Antigenní testy ve školách? Nespolehlivé, říká odborník z Brna a vysvětluje proč

Nejsou určené bezpříznakovým případům, kterých je nezanedbatelné množství. Pozitivního člověka odhalí jen pokud v sobě má relativně velké množství viru. Nezachytí ani lidi v počátku infekce. Občas dokonce ani všechny příznakové.

Do škol se vrátila většina dětí. Proti testování protestovalo minimum rodičů

Proč se s nimi tedy ve školách testuje dvakrát týdně?
Virová nálož je největší zhruba dva až tři dny před propuknutím příznaků a potom. Pokud se třeba v pondělí nakazím a v úterý si udělám test, vyjde s největší pravděpodobností jako negativní. Ve čtvrtek nebo v pátek už by ale test infekcí odhalit mohl. Pakliže se ale otestuji jen zase až další pondělí, mohu třeba od pátku nakazit spoustu lidí. Proto je potřeba antigenní testy dělat dvakrát týdně. Otázkou je pak samozřejmě účinnost těchto testů obecně. V médiích se propíralo, kdo je koupil, od koho, odkud, ale debatu o účinnosti jsem zaregistroval až v posledních dnech. Přitom je to stěžejní.

Proč testy nezachytí nakažené v počátku infekce?
Metoda PCR v těle odhalí virus samotný, respektive jeho genetickou informaci. Antigenní testy detekují bílkoviny, v nichž je informace obalená. Testy na detekci antigenů se zakládají na přítomnosti protilátek a zachytí pouze relativně velké množství viru, který obsahuje i tu bílkovinu.

Proč se musí děti testovat a zároveň nosit respirátory?
Vychází to z podstaty antigenních testů. Ani při testování dvakrát týdně nezachytí všechny infikované. Proto je naprosto nezbytné dodržovat základní hygienická opatření jakými jsou dezinfekce a respirátory. Bez toho to zkrátka nepůjde ve školách, ani kdekoli jinde.

Přesto se vůči povinnému testování a respirátorům strhla ze stran řady rodičů vlna kritiky.
Četl jsem jednu psychologickou studii. V zemích, kde mají koncepční vedení s jednotným názorem, kde se lidem vysvětlí, k čemu opatření slouží, a to na základě faktů, kde k nim dodávají i potřebný kontext, tam je součinnost populace s dodržováním opatření vysoká. Mnohem vyšší než v zemích, kde se vše mění ze dne na den, jeden něco řekne, druhý to vyvrátí a ve finále nikdo nevysvětlí, k čemu jaké opatření slouží. Za uplynulý rok o koronaviru máme dostatečné množství informací na to, aby se s ním dalo bojovat a aby běžní lidé měli jasnou linii, kterou dodržovat. Zákonitosti chování viru jsou krystalicky čisté.

Experimentální léky nejsou testy na lidech, říká hematoonkolog Mayer z Brna

Můžete uvést příklad?
Jedno z kontroverzních opatření loňského roku byl zákaz opery. Opět bez vysvětlení. Nikdo nechápal, proč se nemůže zpívat. Důvod byl ale takový, že nakažený zpěvák by kolem sebe roznesl obrovské množství viru. To samé s posilovnami. Když budu sedět někde s náhubkem a hrát šachy, nikoho nenakazím. Ale při funění ve fitku to roznesu mezi všechny, kteří se tam se mnou potí. Proces přenášení koronaviru za různých podmínek je velice precizně popsaný. Jsem zoufalý, že nevznikla agenda, která by tohle vysvětlovala, aby byli lidé nějak motivovaní. Tendence opatření dodržovat by pak byla mnohem vyšší. Populaci ale nikdo ani pořádně nevysvětlil, proč nosit respirátor, což je naprostý základ. Krátké prohlášení, že snižuje riziko nákazy, nestačí.

A proč nosit respirátor?
Virus se nade vší pochybnosti přenáší aerosolem. Čili mluvením a intenzivním dýcháním. Ale ani tohle lidem nikdo nevysvětlil. Já jsem v pohodě, přeci neprskám, řekne si pak člověk. Jenže my máme na sliznici nějakou vlhkost a hlen, který tam potřebujeme. Hlen je první obranná linie. V řadě případů se virus zachytí jen na něj. Sliznice je pak jedna ze struktur hlasivky a hlasivka je pak v podstatě stejná jako struny na kytaře. Když je na ně něco nalepené a já zabrnkám, kytara i všichni okolo to mají hned na sobě. To samé se standardně děje při mluvení. Mít speciální snímací kameru, tak uvidíte, že při mluvení nebo intenzivnějším dýchání kolem vás je aerosol. Tak je to u každého.

To zní, jako kdyby k poražení pandemie opravdu jen stačilo dezinfikovat si ruce a nosit respirátor.
Rozhodně by ten boj byl úspěšnější. Testovat, zůstávat doma při podezření na nákazu, dezinfekce a vždy respirátor, byť je to trochu otrava. Tohle dodržovat a většina obchodů a služeb by se dala s nějakými omezeními otevřít. Koronaviry tady s námi jsou tisíce let. Na SARS-CoV-2 není z biologického hlediska vyjma jeho nejasného původu nic až tak mimořádného. Stejně jako u jiných infekčních onemocnění je potřeba nějaká dávka viru, má určitou inkubační dobu a variabilní průběh – od bezpříznakového, po velmi těžký. Chová se v principu velmi podobně jako ostatní infekční onemocnění.

Zoo v Brně: desítky nedočkavých návštěvníků i zvědavé surikaty

V čem je tedy problém?
Je zřetelné, že při rozhodování o jednotlivých opatření, hrají roli tlaky z různých stran. Nikoli čistě medicínská odbornost. Je to biologický proces, se všemi svými zákonitostmi, a proto je třeba o opatřeních rozhodovat v tomto duchu.

Mají apely na dodržování opatření v této fázi ještě vůbec smysl?
Samozřejmě. Celkové procento aktuálně nakažených lidí není až tak vysoké. Bez nějakých omezení, bez opatření, bez kontroly a řízení infekce bychom se ale byli schopni během pár týdnů dostat na statisíce až miliony nakažených. U nás jsme si udělali u ambulantních pacientů vlastní studii. Vyplynulo z ní, že hospitalizaci vyžadovalo asi pět procent nakažených, z toho dvě procenta měla zápal plic. Když ale máte deset tisíc nakažených, je to pět set hospitalizací a dvě stě zápalů plic denně. To nemocnice nejsou schopny absorbovat. Při nekontrolovatelném množení viru navíc vznikají mutace. Dodržováním opatření tohle riziko snížíme a tím i riziko, že nebudou fungovat vakcíny. V opačném případě se můžeme dostat do bodu, kdy se za rok celé očkování, opatření, přeplněné nemocnice vrátí na začátek. To je reálná hrozba.