Se svou sbírkou, kterou nyní vystavuje v třebíčské knihovně, začal ale úplnou náhodou. „Šel jsem s manželkou po Třebíči a stavili jsme se v bazaru. Měli tam jeden psací stroj. Sice nefunkční, jako dekorace by ale nevypadal špatně. Tak jsme ho za osm stovek koupili,“ vzpomíná.

Jednalo se o psací stroj Merz II. A jak se záhy ukázalo, šlo poměrně o cenný kousek. „Napadlo mě najít si tento typ na internetu. A zjistil jsem, že je dost vzácný, protože má velice nízké výrobní číslo. To mě zaujalo. Bavil jsem se pak se synem a ten mi poradil, ať zkusíme koupit nějaký další,“ vypráví Hošek.

Podle něj je nejvíce sběratelů v Německu, ve Francii, Švýcarsku, Americe a Kanadě. „U nás jich je málo. V Česku jsou jen dvě muzea. V jednom jsem byl, ale tu jeho filozofii jsem moc nepojal. Jsou tam vystavené prakticky totožné stroje, které se liší třeba jen nějakou páčkou. Já to vzal z jiného konce – začal jsem se pídit po těch vzácnějších,“ říká sběratel a ukazuje zajímavé kousky. Například psací stroj Smith Premier číslo 4 z roku 1906. „Tomu se říká slepý stroj – ale nikoli slepecký. Písařka na něm neviděla, co píše. Písmena se totiž tisknou zespodu. Takže když dopsala řádek, zvedla mechanismus a teprve pak uviděla, zda to napsala dobře. Horší bylo, když popsala celou stránku a pak zjistila, že v poslední větě udělala chybu,“ usmívá se Hošek.

Na místě chystaného parkoviště v ulici U Stadionu dříve stávala kotelna. Teď zde na sutinách pro změnu stojí bagr.
V Okříškách lidé lépe zaparkují, zklidní se i situace během výluk na železnici

Smith Premier jsou stroje z přelomu 19. a 20. století. Podobných má Hošek ve sbírce více. Sběratelsky velice zajímavé jsou ale i mladší stroje značky Matouš vyráběné v Českých Budějovicích. „Těch je velmi málo. Pan Matouš je začal prodávat ve špatné době, na konci třicátých let. Za války musel zastavit jejich výrobu a přeorientovat se na zbrojní artikl. Po válce to zkoušel znova, ale pro změnu přišlo znárodnění a bylo po panu Matoušovi,“ vysvětluje muž, který zná historii psacích strojů do nejmenších detailů.

Jiný stroj z jeho sbírky je opravdu velmi malých rozměrů. „Ten byl určený hlavně pro vojáky, dal se i složit, takže byl potom ještě o polovinu menší. Dělaly se k nim i trojnožky. Když voják někam došel, prostě stroj vytáhl, dal si jej na trojnožku a napsal depeši,“ popisuje Hošek.

Vizualizace nových bytových domů v třebíčském sídlišti Na Kopcích.
Další bytové domy v Třebíči: jen za pozemky dali developeři sedmdesát milionů

Podle něj bylo Československo ve výrobě psacích strojů velmoc. Začalo to už před válkou. „Tehdy se americká zbrojovka Remington, která vyráběla i psací stroje, spojila s brněnskou Zbrojovkou. Potom přišlo znárodnění, kdy Remington musel vyklidit pole. Ale výroba byla zaběhlá, a tak vznikla značka Zeta. Z ní se později staly známé Consuly. Vyváželi jsme je hlavně do východního bloku, ale i na Západ, kde byly taky velice ceněné pro svou kvalitu,“ uvádí sběratel.

Ačkoli by se mohlo zdát, že na svou sbírku potřebuje velký prostor, opak je pravdou. „Bydlím v paneláku. Tam mám svůj pokoj, kde mám stroje vyskládané. Většina jich je v kufříku. Vlastně je ale nikdy nemůžu vidět po kupě. Vždy si vyndám jen jeden a studuju ho. Proto jsem rád, že se povedla dojednat tato výstava. Poprvé je vidím takto pohromadě – a navíc z toho mají radost i další lidé,“ uzavírá Hošek.