Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě se každoročně setká zhruba s padesáti čtenáři, kteří mají doma „dlouhodobě“ vypůjčené knihy za zhruba patnáct tisíc korun. Vedení knihovny už dochází trpělivost a na deset zapomnětlivců  po dalo žalobu.

„Jde o případy takzvaných nedobytných pohledávek, kdy jsme čtenáři poslali už čtvrtou upomínku, ale pozitivní reakce z jeho strany není žádná,“ vysvětlila ředitelka knihovny  Veronika Peslerová.

Podle ní jsou čtenáři, kteří nevracejí vypůjčené publikace, mnohem horší než případní zloději. Krádeží knih ale výrazně ubylo poté, co si knihovna pořídila bezpečnostní zařízení. Chybějících  knih, které lze z pohledu knihovníků pokládat za ukradené, je jen několik kusů do roka.

Zapomnětlivcem či dlužníkem se čtenář může stát z mnoha důvodů. Knihu ztratí při stěhování,  je mu ukradena, nebo  odjede na delší dobu do zahraničí a zapomene se předtím v knihovně zastavit. Pro knihovnu, ale i pro čtenáře to znamená problém.

„Ovšem problém, který se dá řešit, pokud čtenář reaguje a  přijde včas,“ pokračovala Peslerová. Jestliže kniha fyzicky existuje, čtenář ji pouze doma kamsi založil, stačí přijít do knihovny s omluvou a zaplatit pokutu z prodlení. Jestliže se čtenář za prohřešek  stydí, může knihu vhodit anonymně do biblioboxu.

Kus za kus

Při ztrátě musí čtenář uhradit cenu ztraceného výtisku. Může  knihu dokoupit v knihkupectví nebo antikvariátu a  vrátit ji zpět do knihovny, kus za kus. Podle Peslerové nelze jednoznačně určit, kdy se u čtenářů jedná o běžnou ztrátu, která se může přihodit komukoliv, nebo o ztrátu cílenou, například u slovníků, skript nebo fotografických knih.

„Lidí, kteří by si přišli půjčit knihu s cílem ji nevrátit, mnoho není. A pokud ano, stačí jim oznámit, že ji budou muset zaplatit, koupit, nebo zaplatit zhotovení kopie. Kniha by se jim mnohonásobně prodražila. Ztracený výtisk se pak většinou rychle najde,“ uvedla Peslerová.

„Čtenářům posíláme čtyři upomínky. První hned poté, co u knihy vyprší půjčovní doba, což je zhruba měsíc. Upomínky posíláme poštou. Jestliže ani na tu čtvrtou čtenář nezareaguje, vstoupí do hry právník, který čtenáře  vyhledá. Na jeho neseriózní jednání ho dvakrát upozorní a vyzve ho k navrácení knih. Nepomůže-li ani to, přichází na řadu žaloba,“ pokračovala Peslerová.

Knihovna se chová  jako peněžní ústav, který, pokud někomu něco půjčí, chce svoje investice zpět. Ovšem, jak zdůraznila Peslerová, ústav seriozní, který dává dlužníkům šanci, byť ji samotnou i po letech praxe stále zaráží, jak se někteří čtenáři  chovají.

Krajská knihovna Vysočiny není jedinou knihovnou v republice, která s chronickými zapomnětlivci bojuje úřední cestou. Jak Deník zjistil, například v Klatovech, nebo Nýrsku vsadili pro změnu na klasické přestupkové řízení.

„Řešení pomocí přestupkového řízení se nám osvědčilo. My podáme městskému úřadu návrh, dotyčný čtenář pak dostane dopis od právníka, který je mu doručen prostřednictvím městské policie. Už se nám i několikrát stalo, že nám pak knihy přinesl přímo policista, který dopis doručoval,“ uvedla vedoucí Městské knihovny Nýrsko, Dagmar Hypiusová.