Kdykoli po sametové revoluci člověk přišel na radnici v Náměšti nad Oslavou, měl jistotu, že se zde setká s Vladimírem Měrkou. Byl součástí města tak, že nikomu ani nepřišlo na mysl, že by starostou mohl být někdo jiný. Pro mnohé bylo tedy překvapení, když se v minulých komunálních volbách rozhodl nekandidovat. Svůj úřad oficiálně předá v pondělí 17. října na ustavujícím zasedání zastupitelstva, které zvolí nové náměšťské vedení. „Rád opravuji staré motorky. V garáži už jich mám připravených na důchod třináct,“ říká Měrka, který starostování vždy chápal jako službu lidem.

Na náměšťskou radnici jste se dostal hned v prvních svobodných volbách v roce 1990. Jak k tomu došlo?

Zvláštním způsobem. Tehdy mě oslovil pan doktor Pavel Mach, jestli bych nešel na kandidátku Občanského fóra. Já na to, že pokud jim to pomůže, tak klidně. Byl jsem na patnáctém místě kandidátky, ale lidi mě vytáhli na druhé. Pro mě to byl šok. A pak za mnou přišli kolegové z té kandidátky s tím, že když jsem dostal tolik hlasů, půjdu na radnici. Já jim říkal, že se snad zbláznili. Vůbec nic jsem o vedení města nevěděl. Nakonec jsem se stal místostarostou, ale první dva roky se rozkoukával. Starostu naštěstí dělal pan Svatopluk Piechowicz, který předtím pracoval na odboru výstavby. Ten aspoň nějaké zkušenosti z komunálu měl. No, a po dalších volbách už jsem se stal starostou.

Jaké to bylo, vést hned po revoluci město?

Ta doba byla opravdu moc zajímavá, velmi rád na ni vzpomínám. Na rozdíl ode dneška nebyla vůbec komplikovaná. Byl jen zákon o obcích, občanský zákoník a tím to končilo. Možná mě za to teď někdo odsoudí, ale vzpomínám si, jak jsme dělali první výběrové řízení na dodavatele. Už ani nevím, na co to bylo, ale my to tehdy chápali tak, že když město na tu akci dává peníze, tak ať tu práci udělá někdo z Náměště nebo okolí. Zkrátka aby ten prospěch zůstal v regionu. Tehdy zanikal okresní stavební podnik a jeho pracovníci si zakládali vlastní firmy. A my chtěli, aby ti lidé měli nějaké živobytí. Vyloženě jsme přemýšleli nad tím, že do oznámení vložíme noticku „Firma z místa má přednost“.

Což by nyní nešlo…

Za to by nás teď pěkně hnali. Všechno je mnohem komplikovanější. Zákony se často novelizují a pořád je to ode zdi ke zdi. A to je špatně. Jestliže jsme se jednou rozhodli, že půjdeme systémem obec – obec s rozšířenou působností (ORP) – kraj – ministerstvo, tak by ho všichni měli dodržovat. To se ale neděje. Podle mě byla největší chyba zrušit okresy.

Co se dál dočtete:
- Proč se o Náměšti mluvilo i ve Washingtonu.
- Proč starostovi volali v jednu hodinu v noci.
- Kolik má v garáži motorek a co s nimi bude dělat.

Proč?

Protože i když od jejich zrušení uplynulo už dvacet let, dodnes fungují věci, které za nich vznikly. U kraje to tak není, ten je už moc velký. My se jako starostové scházeli na okresních shromážděních, věděli jsme jeden o druhém, spolupracovali jsme. Měli jsme k sobě mnohem blíž a dokázali jsme dělat společné projekty. Třeba Svazek obcí pro komunální služby byl založený na okresní bázi. K němu patří svozová firma Esko-T – to ale není soukromá firma, je to komunál, žádný zisk z toho není. Ale dodnes to funguje setsakramentsky dobře, jak ten svoz, tak skládka, na kterou se jezdí dívat starostové z celé republiky. Stále to vychází z myšlenky tehdejší třebíčské místostarostky Marie Černé, kolem které jsme se semkli. Tyhle věci nám teď chybí. Ve velkém kraji se třeba daří získávat peníze z krajského rozpočtu, ale jednotlivé celky se v něm spojovat nedaří.

