U některých masek krampusů je těžké uvěřit, že jde jen o dílo zručných řemeslníků. Kdyby se do průvodu vetřelo skutečné monstrum, člověk by rozdíl nepoznal. Strach z očí čiší nejen dětem, ale také některým dospělým. To potvrzuje i krampusák Miroslav Horčic. „Ani jsem nepočítal, kolik lidí jsem vyděsil. Každý se v téhle atmosféře bojí. Nejde to jinak,“ šklebí se v obleku černém jako uhel.
Horčic přijel do Polné na Jihlavsko strašit se svými koledy až od Českého Krumlova. Jiné skupiny však dorazily až z Německa, Rakouska nebo Švýcarska. Počasí jde rohatcům naproti. Zima totiž zalézá pod nehty. Vysmátí z toho jsou jedině lidé pod maskou. „Kostým je dostatečně teplý. A jak v něm člověk skotačí, zahřeje se,“ pochvaluje si krampus. Ten drží v rukou vidle. Ostatní mají košťata, bičíky nebo jinou zlovolnou pomůcku a neváhají jimi přihlížející švihnout. Ti ani nečekají, jak moc taková rána umí štípnout. „Jau, to bolí!“ ozývá se náměstím stejně často jako řinčení řetězů.
Přestože kdekdo odejde z akce s modřinou, není to hlavní dojem, který má průvod vyvolat. To vysvětluje František Starý, který se změnil do služebníka pekel. „Je potřeba umět děsit. Člověk vycítí, kdy už je to moc. A hlavní je předvést show a zabavit lidi, ne způsobit dětem noční můry a donutit je brečet,“ klade důraz na zábavu. A krampusové skutečně neváhají se s odvážlivci vyfotit, podat si ruce nebo obejmout. Některé šťastlivce dokonce uplatí sladkostmi.
play_fill
Z pekelníků jsou nakonec nadšené i děti Kuba a Honza. „Museli zpočátku ovládnout strach. Když čerty viděli poprvé, tak radši couvli od plotu dál. Nechtěli s nimi mít nic společného. Ale nakonec úlek překonali a šli blíž. Dokonce s nimi mají fotku a zážitek, na který nezapomenou,“ popisují hrdě babičky a jejich vnoučata souhlasně přikyvují. I přes všechen děs dokázalo peklo lidem víkend prozářit.
