Ten hned v úvodu zmínil, že Želiv je duchovním centrem regionu a připomněl odkaz opata Víta Tajovského, který tamní řeholní komunitu premonstrátů po roce 1989 obnovil. „Bůh nehledí na dosažené vzdělání, počet uskutečněných akcí,  umění mluvit cizími jazyky nebo způsob správy majetku, ale na osobní víru dotyčného a na to, zda komunitu sjednotí a zda povede své bratry i další lidi k Bohu, a ne jinam nebo k sobě," řekl biskup Vokál při promluvě. Četla se pasáž z Bible, v níž Ježíš apoštolům říká, že vedoucí funkce je služba: „Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží."

Kostel byl zaplněn stovkami lidí, někteří dokonce využili venkovních reproduktorů a zůstali před kostelem. Mezi duchovními nechyběl generální opat premonstrátů Thomas Anton Handgrätinger i opati premonstrátských klášterů v Česku, na Slovensku i v Rakousku, další tři biskupové a desítky kněží a řeholníků.  Pozvání přijali i starostové Pelhřimova a Humpolce a exministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Po kázání následovala samotná benedikce, kdy biskup Vokál předal opatovi odznaky jeho úřadu včetně prstenu a berly. Takzvaná prostrace, kdy si nový opat při přímluvách ke světcům lehl na zem, je výrazem nejvyšší pokory a v církvi se používá při výjimečných událostech. Benedikce měla i doprovodný kulturní program.

Zdobení kostela nás bavilo, říká studentka zahradnické školy

Želiv, Senožaty – Páteční opatská benedikce byla hlavně náboženskou slavností, i když nechyběl ani doprovodný kulturní program. Pro takovou příležitost byla také vytvořena slavnostní výzdoba  kostela. Měly jí na starost čtyři studentky Zahradnické akademie v Mělníku. Jedna z nich, Jitka Havlová, totiž bydlí v nedalekých Senožatech, kde má její rodina zahradnictví.

„Den předtím jsme dostaly jsme květiny a na výzdobě kostela jsme začaly dělat až na místě. Pracovali jsme od 10 do 18 hodin," vysvětluje Jitka Havlová.

Původně dívkám měla pomáhat i jejich učitelka, ale ta musela zůstat ve škole, a tak si studentky musely poradit samy. „Občas jsem se o některých dekoracích radila s dědou," přiznává Jitka.

Jak říká, tématem výzdoby byly „Boží dary planety Země", a proto  byl kladen důraz na přírodní materiály. A například kytice před obětním stolem, který je centrem celé bohoslužby, byla zasazena v březovém pařezu.

„Museli jsme hlavně sladit barvy květin na oltáři, obětním stole a v lavicích. Ale bavilo nás to," říká studentka třetí ročníku mělnické školy.
Jak dodává, barvy mají svá pravidla, například zelená se bere jako neutrální, takže se k ní dají přidávat a doplňovat další barvy jako bílá, žlutá, oranžová i červená.

Podle Jitky, která se mj. podílela třeba na výzdobě plesů jak v Mělníku, tak i v Senožatech, je skládání kombinaci hlavně otázkou citu a vkusu, tedy vlastností, který mohou mít i lidé, kteří nemají žádné speciální odborné školy.