Čeho si za dobu svého starostování nejvíc ceníte?

To je těžká otázka. Když jste fotbalista, úspěch je tam jednoznačně vidět. Zato v obcích je to taková mozaika. Kdybyste viděl jen jeden střípek mozaiky, nic vám to neřekne. Když ty střípky ale poskládáte do obrazu, najednou vidíte celek. Zároveň je to tak, že to není jen můj úspěch. Není to ani moje město jako majetek, ani moje firma. Já jsem s radními a zastupiteli jen správce, k tomu je potřeba i fungující městský úřad. Sloužíme lidem. Ale dobře… Hodně si vážím toho, že se nám podařilo, tehdy ještě s okresním úřadem, v Náměšti postavit domov důchodců a penzion pro seniory. Staří lidé z Náměště, o které se rodiny nemohly postarat doma, tak museli žít v domovech důchodců mimo Náměšť. To nás strašně trápilo. Také jsem rád, že jsme dokázali zrekonstruovat historické centrum města, udělat odpočinkový areál pro rodiny, pobřežní komunikaci podél řeky nebo sportovní zázemí a že nám velmi dobře funguje zimní stadion.

Hodně důležitá je pro Náměšť i letecká základna.

Ta je zde největším zaměstnavatelem. O ni jsme museli hodně bojovat, aby nám ji nezrušili. Do základny se nainvestovaly stamiliony či miliardy a najednou někoho napadlo, že skončí. O Náměšti se v tomto smyslu prý hovořilo i v Bílém domě ve Washingtonu.

Říkáte, že sloužíte lidem…

A také to tak je. Takhle to zkrátka musíte brát, protože tahle práce se nedá měřit na hodiny. Člověk je starostou čtyřiadvacet hodin denně. Stalo se mi třeba, že mi zavolali v jednu v noci, že na zámku hoří strom. Bylo to v památkové zóně, ohrožovalo to lidi, tak jsem musel rozhodnout, zda ho skácet. Ale tato služba ve dne, v noci je naprosto v pořádku. Vždyť je za ni člověk placený.

Uvažoval jste někdy nad tím, že byste radši dělal něco jiného?

To víte, že byly chvíle, kdy jsem s tím chtěl praštit. Ale někdy si člověk potřebuje odfouknout, zanadávat. Tak je to asi všude. Nikdy to ale nebylo tragické. Když si uvědomíte, že děláte tu službu a že město není vaše firma, ale že jste jen jeho správce, v tomto okamžiku vám to hrozně pomůže. Pokud se někdy fakt něco nedařilo, nejvíc mi pomohlo, když jsem si o tom povykládal s lidmi. S radními, s komisí – s lidmi, které to zajímalo. Ti mi z toho vždy pomohli. Ono se říká, že sdílená radost je dvojnásobnou radostí a sdílená bolest je poloviční bolestí. A to opravdu funguje. A taky mi pomáhala rodina. Děti a manželka. Mít dobrou manželku je opravdu štěstí. Doufám, že jí to jednou budu moct vrátit.

Zdroj: Milan Krčmář

Vladimír Měrka (64 let)

- Pochází z Valašska, do Náměště n. O. přišel v roce 1980.

- Před rokem 1989 pracoval jako ředitel hotelu Slavia v Třebíči.

- V roce 1990 kandidoval za Občanské fórum a stal se náměšťským místostarostou. Tehdy mu bylo 32 let. Od roku 1994 vedl Náměšť jako starosta. Zažil celkem osm komunálních voleb. V posledních už nekandidoval, jeho post převezme dosavadní místostarosta Jan Kotačka.

- Je druhým nejdéle sloužícím starostou v dějinách Náměště n. O. Na prvním místě je Josef Svoboda, který město vedl v letech 1804 až 1850, tedy šestačtyřicet let. Měrka s úsměvem tvrdí, že Svobodu v této době už asi nelze překonat.

- Jeho koníčkem je vaření a motorismus. V garáži má připravených třináct motorek, které chce nyní, kdy odchází do důchodu, zrenovovat.