Běžci sice začínali a končili na rovném, měkkém a přehledném tartanovém oválu vedle měřínské školy, to co bylo mezi tím ale bylo značně odlišné. Běželo se po polích, do kopců tak prudkých, že chůze byla rychlejší a seběhy byly občas totéž v bledě modrém. Kdo ale měl čas a energii dívat se okolo, ten mohl sledovat krásné výhledy do přírody a jisté skupince běžců, kteří se rádi zničí, se ta náročná trať musela líbit.

Sedmý ročník Mrkvancobraní v Polné se vydařil.
Mrkvance v Polné? Babička vítězí a hrdé vnučky si natáčí velký úspěch na mobily

Sportovaly i děti, které se v době závodu dospělých vydaly na trať překážkového běhu. I když byly vždy tři nejlepší v kategorii oceněni, v tomto případě šlo hlavně o radost nejmladší generace z pohybu. Navíc se ukázalo, že děti jsou prostě neutahatelné, když jen pár minut po doběhu, do kterého daly všechnu energii, dováděly v obřím skákacím hradu.

Třebaže u školy parkovalo hodně aut a na akci přijeli běžci z Vysočiny i z jiných krajů, místní si taky odpoledne užili. Ti sportovněji založení se utkali o místa na stupních vítězů i ve speciální kategorii místních běžců nebo běžkyň, další přišli jen zafandit nebo si Měřínský kros užili jako společenskou akci.