Tolik pověst, která se váže k lesní kapli svatého Antonína na Rounku. Za podobně horkého počasí jako tehdy před stovkami let se v úterý 11. července 2023 vydávám po stejné cestě.

Kdysi hlavní obchodní spojnice Jihlavy a Pelhřimova je dnes vesměs lesní cestou, asfalt kousek za osadou Nový Rounek končí a s ním i civilizace. Les poskytuje příjemný stín, kousek za hájovnou se už rýsuje konec kopce. A za stromy je vidět stavba. To je ona, v nadmořské výšce 625 metrů tam stojí lesní kaple svatého Antonína.

Nový vrátek.
Nový vrátek představili na Rounku při Havíření

Rozhled do okolí, jaký měl tehdy pekařský tovaryš, už dnes nemám, kolem stojí les. Ani vyčnívající kámen, na kterém bych zdřímnul, jsem nenašel. Ale zato je tu krásná kaple, před deseti lety důkladně opravená. Aby k tomu došlo, musela svatostánek získat nedaleká Vyskytná nad Jihlavou. „My jsme tehdy usilovali o to, abychom měli kapli v péči. Chtěli jsme jí zvelebovat, ale nebyla zapsaná v majetku obce,“ vzpomíná dnes starostka Vyskytné nad Jihlavou Hana Provázková.

Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázekZdroj: Deník

Kaple je pak výjimečná také tím, že ukrývá ostatky svatého Valentýna a svatého Bonifáce, jsou v dlaždici z bílého mramoru. To jí dodává na tajemnosti, třebaže uprostřed slunečného dne působí pozitivním dojmem. Původní žlutá fasáda jí sluší. Ta se mimochodem vrátila na kapli při generální opravě v roce 1995, do té doby byla od roku 1971 cihlově červená.

Unikátní projekt vznikne v okolí šachty Nejsvětější Trojice, která je kulturní památkou.
Jihlava: ve staré štole osvítí stometrovou zatopenou jámu. Do pěti let

Místo je oblíbeným cílem turistů i zamilovaných dvojic, které si pro štěstí zazvoní na zvoneček vedle kaple, konají se tam i svatby. Nejvíce ale lokalita ožívá při pouti ke kapli v půlce června, je to vždy v neděli po svátku svatého Antonína z Padovy. Pouť ke kapli obnovila svojí tradici v roce 1995 a těší se velké oblibě. „Chodí tam lidé z Rounku, Rantířova i Vyskytné, je to pro nás velká událost. Samozřejmě tam na mši zamíří i lidé, kteří jsou zvyklí chodit do kostela,“ popisuje starostka.

Natočte nebo vyfoťte nám svoje nejoblíbenější tajemné místo, opuštěnou budovu a připojte k ní svůj příběh. Třeba ve stylu: Vždy jsem se tam bál. Ale díky Deníku jsem sebral odvahu a podíval se tam… Vše nám pak pošlete přes naši aplikaci Čtenář reportér.

Místo má rád i náměstek jihlavského primátora Martin Laštovička, jehož velkým koníčkem jsou památky a historie. „Tu kapličku mám moc rád, chodíme tam s dětmi,“ usměje se při dotazu na toto místo. Celý Rounek je zajímavý historický prostor plný překvapení. Nedaleko jsou stříbrné doly, středověký starohorský náhon, který kdysi zásoboval vodou těžební stroje nebo jeden z nejstarších statků pravých německých dispozic ve Starém Rounku.

Lesní kaple svatého Antonína na Rounku
Kde stojí: na zelené turistické značce mezi Jihlavou a Pelhřimovem, asi 1,4 km východně od obce Rounek
GPS lokace: 49°24′42,39″ s. š., 15°29′15,43″ v. d.
Kdy a kým byla postavena: v roce 1737 z financí pelhřimovského pekaře Antonína Polesného
Kdy a jakou zažila největší slávu: každoročně v půlce června při pouti ke kapli
Současný stav: Po generální opravě v roce 1995 byla další oprava v roce 2013, o dva roky později dostala kaple opět původní šindelovou střechu a dodnes vypadá velmi udržovaně.

Unikátní pak bylo, když se v lesích na Rounku našla gotická monstrance. „To byla cestovní gotická monstrance. Tu tam musel vézt nějaký významný kupec nebo hodnostář. A jestli byl přepadený, že ji zahrabal? Těžko říct, určitě by jí ale jen tak neodhodil, to bylo to nejvzácnější, co ve středověku bylo,“ uzavírá Laštovička. Kdo ví, co všechno ještě les, kterým kdysi na povrchu procházely vydatné stříbrné žíly, ukrývá.

Úryvek z knihy:
Kdysi v dávných dobách, kdy ještě tovaryši museli chodit světem na zkušenou, putoval pekařský tovaryš strmou, kamenitou cestou na výšinu, kde dnes stojí kaplička. Slunce stálo vysoko na obloze a horko bylo nesmírné. Mladík byl chůzí do kopce unaven a zachtělo se mu na chvíli si odpočinout. Stanul proto na kopci, sejmul ranec ze zad, položil si jej na vyčnívající kámen, aby měl měkko pod hlavou, a v krátkosti usnul kolébán šuměním lesa. Sotva se pohroužil do spánku, zdál se mu divný sen. Tajemný hlas jakoby mu stále našeptával: " Zvedni kámen, na němž ležíš! Jsou pod ním ukryty peníze. Z těch peněz pak dej zbudovat kapličku ke cti sv. Antonína!" Když se tovaryš probudil, odvalil kámen stranou a našel peníze, které si sem lupiči uschovali. Sebral je, odnesl do blízké vsi a na tom místě nechal na paměť této události postavit kapličku. 
Zdroj: Karel Polák: Lidové pověsti z Jihlavy a okolí, 1993