Počet pacientů trpících úniky moči stále narůstá. Přesná čísla ale chybí. O inkontinenci se totiž lidé stydí mluvit. Především mezi muži je to stále tabu, právě ti však tvoří celou třetinu lidí s tímto problémem.

Jak je těžké s takovou poruchou žít, ví například devětašedesátiletý pan Stanislav z Brna. Rozhodl se o problémech mluvit, ale nepřál si zveřejnit své celé jméno. „Hrozně mě to omezovalo. Ať jsem šel kamkoliv, musel jsem si vzít zásobu třeba pěti plenek a měnit je. Bylo to neuvěřitelně nepříjemné," vzpomíná na problém. Zásobu plen pro dospělé předepsaných pojišťovnou na měsíc spotřeboval za týden. Další si musel kupovat sám.

Stanislavovy potíže začaly postupně. „Nejdříve jsem měl při dlouhých jízdách autem problém vydržet a musel jsem často zastavovat, abych si zašel na záchod," popsal začátky problému. Na radu přátel se vydal k urologovi, který ho léčil dva roky, aniž by se u Stanislava cokoliv zlepšilo. Až poté lékař zjistil, že Stanislav má rakovinu prostaty a poslal ho na operaci.

Právě rakovina prostaty za podobné případy často může. „Je to dnes asi nejčastější důvod, proč muži začnou tento problém mít. Další muži mají úniky moči kvůli zánětům nebo třeba cukrovce," popsal příčiny přednosta urologické kliniky nemocnice v brněnských Bohunicích Dalibor Pacík.

Operace sice Stanislavovi pomohla s rakovinou, úniky moči se ale ještě zhoršily. „Snažil jsem se zjistit, co by mi ještě mohlo pomoci, ale nikdo mi nedokázal poradit," vybavil si beznaděj devětašedesátiletý muž. Vyměnil urologa, ptal se dalších lékařů a známých. Podstoupil i několik operací, které mu měly pomoci. Vše bez úspěchu. „Už jsem nevěděl, co mám dělat," svěřil se starší muž.

Podle odborníků je dnes obrovský problém právě přístup k informacím. „O inkontinenci se skoro nemluví, lidé ani nevědí, jaké mají možnosti léčby," povzdechl si Pacík.Může za to podle něj stud. „Je to ale úplně normální porucha, za kterou se nikdo nemusí stydět," podotkla mluvčí Fakultní nemocnice Brno Anna Mrázová.

Až známá lékařka trpícímu poradila, že by se měl obrátit na urologickou kliniku brněnské nemocnice. Tam panu Stanislavovi konečně pomohli. Do těla mu vložili speciální zařízení. „Na močovou trubici takovým lidem nasadíme speciální manžetu. Ta se stahuje nebo roztahuje pomocí hydraulického systému, který si podle potřeby ovládá sám pacient," přiblížil princip přístroje lékař kliniky Gabriel Varga. Brněnská klinika je jednou z pouhých dvou v republice, která může speciální strojek za dvě stě tisíc korun implantovat.

Přístroj s manžetou i ovládáním pumpy má člověk totiž voperován přímo do těla. Ovladač pumpy má v šourku. Na záchodě si jednoduše ovladač zmáčkne a vymočí se, pak se manžeta na močové trubici zase sama stáhne. „Je to úžasné. Pro mě je to zlepšení života skoro o sto procent," svěřil se Stanislav. 

JIŘÍ HANÁK