„Mělo jít o jednostřílnové nebo dvoustřílnové kulometné objekty lehkého opevnění, tedy známé řopíky," představuje pevnosti Jan Lakosil ze serveru ropiky.net, který se o pohraniční opevnění intenzivně zajímá a vydal o něm několik knih. Všechny objekty měly být postaveny v rámci druhého obranného postavení v rámci Třetího sboru. Ten počítal s ochranou jižní hranice v úseku od Slavonic až k Břeclavi, pevnosti podél hranic byly stavěny od roku 1936. Výstavba druhého obranného postavení pak začala až na jaře roku 1938 jako reakce na anšlus Rakouska.

„Československé velení se velmi obávalo klešťového útoku německé armády z jihu ve směru na Brno a ze severu ve směru na Olomouc, což by mělo za následek znemožnění ústupu čs. jednotek na Slovensko a rozdělení republiky na dvě části. Rovinatý charakter jižní Moravy bez výraznějších přírodních překážek umožňoval nasazení motorizovaných a tankových jednotek nepřítele, a proto bylo počítáno s tím, že by se na jižní Moravě vybudovala ve vnitrozemí ve vzdálenosti cca 20 km od hranic další obranná linie," popisuje plány Jan Lakosil. Samotná ĺinie pak měla vést od Mikulova přes Třebíčsko až ke Strmilovu.

Jak je dnes jasné, pevnosti se postavit nepodařilo (až na výjimky u Pohořelic a u Telče). Ostatní řopíky zůstaly jen na papíře, někde ani to ne. Přišla totiž mnichovská dohoda a veškeré stavební i přípravné práce musely být zastaveny. „Je třeba chápat, že výstavba úseku opevnění neznamená jen samotnou betonáž pevnůstky. Před zahájením stavby bylo nutné provést nejprve taktický průzkum plánované linie, vytyčit jednotlivé objekty, vykoupit pozemky pro stavbu, vypsat soutěž na stavbu objektů a vybrat vítěznou firmu. Tento proces vyžadoval poměrně dost času, nehledě na to, že v roce 1938 navíc chyběly stavební kapacity pro tak rozsáhlou výstavbu," vysvětluje Lakosil a dodává: „Proto se s výstavbou na Třebíčsku začalo až na konci září 1938, přičemž realizované práce nepřekročily rozsah administrativních příprav."

I samotná zadání se stihla na poslední chvíli. Úseky Moravské Budějovice i Želetava byly zadány 28. září 1938, čili pouhé dva dny před Mnichovem. Samotná stavba potom nikdy nezačala, a to tu přitom mělo vyrůst dohromady 167 řopíků. Ostatní úseky Třebíčska, Domamil a Rouchovany, zadány vůbec nebyly, známý není ani počet zamýšlených pevností. „Plánované umístění jednotlivých objektů se bohužel nedochovalo ani ve Vojenském archivu, známe jen přibližné vedení tras obranné linie. S jistotou však lze říci, že velká část opevnění plánovaného v rámci stavebních úseků Moravské Budějovice a Želetava by ležela na území dnešního třebíčského okresu," je přesvědčený Lakosil.

TADEÁŠ MAHEL