Mezi těmi, kdo tehdy množství vody v Třebíči sledoval s fotoaparátem v ruce, byl i Stanislav Zimmermann, jehož snímky můžete vidět ve fotogalerii. „Vždy jsem rád fotil Třebíč a zajímavosti, které se tu dějí. Před povodněmi jsem si koupil svůj první digitální fotoaparát. Byl to Olympus C860. Tehdy se objevil ve slevě – z asi pětadvaceti tisíc korun jej zlevnili na deset. Rozlišení měl zhruba jeden megapixel. Byl bez optického zoomu a aby fotografie aspoň trochu vyšly, byly potřeba dobré světelné podmínky,“ vzpomíná Zimmermann.

Lávka, kterou voda strhla v 90. létech minulého století.
Číchov a velká voda roku 2002: Pro místní něco zcela normálního

KOMPLETNÍ TÉMA K POVODNÍM NAJDETE ZDE

Jeho snímky zachycují například řeku u Kočičiny nebo bouřící vody u Podklášterského mostu v centru. Tudy se však živel prohnal bez jakýchkoli škod, střed Třebíče zůstal netknutý díky vakovým jezům. Ty zde přitom vznikly nedlouho předtím. Jejich úlohou pro snižování následků povodní se v roce 2010 zabýval odborný časopis Urbanismus a územní rozvoj. „Obrovský význam jezů se prokázal v létě 2002 v době katastrofálních povodní ve středoevropském regionu. I když i na řece Jihlavě napáchala povodeň značné škody, v třebíčském městském centru vakové jezy spolehlivě zafungovaly. Propustily povodňovou vlnu, aniž by zásadně ohrozila zdejší obyvatele a památky,“ vysvětlil tehdy časopisu bývalý městský architekt Lubor Herzán.20 let od ničivých povodní.20 let od ničivých povodní.Zdroj: Deník/Jan Lakomý

Ten vakové jezy považuje za důležité i dnes, doba se ale podle něj posunula. „Instalace vakových jezů byla určitá etapa ve vývoji protipovodňových opatření. Později přišly mobilní stěny, které dokážou zachytit více vody. Ale vakové jezy mají pořád význam. Nejen při povodních, ale hlavně v případě úprav koryta řeky, protože dokážou snížit její hladinu,“ dodává nyní ke svému tehdejšímu vyjádření Herzán.