A právě tu prověří blížící se soutěž Železný hasič, která se bude konat 7. května na náměstí v Chotěboři. Nejenom o tom jsme si povídali s velitelem Hasičského záchranného sboru - stanice Chotěboř, Jiřím Prchalem.

Soutěž Železný hasič jste si poprvé vyzkoušeli v loňském roce. Prostředí bylo komornější (za hasičárnou), přihlásila se asi dvacítka závodníků. Letos jste soutěž přesunuli na náměstí. Znamená to, že se osvědčila a budete v ní pokračovat dál?
Vloni jsme měli výborné ohlasy jak od samotných hasičů, tak od diváků. Myslím si, že se nám nultý ročník opravdu povedl. Letos to chceme pojmout trochu jinak: víc se otevřít lidem a umožnit jim, aby se mohli přijít podívat v co největším počtu. Náměstí je rozlohou dostačující. Zatím chceme zůstat pouze lokálním závodem, to znamená, že náš Železný hasič je určen zájemcům z Havlíčkobrodska, nemáme ambice stát se celorepublikovou soutěží. Už teď však mám na stole přihlášky i z jiných okresů. Máme limit 50 účastníků, pokud by se počet nenaplnil, mimo soutěž se mohou představit i hasiči z jiných koutů regionu. Zájem je opravdu velký, ale určitě nechceme soutěžit celý den. Bylo by to únavné jak pro soutěžící, tak i pro diváky. Je možné, že příští rok otevřeme soutěž pro celou Vysočinu, ale to je maximum. Byli bychom však rádi, kdyby se náš Železný hasič postupně dostal do českého kalendáře celorepublikových hasičských klání.

Kdo se do soutěže může přihlásit?
V podstatě jakýkoliv hasič – profík nebo dobrovolník, věk limitován není. Podmínkou však je dobrý zdravotní stav, což musí doložit podepsaným potvrzením od starosty obce nebo organizace, která hasiče do soutěže přihlásí. Je to soutěž, která je velmi fyzicky náročná a bez pravidelného tréningu a udržování kondice ji prakticky nemáte šanci zvládnout. Rozhodně bychom byli neradi, kdyby se někomu něco stalo.

Zaznamenal jste, že by hasiči už vysloveně ladili formu do těchto závodů?
V kondici se musí udržovat po celý rok, ale máte pravdu, že někteří se cíleně připravují na tuto soutěž. Nedávno jsme například z Havlíčkova Brodu půjčovali figurínu, která bude mít v soutěži svou roli, do Ledče nad Sázavou i do Světlé, aby si vyzkoušeli, jaké to je. Železný hasič však není jenom o síle v rukách a nohách, i když ta je hodně důležitá. Je to i o taktice, nenapálit to hned od začátku, ale spíše si rozložit síly tak, aby i po maximální fyzické zátěži byl účastník schopný dotáhnout to až do konce.

Jaké disciplíny tedy na zájemce čekají?
Je jich celkem šest. Tou první je tunel – 3 metry dlouhý, 1,10 vysoký a 1,20 široký, postavený z palet. Soutěžící ním bude muset pronést dvacetikilové závaží. Pak následuje sbalení dvou suchých hadic B do kotouče a vložení do bedny, která má své rozměry. Zde je to hlavně o šikovnosti a zručnosti. Další disciplínou je Hammer Box – bouchání kladivem, pak budou muset tahat figurínu o hmotnosti 80 kilo kolem kašny, poté následuje překonání dvoumetrové bariéry a nakonec natažení dvou zavodněných hadic C proudů na třicet metrů. I z toho můžete vidět, že to nebude nic jednoduchého.

Abychom si to dovedli představit, popište, jak budou soutěžící oblečení?
Každý bude mít na sobě zásahový oblek – kabát, přilbu, rukavice, boty a samozřejmě dýchací přístroj na zádech. Kromě své váhy tedy ještě musí zvládnout zhruba 15 kilo navíc. Hasiči se v tom dost potí, po soutěži bývají úplně promočeni. Jestli to není o život? Bylo by, kdyby soutěžil někdo, kdo není trénovaný, anebo by šel až na krev. I proto každý musí před kláním podepsat, že do toho jde na vlastní riziko. Ale právě na základě podobných soutěží mohou lidé zjistit, jak to při opravdovém zásahu vypadá. Protože tyto podmínky, které vytvoříme, nejpřesněji popisují, co se při požáru děje.

