně jsem houslista a pro mě je umění ventilem emocí nebo něco, do čeho mohu emoce vkládat.
Může umění pomoci v těžkých dobách? Například v současné situaci?
Myslím si, že ano. Druhou věcí pak je i to, že pokud se učíte umění a objevujete jej, tak vám neuvěřitelně roste i osobní kreativita. Umění může pomoci se vstřebáváním emocí, pomáhá nás to rozvíjet. Každá krize je nepostradatelná pro to, aby se člověk začal rozvíjet a posunul se. Momentálně jsme v obrovské krizi, ale doufám, že z ní nakonec společnost jako celek vyjde vítězně. Byť teď to tak nevnímáme.
Na to se váže můj další dotaz. Když jste nastupoval do funkce, jednou z vašich vizí bylo, že nechcete žáky primárně učit umění, ale chcete, aby skrze umění objevovali a zlepšovali život kolem sebe. Daří se to?
Jsem ve funkci poměrně krátce, necelé dva roky. Jako učitel působím delší dobu, ale troufám si říct, že se to daří. Děti k vám nastoupí, když jim je pět let a odchází, když jim je osmnáct nebo dvacet let. Máme na ně obrovský vliv. Z výuky se nesmí vytratit radost, děti se v pěti letech zamilují do nástroje a najednou přijde obrovské vystřízlivění, že je to jen práce. Pokud jim jako učitel nenabídnu, aby se do nástroje znovu zamilovali, tak to učím špatně. Jakmile se mi to podaří, tak se dítěti začne měnit pohled na svět. Mám tady na škole kolektiv, se kterým si troufám říct, že se to daří.
Hudbu vyučujete, ale zahrajete si někdy i sám pro sebe?
Nejen, že ji vyučuji, já se jí i přiživuji. Jsem takový příživník. (smích) Působím ve smyčcovém kvartetu, kde hraji druhé housle. Pro někoho by to bylo zklamání, ale já jsem spokojený, protože mám skvělého kolegu Adama Cahu, který je skvělý primárius našeho kvarteta a fantastický muzikant a houslista. Dalším členem je náš kolega violoncelista Petr Stupka. Jsme v podstatě kvarteto, které se sešlo po studiích a následně se potkalo tady na ZUŠce. Mimochodem Adam a Petr mě přesvědčili, abych se přihlásil do konkurzu. Pracovali na ZUŠ Hrotovice dříve než já. Hrajeme rádi a účastnili jsme se i pár streamovaných koncertů.
Jaké styly hrajete?
Zabýváme se hlavně klasickou hudbou, ale občas zavítáme i do jiných žánrů. Gró je pro nás klasika. Neděláme to, že bychom měli koncertní šňůry po celém světě, ale neomezili jsme se pouze na Česko. Hráli jsme i v zahraničí, například v Rakousku, Slovensku nebo Ukrajině.
Před hrotovickou ZUŠkou jste učil na třech dalších. Když jste nastoupil, překvapilo vás na té zdejší něco?
Učím jsem na jedné veliké, je to Základní umělecká škola v Třebíči. Je to obrovská instituce a liší se i v organizaci. Pak jsem učil na třech menších školách, které jsou srovnatelné s tou hrotovickou. Ze soutěží jsem znal úroveň hrotovických žáků a když jsem nastoupil, tak jsem byl překvapený, jak moc vysoká úroveň na této škole je. Doufám, že to nezní hrozně, ale měl jsem chvíle, kdy jsem si chtěl nafackovat. Říkal jsem si, že to není možné a nechápal jsem, jak jsem si mohl myslet, že by tady nebyla výuka na vysoké úrovni. Jsou zde učitelé obrovských kvalit, které bych si vzal i kamkoliv jinam. Opravdoví profíci.
Chystáte nějaké novinky?
Co se týče úplně nových oborů to asi ne. Ale jakmile to bude možné, chtěli bychom ještě více propojovat jednotlivé obory. Chtěl bych aby, díky tomu, co se děje, otevřít multimediální obor, kde by se spojovaly živé výkony tanečního a hudebního oboru a dále třeba nějaká animace a zpracování zvuku. Myslím, že někteří žáci chtějí vědět, jakou techniku používat, jak nahrát zvuk a jak ho namíchat. Začínáme trochu objevovat. Není nutně psané, že umění je jen to staré umění. Na něm se naučíme řemeslo, které můžeme aplikovat dál. Chtěl bych, abychom školu posunuli tímto směrem, uvidíme, jak moc dlouhá cesta to bude.
Co je největší odměna pro učitele umění?
Sám u sebe mám konkrétní odpověď. Největší radost je, když se za Vámi žák vrátí a cítíte z toho, že jste na něj měli dobrý vliv. Vzpomínám si, jak mě jednou zastavila maminka jedné žákyně, u které jsem si myslel, že mě má totálně na vidlích. Říkala mi, že je zajímavé, že cokoliv jí jako matka řekne, tak to nevezme. Ale když jí to řeknu já, tak je to svaté, protože to řekl pan učitel. A to mě odvařilo, říkal jsem si, že to není možné. To je pro mě osobně největší odměna. Paradoxně se to vůbec netýká úspěchů těch žáků, ale i z těch mám pochopitelně radost. Myslím, že je dobré, když žák dokáže přerůst svého učitele. Je potřeba abychom se navzájem kultivovali a budoucí generace vychovávali a věděli, že když do něčeho investují energii, tak to bude mít smyl a trvalejší hodnotu
Jakou hudbu máte osobně nejraději?
Mám rád, když z muziky jde cítit to, že to něco stálo. Že to, co člověk dělá, je nějakým umem, že musí něco umět, aby to vyprodukoval. Osobně teď hrozně rád poslouchám Vulfpeck, hrají funky nástrojovou hudbu a taky mám hrozně rád kytaristu Coryho Wonga. Už slyším svoje kolegy, jak budou kritizovat můj výběr hudby. (smích) Z klasiky pak neustále žasnu nad díly Johanna Sebastiana Bacha a Antonína Dvořáka.
1
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
