Někteří nedočkavci, ale už nemohou vydržet, a tak vchází pozdravit vojáky přímo do dvora. Netrvá dlouho a husaři vyjíždění směrem ke kostelu, kde se řadí vedle sebe. Trubač Václav následně představuje všechny zúčastněné. „Já se jmenuji Vašek a moje kobyla je Májka, vedle mě je Láda, Ivoš a nás velitel Pavel,“ vyjmenovává trubač Václav Moravčík.
Zatímco koně stojí klidně vedle sebe a zvědavé pokukují, jeden z husarů přibližuje přítomným lidem o historii husarů. „Příslušníci od jedenáctého szekelského pluku velice dobře obstáli v boji s Turkem. Dokonce je psáno v historických záznamech, že Turci z nich měli docela velké obavy. Byli to chlapi, kteří se nebáli,“ vypráví husar Moravčík . Protože jsou to vojáci, kteří představují dobu starých rakouskouherských císařů, vyzývají místní a společně pak zpívají kousek rakouskouherské hymny.

Trubač Václav poté vypráví o tom jak husaři bojovali v bitvách proti Francouzům, Prusům nebo Turkům. Aby to ale nebylo jen o mluvení, nechybí ani ukázka dobových zbraní, nejprve pistolí. Přestože výstřel zní jako z lodního děla, koně se téměř nepohnou.
Potom už začíná akce. Václav s Láďou rozjíždí své koně proti sobě a předvádí boj zblízka. „Většinou se sázelo na sečné zbraně, pistole byly používáno málo,“ doplňuje Václav Moravčík. Jejich boj komentuje i velitel skupiny Pavel. „To, co vám teď předvádí je opravdu jen ukázka. Běžně se řežou podstatně víc a neberou na sebe ohledy,“ poodhaluje, zatímco husaři pokračují v šermu. „Má pravdu, párkrát už tekla i krev,“ směje se husar Láďa.
Příprava zabere půl hodiny
Než se z Václava Moravčíka stane husar, zabere mu příprava půl hodiny. „Záleží ale na tom, jak moc je člověk šikovný. Já se obléknu zhruba za dvacet minut a pak musím nachystat koně. Pokud je předem vyčištěný, tak ho za deset minut nasedlám,“ vysvětluje mi husar Václav.

Pro něj, jsou husarské jízdy především velkým koníčkem. „Začal jsem docela pozdě, až po padesátce. Rozhodl jsem se, protože miluji historii a taky jsem od přírody dobrodruh. Nejprve jsem se dal na koně, potom jsem se zaměřil na dobové uniformy a postupně jsem začal jezdit na akce. Na začátku jsem byl úplně sám, většinou jezdím na akce s hulány, ale mám více uniforem, takže s kluky z okolí jezdíme jako husaři,“ dodává trubač a husar Václav Moravčík.