Sraz je v půl deváté a kolem tohoto času jsou na místě již téměř všichni. Většinu tvoří děti s plášti a korunami. Se všemi ale musí na trasu vyrazit také alespoň jeden dospělý. Ten si vždy bere průkaz, kterým se případně prokáže, pokladničku, křídy a další drobnosti. Od organizátorů dostane také mapku a slovní popis trasy. „Můžeme vyrazit,“ prohlásí pár minut po půl jeden z dospělých.

Žehnací modlitba, kterou kněz pronesl, než koledníci vyšli do ulic:

Bože, ty jsi vedl mudrce světlem hvězdy
a chránils je, když neúnavně hledali
nově narozeného Krále světa,
tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi nám poslal.
Provázej svým požehnáním + také tyto koledníky,
veď je a ochraňuj svou mocí na jejich cestě k lidem:
ať jejich příchod otevírá lidská srdce
pro tvé radostné poselství
i pro účast na tvé milosrdné lásce;
ať s nimi vstoupí do lidských příbytků tvůj pokoj
a na všech, kdo je přijmou, ať spočine tvé požehnání
jako odměna za jejich štědrost.
Ochotu a námahu těchto koledníků odměň radostí,
že mohou užitečně pomáhat církvi v její službě lidem.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Loucký kněz Miloš Mičánek však skupinku zastaví, bude dětem ještě žehnat. O pár minut později už ke všem promlouvá. „Chtěl bych vám poděkovat, že do toho jdete. Díky vám se dostane pomoci těm, kteří ji potřebují,“ řekl závěrem a dodal: „Pamatujte, že písmena K+M+B, které budete psát křídou nad dveře domů, nejsou jen zkratky křestních jmen tří králů, ale především znamenají: Ať Bůh požehná tomuto domu.“

Skupinky postupně vyráží do ulic Luk nad Jihlavou, dospělý doprovod je někdy zároveň jedním ze tří králů. „Jenom dva králové nemohou být, to se pak lidé ozývají,“ dodává loucká katechetka Ludmila Krčálová, zatímco podává korunu jednomu z dětí, které zrovna přišlo bez ní.

Alespoň se dostavilo, na rozdíl od několika málo jiných. Někteří z předem nahlášených koledníků se předem omluvili, jiní ne. „Tříkrálová sbírka bude letos úspěšná, hodně se o ní mluví,“ prorokuje jeden z mladíků, zatímco si přebírá kasičku a chystá se vyrazit i s třemi malými koledníky.

Lidé v Lukách místní děti vesměs znají, a tak nemají obavy z toho dát jim příspěvek. Loni bylo v šestnácti pokladničkách dohromady téměř osmdesát tisíc korun.

Opodál stojí mladá dívka. „Nevím, jestli půjdu s některými dětmi, zatím jsem tu jako náhradnice,“ říká Katka Brestovská na otázku, kam vyrazí. Nakonec bylo dospělých dostatek a tak se přidala ke skupince svých sourozenců.

V podobné situaci skončil mladý hudebník kapely The Shots Jakub Svoboda. „Půjdu a k někomu se připojím, je zvláštní nejít na Tříkrálovou sbírku,“ usmíval se ve tři čtvrtě na devět, když už byly všechny děti pryč.

„Dříve bylo těžké sehnat dospělý doprovod, ale v Lukách pořádají sbírku skauti a bývalí členové nyní mohou tuto funkci plnit. Luka se však zvětšují a potřebujeme čím dál více dětí, těch je nyní nedostatek. Ale lepší se to, dříve některé trojice chodily více tras, vozili jsme je autem,“ vzpomíná Markéta Brestovská z louckého skautského střediska, které Tříkrálovou sbírku v městysi a nejbližším okolí pořádá.

„Je to masakr,“ uznává však s úsměvem poté, co koledníci vyrazí na své trasy.

„Každý rok je to podobné, ale nakonec máme vždy radost z výsledku a děti jsou nadšené, protože v Lukách jsou štědří lidé, kteří dávají i koledníkům sladkosti,“ dodává Magda Vaňková, rovněž členka skautu.

„Loni v Bítovčicích děti dostaly sladkostí docela málo a to mi bylo líto. Šla jsem do obchodu a chtěla jsem šest čokolád. Prodavač, Luboš Kolouch, se ptal, proč tolik, tak jsem mu vysvětlila, co se stalo. A on řekl, že jeho manželka je z Bítovčic, tak sbírku podpoří a dal nám čokolády zadarmo,“ přidává hezký příběh z loňského roku.



A vzápětí začínají obě organizátorky řešit, která skupina zajde na sjezdovku, aby o tříkrálovou koledu nepřišli ani lyžaři. Organizovat Tříkrálovou sbírku není zkrátka nic snadného.