Organizuje ho pravidelně rodina Kotěrových z hospody Na Staré poště.
„Všechno vlastně začal můj táta Bohumil, který má rád nejen veterány, ale inklinuje také k umění a historii vůbec. Dokonce svého času jezdíval i motokros," prozradil mladý René Kotěra důvody, proč se časem rozhodl jít spontánně a neplánovaně v otcových stopách. Jeho první veterán byl český motocykl značky ČZ.
„Většina majitelů historických aut a motorek jsou srdcaři. Veterány si nepořizují proto, aby je okolí obdivovalo, ale proto, že k nim mají vztah. Samozřejmě že historickou motorku nebo automobil si dneska můžete koupit, pokud máte dost peněz, ale lidé, kteří veterány milují, si je většinou staví sami. Opravuji, vylepšují, budují šroubek po šroubku ze starých vraků. Náhradní díly si sami vyrábějí nebo kupují na burzách. Například můj kamarád našel kus starého auta v kopřivách a nakonec si z něho postavil náklaďák Ford," rozpovídal se Kotěra, který coby sběratel, dává přednost hlavně motocyklům ČZ.
„Když se o ně staráte, všude dojedou, v zimě startují bez problémů a nezamrznou. Je vidět, že naši předci měli opravdu šikovné ruce, svému řemeslu rozuměli. Kvalita starých strojů se s tou dnešní nedá srovnat," konstatoval Kotěra.
Co dělá milovníkům historických vozidel největší starost, nejsou podle Reného Kotěry náhradní díly, ale v poslední době zvýšený zájem zlodějů, kteří mají na historické stroje spadeno.
Čechie Böhmerland, to je zatím jen sen
Každý sběratel má nějaký velký sen. Například sběratel známek touží po originálním Modrém Mauritiu, sběratel historických motocyklů René Kotěra touží po motocyklu Čechie Böhmerland, který pochází z doby první republiky. Těchto vícemístných strojů se vyrobilo v Kunraticích u Šluknova na Děčínsku jen několik desítek kusů a do dnešních dnů se mezi sběrateli dochovalo už jen pár kousků.
Kromě motocyklů se rodina Kotěrových může pochlubit i originálním historickým automobilem. Táhne mu na sedmdesát, ale vypadá úplně jako zamlada. Auto Škoda Popular Liduška nejen že rozšířilo sbírku rodiny Kotěrových ale dostalo se tak do těch nejlepších rukou. Samozřejmé je, že takový vůz nikdo nezatěžuje každodenním provozem, z garáže je pyšný majitel vytahuje jen několikrát do roka na projížďky nebo klubové akce.