Účast byla velká, ale vzhledem k závažnosti tématu a k tomu, kolik chyb lidé ve výchově svých ratolestí podle známého psychologa dělají, by si měl přednášku nazvanou „Po dobrém – nebo po zlém?" vyslechnout úplně každý rodič.

„Děti jsou fajn. Pokud je ještě nemáte, neváhejte," řekl na úvod profesor a dodal, že se se ženou přestěhovali z Prahy do Pelhřimova, aby byli blíže svým vnoučatům. Vychovat děti dobře ale rozhodně nepovažuje za jednoduché.

Ve výchově je na výběr ze dvou možností. Dítě může být odměňováno za vše, co udělá dobře, nebo trestáno za to špatné. „Myška v bludišti se rychleji naučí cestu při odměňování úspěchů než při trestání neúspěchů. S lidmi je to podobné," upozornil Pavel Říčan v první řadě na jiné možnosti výchovy, než je trest. Ten by měl totiž přijít teprve, pokud vše ostatní selže.

Pedagogickou ideologii zvanou „nestresová výchova" – podle níž se děti nemají trestat vůbec a vyvíjejí se po svém – však profesor neuznává. „Z takových dětí vyrostla generace sobců a vlastně nešťastných lidí. Módní vlna nestresové výchovy už ale snad přešla a k nám nedojde," míní psycholog. Není ani proti tělesným trestům, naplácání na zadeček má smysl u batolete i předškolního dítěte. „Později už se takovým trestem moc nezmůže a na řadu přicházejí jiné, ale přesto bych neváhal jej použít ani u staršího dítěte v případě, že ubližuje druhému," podotkl přednášející.

Před potrestáním je třeba podle slov psychologa myslet na to, že ke každému dítěti se musí přistupovat individuálně a jsou takové, které je možné vést úplně bez trestu. Pokud to ale nejde jinak, tělesný trest má několik výhod. Mezi proviněním a potrestáním například nebývá dlouhá prodleva, a dítě tak ví, čím si ho vysloužilo.

„Považuji za marnou pýchu tak zvaně osvíceného Západu, že ve snaze být humánní nepoužívá fyzické tresty. Provinilec, který by byl ve středověku potrestán výpraskem na pranýři, čímž by byla věc vyřízena, dnes dostane několikaměsíční vězení. Kvůli tomu může přijít o práci, partnera, odnese si z vězení traumata, prostě mu tento ‚humánní' trest může zničit život. Možná bychom se z minulosti měli co učit," vyjádřil svůj názor Pavel Říčan.

Máme se omluvit?

Na konci besedy využili posluchači možnosti zeptat se odborníka na to, s čím si konkrétně nevědí rady. Padaly zajímavé dotazy. „Jak řešit situaci, kdy jsme dítě potrestali v afektu, například jsme přišli unavení z práce a zareagovali přehnaně – máme se mu omluvit, nebo to nechat být?" tázal se jeden z přítomných tatínků.

Profesor by volil rozhodně první možnost. „Určitě se omluvte, vysvětlete své důvody. Neztratíte tím na autoritě," poradil.

K tématu výchovy dětí má Pavel Říčan ještě mnoho co říci. „Podle předběžné domluvy s panem profesorem mohu přislíbit, že na podzim bude mít tato přednáška pokračování," pozvala v závěru vedoucí knihovny Iva Rajdlová návštěvníky na další zajímavé povídání.