Železný hasič bude nejenom ukázkou dovedností a schopností, ale mohl by také sloužit jako určitá propagace hasičského sportu, případně povolání.
Určitě to tak je. Chtěli bychom ukázat, že máme nejenom dobrou a kvalitní techniku, ale i skvělé a schopné lidi. Je možnost přilákat k hasičskému sportu například děti. V každém případě si však na nezájem o práci u nás nemůžeme stěžovat. Když jsme nedávno doplňovali stav, sešlo se nám víc adeptů, než jsme potřebovali. Bylo z čeho vybírat, a to je dobře.

V minulosti jste se i vy účastnil podobných silových pětibojů. Když vidíte ty podmínky teď, přihlásil byste se?
Musel bych hodně potrénovat, z voleje bych to určitě nedal. Obdivuji hlavně ty starší, například vloni se přihlásil Jarda Pejzl, kterému je padesát let, a celou tu dráhu absolvoval. Klobouk dolů… ale není se čemu divit, Jarda se pořád udržuje v perfektní kondici.

Hasiči a policisté jsou poměrně atraktivní povolání hlavně u dětí. Když se zeptáte malého kluka, čím by chtěl být, nejednou řekne, že hasičem. Bylo to tak i u vás?
Přiznám se, že já jsem nikdy nechtěl být hasičem. Oslovilo mě to až v roce 1997, kdy jsem byl na vojně, a pomáhali jsme při povodních. Zůstalo to tak nějak ve mně, hodně jsem o tom přemýšlel, že by bylo hezké pomáhat lidem. Když jsem pak po vojně hledal uplatnění, najednou byli hasiči jasnou volbou. A teď už to bude 19 let.

Za tu dobu se toho hodně změnilo. Co nejvíce?
Výjezdová technika je mnohonásobně dokonalejší. Pak i komunikační stránka, koncem devadesátých let měl mobil málokdo, dneska už ho vlastní skoro každé dítě. Tehdy jsme se domlouvali jen vysílačkami nebo pevnou linkou. Vše se pečlivě zaznamenávalo, hovory byly docela drahé.

Povolání hasiče je určitě i velký nápor na psychiku. Nikdy nevíte, kdy vás zavolají a k čemu vlastně jedete…
Na stanici jsou služby pevně rozdělené, ale pravdou je, že když je větší akce, povolávají se téměř všichni. To se stalo například, když spadnul most ve Vilémově, nebo hořelo v Palackého ulici. Člověk je tak trochu v permanentním stresu, ale dá se na to zvyknout. Horší je, když jedete k případu, kde jsou mrtví. To se stalo ve Vilémově. Byli tam pod sutinami čtyři lidé a my všichni jsme věděli, že jim už nedokážeme pomoci. Mně se díkybohu ještě nestalo, že bych vytahoval mrtvé děti, říká se, že to je to nejstrašnější. V případě, že se stane něco, co někoho trápí víc, než je obvyklé, máme k dispozici psychologa v Jihlavě. V lehčích případech dokážou pomoci i starší a zkušenější kolegové.

Máte rodinu, dva kluky. Zajímají se o to, co děláte? Chtěli by jít ve vašich šlépějích?
Občas za mnou přijdou do hasičárny. Zajímají se hlavně o auta, to je baví. Ale že by chtěli být hasičem, to zatím asi ne.
Jak jste už několikrát zmínil, hasiči musí mít výbornou fyzickou kondici. Doma se tedy asi nemůžete vymlouvat, že něco neuděláte, protože nemáte sílu…
To ani nejde (smích). Jednak musím na sobě neustále pracovat v souvislosti s mým povoláním a jednak mi práce s pilou, krompáčem, lopatou nebo sekyrou vůbec nevadí. V podstatě jsem si svépomocí postavil dům. Žádné fyzické práci se nebráním.

Erika Nováková

Ing. Jiří Prchal (42)
- Vystudoval: Gymnázium Havlíčkův Brod, Česká zemědělská univerzita Praha – technická fakulta
- Jako hasič působí 18 let
- HZS stanici Chotěboř velí od roku 2007
- Pod sebou má 14 lidí
- Kuriózní zásah: sundání kočky ze stromu v Uhrově
- Ženatý, dvě děti (kluci 9 a 11 let)
- Ve volném čas rád rybaří
- Největší úlovek: dvanáctikilový kapr
- Oblíbená hudba: kdysi Queen, teď spíše český pop, jsem běžný konzument
- Oblíbená kniha: vše od Michala Viewegha
- Oblíbený film: komedie Zdeňka Svěráka, Cimrmanovské historky