Chystání jídla
Většina nájemníků domu bude takzvaně neverbálních. To znamená, že nemluví. K dorozumívání používají alternativní způsoby, jako jsou piktogramy nebo znakování. Všude po domě tak budou znaky pomáhající s porozuměním. S pomocí piktogramů autisté vyjádří své potřeby a poslouží jim současně k orientaci v prostoru.
Denní rozvrh
To, co ostatní mohou vnímat jako nepříjemné, je pro lidi s poruchou autistického spektra naopak nezbytné. Potřebují vědět, co budou v daný den a týden dělat. Znát přesný rozvrh svých činností je pro ně důležité. Slouží jim při orientaci v čase. Například i taková návštěva lékaře je pro ně nekomfortním vybočením z jejich stereotypu a je potřeba je na to dlouho dopředu připravovat, jak bude taková situace vypadat a jakým způsobem se odehraje. Piktogramy na nástěnce jim tak ukáží, jaké činnosti a v jakém pořadí je v daný den a týden čekají.

Praní prádla
Pro většinu lidí je vyprat si prádlo zcela rutinní záležitostí, nad kterou nemusí příliš přemýšlet. Pro autisty to však může být obtížné. Asistenti se je však budou snažit do chodu domácnosti co nejvíce zapojit. Roztřídit prádlo podle barev, vložit jej do pračky a pračku zapnout však bude vyžadovat učení.
Oblékání
Obrazovou komunikaci ve formě piktogramů lidé s poruchou autistického spektra využijí nejen ve společných prostorách, ale i u sebe v pokojích. Označovat jim bude například šuplíky s oblečením, které si musí na každý den sestavit. Šuplíky si naplní den dopředu a ráno už budou bezpečně vědět, co si obléknou. Autisté mají často zhoršenou jemnou motoriku a vytáhnout jedno tričko ze šuplíku je pro ně výrazně jednodušší, než se probírat skříní s hromadou oblečení. Volit mezi tolika možnostmi je navíc pro ně velmi obtížné. Schopnost vybrat si, nachystat a obléknout se je pro pocit samostatnosti zcela zásadní.
Čidla místo "špehování"
Autisté často nerozumí světu kolem sebe: tomu, co vidí, slyší a často ani tomu, co cítí a prožívají. Bývají tak často rozrušení. A to nejen ve dne. Pokud se v noci někdo z obyvatel domu vzbudí a začne chodit po pokoji, noční směně pomůže technologie v podobě pohybového čidla. Nemusí tak vstupovat do pokoje nebo poslouchat za dveřmi.
Unikátní alarm
Když se spustí požární alarm, většina lidí na něj reaguje rychlým opuštěním budovy. Na autisty má však nepříjemný zvuk opačný účinek. Snažili by se před ním schovat do postele a zakrýt si uši. V domě je tak namísto klasického takzvaný tichý alarm, ze kterého se v případě požáru bude linout například znělka z oblíbeného večerníčku. Na tu budou mít jeho obyvatelé natrénovaný přesný postup. Pro lidi s poruchou autistického spektra je zvládnutí nečekaných situací velmi náročné.